Pro pány: Jaké byly důvody, pro které jste si brali svou ženu?

Zřejmě chceš slyšet že tučné konto či bohaté věno.
Ale u mně to bylo daleko prozaičtější. Aby jsme si mohli zažádat o družstevní byt, museli jsme být manželé. Takže jsem se ženil
v 19 letech před vojnou a po celou vojnu jsme měli zažádáno o byt a stejně na nás pořadník nevyšel. Bytovou situaci jsem potom řešil změnou zaměstnání. Šel jsem dělat tam kde dávali byt. Sice nepříjemné ale zase na družstevní byt nám stačilo 15 000 Kč !!! Pro dnešní mládež zcela nepochopitelné. První dítě jsme měli když bylo ženě 23 let a měli jsme kde bydlet. A zcela stoprocentně mohu říci že jsme za byt byli móc vděční a úplně nám bylo jedno že to bylo v paneláku !!!!
Nakonec v těch panelácích stejně bydlí dodnes většina lidí ve městech.
Doplňuji:
Hlavní důvod ale byl, že nám bylo spolu dobře.
Chodili jsme spolu od maturitního ročníku na jedenáctiletce. Bylo to v roce 1962 a jsme spolu dosud.

Upravil/a: mosoj

Brali jsme se po sedmi letech znamosti a jedinym duvodem bylo, ze jsme v horizontu 2–3let planovali dite, ktere jsme chteli do jiz uplne rodiny a pritom, aby to zpetne nevypadalo, ze jsme se brat „museli“.

Manželku jsem si namluvil jako kolegyni na pracovišti a více, než rok jsme zde randili a ještě byli za to placeni. Po dvou letech známosti jsme se proto, abychom naplnili bažení žít spolu vzali a nejspíše zásluhou mojí prozřetelnosti pak měli exelentní možnost, si v místě našeho živitele pořídit za 29 tis. fungl nový třípokojový byt. V srpnu 1973 jsme se do něj nastěhovali a žijeme zde dosud. Možná to zní neskromně, ale důvodem bylo vzájemné pochopení a láska jakož i cílevědomé činění „tatíčka živitele“.

Nízké IQ (moje).
Mám rád okolo sebe chytré lidi.