proč je loučení s někým koho už nikdy neuvidíte tak težký?:(

Protože každý racionálně uvažující člověk si uvědomuje, kdy něco opravdu končí. Třeba život. Věřící lidé mají pochopitelně jiný pohled na konečnost života, ale ať chtějí nebo ne, viditelný výsledek je u všech z nás, z masa a kostí, stejně stále jeden a ten samý.
Pokud se skutečně bavíme o smrti, to loučení – než se s tím ten, který zůstavává alespoň částečně vyrovná, záleží zejména na síle citové vazby, kterou jsme k oné osobě měli. Někdo se s milovanou osobou nedokáže „rozloučit“ (chceš-li odpoutat se) nikdy. Někdy mu to pomůže přežít (milovaný „je“ stále s ním), jindy ho to zahubí.
Vzpomínky, čas a obligátní: Život jde dál – ač klišé, opravdu to funguje. Pořád lepší je mít na koho vzpomínat a navíc v dobrém, něž se nervovat a trápit v tom, jak jsme si vzájemně škodili.
Krásy, které máš z jakéhokoli pro tebe nezapomenutelného a významného vztahu tě nesmírně obohacují a můžeš z nich žít celý život.

Loučení navždy je jenom v případě úmrtí.Zrovna jsem v takové situaci.Před několika dny zemřela při autonehodě moje přítelkyně.

Nejspíš právě proto, že ho už nikdy neuvidíme. I kdyby zůstala možnost si s dotyčným psát nebo volat, osobní kontakt bývá nenahraditelný – těžké to tedy je právě proto, že jsme si tohoto dost dobře vědomi

To je právě to,že musíš člověka nejdřív ztratit abys doopravdy poznala jak moc ti na něm vlastně záleželo..

No to je možná na práci učitele jedna z nejtěžších situacích – když se na konci studina loučí se svými žáky. Stejně tak takové situace bývají na letních akcích, především středo a vysokoškoláků (u mladších dětí to probíhá trochu jinak). prožijí spolu fajn týden či víc a na konci si uvědomí, že další setkání je prakticky jen iluzí. Osobně to mívám skoro každý rok, když si zvyknu na některé příjemné brigádníky a brigádnice. Přijdou na několik týdnů a potom se po nich slehne zem. Nicméně mne potěší, když třeba po deseti letech se náhodou setkáme a hlásí se ke mne jako ke svým dobrým kamarádům (koho by nepotěšilo, když vás vřele obejme krásná ženě v nejlepších letech).
Nicméně – i s tím s kým se loučíme na trvalo, většinou žije v našich vzpomínkách leta, mnohdy až do konce našeho života. A to je prima na tom životě.

Platí to jak v případě rozchodu, tak při loučení.
http://www.you­tube.com/watch?v=uQ­GL8TthQKg&fea­ture=related