Připouští bůh utrpení, protože už nemá sílu?

Bůh neexistuje.

Chybou křesťanské nauky jednoznačně bylo, přesvědčovat své stoupence, že bůh (ať už je to tedy cokoliv nad naším vesmírem) nad každým jednotlivým člověkem bdí, linkuje mu osud a trestá každé bezpráví. Chybou to bylo právě proto, že každý kdo má oči, vidí, že to prostě není pravda. Pokud něco na úrovni boha existuje, tak jsme mu jako jednotlivci ale pravděpodobně i jako celá civilizace naprosto lhostejní. Stejně jako tobě je naprosto jedno, co se děje s třetím atomem od konce tvé levé tkaničky pravé boty … Nelze vyloučit že nejsme součástí něčeho tak nepředstavitelně ohromného, ale je velmi pravděpodobné, že pokud něco takového existuje, pak nás to není schopno vnímat, natož nad námi bdít, poslouchat naše nářky, apod…

Upravil/a: anonym

Kde jste na to přišel, že něco tvrdí každý.

To přece není pravda.
Stejně je hloupost to, že bůh nemá sílu. – dovíte se níž.

Pokud věříte v boha, musíte si uv ědomit, že bůh h je nehmotný, je to nwěco duchovního, není tedy hmota hmota, není ohraničený časem a prostorem, tedy je všudypřítomný atd., pokud berete křesťanské pojetí.

Z toho plyne, že u něho neexistuje žádná fyzikální veličina.

Na jedné stránce je podobná otázka, přečtěte si článek.

http://www.ka­tolik.cz/otaz­ky/ot.asp?ot=383

"Jednoznačnou odpověď nenajdeme. V Písmu se objevují 2 přístupy: jednak je utrpení a bolest důsledkem rozhodnutí člověka, jednak je prezentováno jako realita, kterou se nemáme snažit vysvětlit, ale spíš přijmout a doprovázet v ní druhé.

K prvnímu přístupu dodám už jen to, že nelze bolest chápat jako zvláštní trest, který Bůh na člověka sesílá. Spíše jde o důsledky lidského rozhodování (války, bída třetího světa = to, co nazýváme morální zlo), nakonec i tzv. fyzické zlo (přírodní katastrofy, nemoci…) mohou být do značné míry způsobeny lidskými zásahy do přírody, nevhodným chováním (Kdo nese vinu na tom, že se matce, která během těhotenství kouří a užívá drogy, narodí poškozené dítě? Bůh nebo ona sama?) Je třeba očistit naše představy o Bohu v tom, že by byl jakoby „instalatér“, který opravuje to, co se nám nelíbí, nebo co jsme pokazili. Bůh dal světu a stvoření jistou autonomii, utrpení na člověka nesesílá, ale dopouští jej. Nakonec Božím cílem není „nebe na zemi“, ale společenství s ním. A dokonale to bude až po smrti."

Píšeš nesmysly. Kdo to je každý? Je to otázka víry. Jak věříš, taqkový je i Bůh, pokud v něj věříš.

Vaša otázka je už od začiatku postavená na „hlinených základoch“
1 – nemožno tvrdiť že „KAŽDÝ tvrdí“ pretože sa to nezakladá ani len teoreticky na pravde. Možno „KAŽDÝ“ vo vás samom to tvrdí, ale sú a boli na svete ľudia, ktorí to netvrdili.
2 – v jednej vete uvádzate rozporné navzájom si odporujúce tvrdenia. Takáto veta sa nazýva „zmätočná“
3 – v mene každého tvrdíte:
„Bůh je zlý protože připouští utrpení ale když tomu chce zabránit a je tím pádem neurální/dobrý d už na to prostě nemá sílu,“

Moja teória je nevedecká, nekresťanská, neznabožia a kacírska. ale vychádza zo života:
„Bůh je zlý protože připouští utrpení“ treba si uvedomiť, že nie Boh, ale ľudia si navzájom spôsobujú utrpenie.
Preto sa aj ľudia musia utrpeniu brániť, zabrániť mu a nečakať, až to za nich spraví niekto iný.
Preto si ľudia sami musia vytvoriť svet taký, v akom chcú žiť. A nespoliehať sa pritom na Boha, otecka a mamičku.
Hovorí sa, že „Boh človeka utrpením skúša“, ano, je to ako v škole, ale aj v škole života sa musíme veľa učiť, aby sme ako ľudstvo dokázali žiť samostatne, nie v závislosti na božstvách. Učite sa pre svoj pokračujúci život, pre budúcnosť, nie pre minulosť.
Nebudeme sa predsa doživotne držať ocka a mamičky, ale chceme si vytvoriť vlastný život podľa našich vlastných predstáv.
Začatím nášho samostatného života už prestávame vidieť idealizované nesmrteľné a neporaziteľné schopnosti nášho „Boha“, ale začíname vidieť v ňom človeka, ktorý nás doviedol k poznaniu.
K poznaniu samých seba:
Boh, to sme my ľudia vo svojom srdci, svojich myšlienkach, svojich slovách, svojich činov.

A toto od nás otecko Boh chce. chce, aby mohol v pokoji odísť do výslužby a venovať sa svojej zbierke známok a motýľov…
bez starosti o svojich blízkych a vzdialených potomkov, bez strachu o svoje dielo…