Proč je Česko jedna z nejvíce ateistických zemí světa?

Ametyst

Protože většina Čechů nejspíš nevěří nikomu a ničemu. Ani sobě ne. Možná že vedlejším rysem je zdravá skepse a pochybování.

1Kdo udělil odpovědi palec? Savier před 486 dny

0 Nominace Nahlásit

elkon

Protože Češi jsou většinou praktičtí, přemýšliví lidé, zdravě uvažující, kteří až na výjimky nepodléhají chimérám.

Upravil/a: elkon

1Kdo udělil odpovědi palec? Savier před 486 dny

0 Nominace Nahlásit

Filip84

Mýlíš se, není.

Ono je na to docela složité odpovědět, musíme jít krok po kroku.

Nejprve si musíš definovat, kdo je atheistou, respektive, co to je atheismus. Ve výsledku je to mnohem širší pojem, než se jeví a prima vista. Ano, existuje tzv. vědecký atheismus, který ale není nevírou, je vírou v to, že bohové nejsou, protože nelze vědecky prokázat, že bohové jsou (velice zjednodušeně řečeno). Pod atheismus lze subsumovat rovněž antitheismus, to jest, více či méně boj proti víře v cokoli nadpodstatného. Antitheismus může mít rozličně podob, může být umírněný, bojuje proti theismu, např., přednáškami, nějakým webem, atp., no ale taky dobře může mít až podobu antináboženské „inkvisice“. Pod atheismus se „vlezou“ i lidé jako já: já neodmítám existenci bohů, nebo nadpodstatných bytostí, ipso facto, vycházeje z jednoduché logiky, že nemohu dost dobře odmítnout existenci něčeho, pokud nemohu neexistenci toho něčeho prokázat. To by byl apriorismus, ergo domněnka, ergo dogma, ergo forma víry. Ne, já se pouze odmítám zabývat domněnkami na jiné, než filosofické, akademické, úrovni (a to si ještě mezi nimi vybírám!) a odmítám to, aby něčí domněnky formovaly společnost, nebo jakkoli zasahovaly do mého života. Pokud si někdo v těch domněnkách žije, mi to nevadí, ani mu to nebudu vyvracet, potud, pokud nezasahuje do mého života, já nevím, třeba do sexuálního života, nebo po mně nechce účast na nábožných úkonech.

Atheistou není agnostik a priori. Agnostik tvrdí, že existence božstva je možná, avšak nelze jí prokázat, ale ani vyvrátit, proto se jí, většinou, nezabývá. Ale agnostik může konat tak, jako by božstvo (to nebo ono) bylo, například.

Jestliže někdo není atheistou, antitheistou ani agnostikem, pak je theistou, neboli, nějak věřícím. No dobře, ale jak? No to je velice široké, velmi různé.

Jsou institucionali­sovaná náboženství. U nás jsou to, především, křesťanské denominace: ty tradiční, to jest římský katholicismus, katholicismus sui iuris byzantského rithu, autokefální orthodoxie byzantského rithu (pravoslaví), tradiční protestantismus, tedy zejména lutherství, kalvinismus a zwinglismus. Moderní protestantismus, např. starokatholicismus, anglikanismus (u nás v rámci Starokatholické církve, která má business contract s Church of England, biskupstvím v Gibraltaru), evangelikalismus, což je velice široký proud, od registrované náboženské společnosti Křesťanské sbory, přes různé ty „apoštoláky“, „letniční“, atp., dá se říci, že co sbor, to vlastní „dogmatika“. Kvasikřesťanské církve a náboženské společnosti – Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů (mormoni), Náboženská společnost svědkové jehovovi, Moonité, etc. etc. etc. Judaismus, u nás primárně zastřešený Federací židovských obcí. Islám. Hinduismus, hnutí Hare Kršna, různé buddhistické směry (arciť nejde o náboženství stricto sensu). A, ano, i satanismus, nebo např. paganství. V České republice působí, také, nevelká skupina shintoistů. A vezmeme-li v potaz korejskou menšinu, tak je u nás zastoupen i korejský šamanismus.

Všecka výše popsaná náboženství jsou nějakým způsobem institucionali­sována. Mají nějakou věrouku, arciť i velmi vágní, alespoň nějakou strukturu.

Ovšem ne každý věřící se hlásí nějak k nějaké institucionali­sované víře, institucionali­sovanému náboženství. Ne, spousta lidí je „nějak“ věřících, aniž by cítili bytostnou potřebu tu svou víru s někým sdílet, či jen jí nějak definovat, popsat. I víra v horoskopy je víra, v luštění z karet, kávové ssedliny, z kyvadla, etc. etc. etc. Arciť ho vysloveně „nemusím“, v tomto má Recht Tomáš Halík, že většina z nich jsou tzv. „něcisté“, prostě věří, že „něco“ (asi) je, ale tím to, zhruba, končí.

Ustanovit, kolik je v kterém národě atheistů, není vůbec snadné, protože to, že se někdo hlásí k atheismu, např. v nějakém průzkumu, nebo při sčítání, neznamená, že atheistou je. Já mám kamarádku, co je „atheistka“, ale na krku má bogorodicu (ona je rafinovaná, jak cukr krystal: co kdyby? 😂😎), a na horoskopy taky „věří“. Jak bych Ti to připodobnil, jo, to je dobrý příklad: „Jo, já jsem taky vegan. Teda ryby jím, ale jenom občas. A kuřecí si občas taky dám. Ale jinak jsem stoprocentní vegan!“ 😂😅

V každém případě žít opravdu tak, že nepředpokládáš, že „něco“ je, je filosofický postulát dosti náročný, pro většinu lidí. Takže asi nebudou daleko od pravdy sociologické odhady, které říkají, že všude ve vyspělém světě je atheistů cca 5 – 10% populace. V „nejatheistič­tějších“ státech (KLDR, severské země) to bude někde kolem 10%, v nejreligijnějších státech to bude pod 5%. Ano, je to rozdíl, třeba u velkých národů se můžeme bavit o 10,000,000 vs 30,000,000 osob, což je sakra rozdíl, ale nikdy to nebude 50% populace.

U nás není otázkou to, jestli jsme silně atheistickou společností. Nejsme. To by se tak nedařilo různým kartářkám, vykladačům horoskopu, nebylo by tolik krámů s různým fetishem ve stylu vykládacích karet, lapače snů, atp. Ne, u nás je jiný fenomén, totiž: odpor k instituciona­lisovanému náboženství.

To je ale úplně jiný příběh, než to, kolik procent populace jsou atheisté! Úplně jiný!

U nás vznikl utrakvismus, jako jakási sui generis forma středověké formy křesťanství. O katholicismu můžeme, sensu stricto, hovořit až po Sněmu tridentském (1545 – 1563), protože Sněm tridentský „udělal“ to, co definovalo římský katholicismus až po II. Sněm vatikánský (1962 – 1965), a u nemalého procenta římských katholíků definuje dodnes: gregoriánský rithus jako hlavní forma cellebrace lithurgie eucharistie (tzv. Tridentská mše), ušní zpověď ve zpovědnici, přijímání laiky výhradně sub una specie, v kleče, u oltářní mřížky a výhradně do úst. Poutní místa, procesí, hierarchie kléru. Lingua latina jako (téměř) výhradní lithurgický jazyk a lingua franca celé církve. Cellebrace lithurgie eucharistie (téměr) výhradně ad orientem, lectorium nahrazeno oltářní mřížkou, etc. etc. etc.

Utrakvismus si, prosím, neplést s husismem. Učení utrakvismu, arciť bylo jakýmsi plodem husitské rebelie, stálo na patristice, nikoli na husismu či wiklifismu. Středobodem utrakvistické theologie bylo přijímání výhradně sub utraque specie, neboť utrakvisté považovali přijímání obou proměněných způsob za nezbytně nutné ku spáse, např. s odkazem na hlavu VI. Janova evangelia. Lithurgickým jazykem utrakvistů však byla (středověká, církevní) latina. Z dalších věcí zmiňme časté a časné (communio parvulorum) přijímání laiků, Jan z Husince a Jeroným Pražský byli utrakvističtí svatí, utrakvisté slavili jejich svátek 6. července.

Arciť orhodoxní autokefalisté, a ani protestanté, by nesouhlasili, utrakvismus byl ryze katholickým (papeženeckým) proudem křesťanství, který byl spíše blízký předtridentskému, středověkému, katholicismu, než katholicismu, jak jej zformoval právě Sněm tridentský.

Soužití officiální katholické hierarchie a hierarchie utrakvistické nebylo nikdy snadné (např. utrakvisté měli problém s tím, kdo jim vysvětí biskupy), ale téměř vždy bylo pokojné. Což je, v rámci mysteria doby, docela zázrak, s protestanty, těmi nebo těmi, tomu tak rozhodně nebylo (a ne, nebyl to primárně problém katholický).

Utrakvismus, jako jakési kvasidědictví husitství, pokojně existoval až do katholické restaurace, nebo chceš-li, tak tzv. protireformace, po Verneuerte Landesordnung (Království České 1627, Markrabství Moravské 1628). Ono Obnowené Práwo a Zřjzenj Zemské Dědjčného Králowstwj Cžeského (a Verneuerte Landes-Ordnung des Erb-Markgrafthums Mähren, česky jsem ho nikdy neviděl) je docela obsáhlý, ryze právní, dokument, čítající přes 600 stran, a ne, rozhodně nedoporučuju jeho čtení takto Jyřýkovi na večer při kakau. 😂 I kdyby se oblomil ve střední češtině, vůbec, jsou příhodnější knihy pro Jyřýka na večír při kakau, třeba nějaký ten kratochvilný kalendář, nebo pojednání o sprosté děwce nábožné, kterak své žití zaopatřiti má, aby ku spáse přišla, nebo tak něco. 😅

Pro nás není podstatný celý obsah Verneuerte Landesordnung, nám bohatě postačí to, co se týkalo státního náboženství: jediné povolené náboženství byl římský katholicismus. Příslušníci stavů (tj. krom poddaných), museli, buďto, přísahat na panu Marii, a na svatý, a tak podobně, no a nebo opustit území té země, v které to příslušné Verneuerte Landesordnung platilo (Johann Amos Comenius, např.). No dobře, to byli stavové. Ale nevolníků se nikdo na nic neptal: tady máš víru, svině, a opovaž se jí poškodit! 🤷🏽‍♀️

Ryze z katechetického hlediska to byla dobrá doba. Jesuité se ujali tisku různých náboženských brožur a knížek pro sprostý lid. Třeba nejstarší Angelus Domini, tuším, že z roku 1713, znám právě od jesuitů, z podobný knížky pro správce duchovní, kterak sprostý lid v víře vyučovati se má (nebo tak něco 😅). Vzniká lidový zpěv (při offerotiu, nebo prostě při všech tichých částech mše). Vznikají řády (u nás třeba v Zašové trinitáři), poutní místa (třeba zase ta Zašová). Ano, ale bylo to povinné.

A nejen tady (tolleranční modlitebna na Hrubý Lhotě, že?) zůstala mezi sprostým lidem spousta skrytých protestantů. Víš co, oni byli tak jako veskrze Hottentot, křupani, negramotní (až na výjimky, samozřejmě), a když i uměli nějak číst, a na tajňáka si četli v nějaký tý protestantský knížce „pod rouškou noci“, no tak ale to bylo čtení a la „E-ma má … má-mu.“ Ona každá akce vyvolá reakci, takže jejich víra se dá (často dodnes!) charakterisovat asi takto: „Hovno tomu rozumím, ale fakt jako nejsem vůbec katholík, hlavně ne katholík, všecko jiné, jenom ne katholík!!!“

Z části tomu udělal přítrž až tzv. Tolleranční patent (Josef II., 27. října 1781, tedy, pro Moravu). Ale pozor, tolleranční patent neznamenal náboženskou svobodu. Zjednodušeně řečeno: tolleroval, tj. trpěl, přesně vyjmenované křesťanské kulty, krom pravoslaví (autokefální orthodoxie) to např. nebyli Čeští bratři, respektive, cituju: „příbuzným augustanského a helvetského náboženství, jako i také nevjednocenýmu křeckýmu národu pryvátní s jejím náboženstvím se srovnávající provozování všudy podovoliti…“ Confessio Helvetica prior, to je kalvinismus a zwinglismus, Cofessio Augustana, to je 25. červen 1530, Augsburg, lutherství. Nic víc, žádný utrakvismus, žádní čeští bratři, moravští bratři, etc. etc. etc.

To za prvé. Za druhé, přestoupit k tollerované konfesi nebylo jen tak. Krom toho, že takový kalvinista nebo lutherán musel dál platit všecko (státní) církvi, tak musel docházet na faru na „dišputace“, kde se mu to snažil farář rozmluvit. Byl předepsaný počet „dišputací“, ovšem faráři to, často, schválně protahovali, takže jedno s druhým.

Úplná náboženská svoboda byla u nás až od roku 1861, po protestantském patentu. Konec konců, kostel ve Stříteži nad Bečvou je toho příkladem: ten kostel nebyl nikdy využit, prostě je tak veliký, a navíc, když za kopcem byla farnost na Hrubý Lhotě, že nikdy nebyl plný. Ale to nevadilo: máme protestantský patent, můžeme, tak to musí být vidět! 🤷🏽‍♀️

Katholická církev byla pevně spojena s arcidomem Habsburským a státem Království a země na Radě říšské zastoupené. Tak to prostě bylo, bylo to státní náboženství, hotovo. V rámci wlastenz, obrozenci, a spor „Hurá, akce!“, teda po vzniku československého státu, se hledala cesta, jak nahradit „C. a k. státní církev“ pro „republikány“ (Tak co, občane knězi, už jsi přísahal na ústavu? 😂😅). No, od francouzský rebelie se to až tak moc nelišilo, tedy, v principu.

prostě, pod heslem „pryč od Vídně a pryč od Říma!“ se hledala cesta, jak se „nenáviděné“ státní církve zbavit. No tak díky tomu došlo k restauraci českého a moravského pravoslaví, protože skrze orthodoxní patriarchát si Československá církev získala biskupské svěcení a první kněze (další utekli od „státní“ církve, protože jim povolili babu! 🤷🏽‍♀️😎). No dobře, ale když zjistili, že by se měli postit taky ve středu, nejenom v pátek, a k tomu v nedělu cellebrovat „božeskaju lithurgiju“ ve staroslověnštině, tak se rychle rozloučili i s orthodoxií.

Vznikla tak ryze národní, wlastenz, církev. No, prosím, každému, co jeho jest. Z počátku to mělo jakýsi sukcess, ono taky to bylo hojně protěžováno československým státem.

A malé odbočení: my jsme vážně divný národ! 😅 Historicky jsou Češi nejkomunističtější národ na světě! Protože, před WWII, byly tři největší komunistické strany na světě, v tom to pořadí: I. Všesvazová komunistická strana (bolševici), SSSR, II. Kommunistische Partei Deutschland, Deutsche Reich a III. Komunistická strana Československa, RČS. No jo, ale kolik obyvatel měl SSSR, nebo Říš Německá „von der Maas bis an die Memel, von der Etsch bis an den Belt“? Prostě, na počet obyvatel u nás bylo nejvíce komunistů na světě!

No a tak skončila WWII, začaly se budovat světlé zítřky, ať jsme chtěli nebo nechtěli (my jsme chtěli! 😅, ale to fakt pro toto není podstatné), no a komunisti se, bůhví proč, chytli Zdeňka Nejedlého, který měl velice „kreativní“ výklad našich dějin, takže z Husa udělal „praotce Marxe“, z husitů první bolševiky, pravicový Jirásek si to, chudák, taky sežral i s návnadou, no a z Československé církve udělal „bolševickou“ církev. A Československá církev se tím totálně zdiskreditovala.

Souviselo to s tím „husitským odkazem“, který byl ale fakticky zastoupen v Československé církvi tak jako vůbec, ale to nevadí. Prostě to byli, sice, křesťané, což je špatně, že jo, protože státním náboženstvím byl vědecký atheismus, no ale tihle ti křesťané byli národní, a k tomu „reakční“, tak jako „revoluční“. No a Československá církev si to náramně užívala. Po vyhnání našich Němců jim připadla většina jejich kostelů, jedno s druhým.

Katholická církev se ale taky zdiskreditovala par excellence: na jedné straně tu byl katholický disent, no, napadá mne třeba („historik“ a laik) Radomír Malý, no a nebo třeba právě Tomáš Halík (i když ten byl katholický disident asi stejný, jako Kája Gottů! 🙄). A pak tu byla se státem spolupracující, officiální a tollerovaná, část katholické církve. Třeba Jan Graubner, který sice tvrdí, že byl vyslýchaný StB, kdesi cosi, což je klidně i možné, ale státní souhlas měl. Ale ten není ještě tak „hrozný“, byli horší.

No a přišly změny, a i když to dávno nebyla pravda, tak spousta lidí žila v domněnce, že za Husáka nemohli, najednou mohou, a tak prakticky všecky církve, náboženské společnosti a kulty zažily v devadesátkách boom. Svědkové jehovovi, Československá církev si taky libovala, a i do katholických kostelů začalo chodit více lidí. A po roce 2000 to začalo strmě upadat.

Proč? Těch důvodů je mnoho, rozhodně to nechápej, že můj, v tomto případě dosud opravdu skromný, výčet je taxativní.

Naše katholická církev je sakra divná. Zjednodušeně, na západ od nás je to takový intellektuální klub, by se dalo říci. Je mnohem otevřenější, modernější. U nás je to maloměšťácká selanka, která prská na všecko a na všecky. Katholická církev si nasrala dělnictvo už někdy v 19. století. Wlastenz ztratila, z velké části, už někdy za první republiky. Za bolševika se zdiskreditovala s bolševikem. Po motu prorio Summorum Pontificum dokázali akorát to, že jim beztak většina „tridenťáků“ utekla k Kněžskému bratrstvu svatého Pia X., a po motu proprio Traditionis custodes už u nich z „tridenťáků“ zůstávají leda tak blázni (bez urážky!). Prostě: jsou staří, jak to mám jinak říct?

Československá církev je mrtvá. Tam je to, asi, dané tou vyčpělostí: ono postavit církev na wlastenz základu je, při nejmenším, krátkozraké. Navíc, CČSH je až tak modernistická, že vlastně nemá nic, co by nabídla.

Tradiční kalvinisté a lutheráni žijí, žijí ve městech, jako je Brno, nebo Praha. Tam si to „svoje“ najde, co by nenašlo. Ale jinak vymírají, zase, pět set let staré problémy a hodnoty dnes táhnou stěží.

Vlastně jediný, kdo dlouhodobě roste, je Kněžské bratrstvo svatého Pia X. Je to logické: drží se „svého“, nikomu nelezou do zadnice, jednoduché. Ale pořád se bavíme o „církvi“ o velikosti cca Náboženské společnosti svědkové jehovovi, tzn. deset tisíc členů, plus minus.

Ono to vyznívá možná až moc pesimisticky, ale je potřeba si uvědomit, že institucionali­sované náboženství je na oubytě prakticky všude v západním světě. Ono s tím vzděláním, které mají dneska lidé k disposici, se stěží dá věřit v naprcání duchem svatým, nebo, co já vím, v na nebe vstoupení i s celým tělem. Těžko.

Ale, pozor, to neznamená, že by lidé neměli „duchovní potřebu“, nebo byli nevěřící. Ne, oni to jenom nemají potřebu, třeba, sdílet s ostatními. Nebo vůbec definovat. Ale atheisté rozhodně nejsou! 😃

1Kdo udělil odpovědi palec? Savier před 486 dny

0 Nominace Nahlásit