Proč je pro nás tak těžké si představit např. nekonečno, čtvrtý rozměr?

Nemohl by se zavařit…pouze má naučené vzorce které opakuje při nových činostech (chápání času, prostoru atd.)…kdyby se měl člověk vždycky znova prokousat celou myšlenkovou kaskádou při učení nových věcí, tak jsme pořád na stromech.

Čím je člověk starší, tím má horší představist, a představit si dovedeme to, s čím se běžně setkáváme, tedy pozemské rychlosti, trojrozměrný prostor. A kdo se s těmito pojmy setkává často? Dnes má mnoho lidí starosti s tím jak přežít , což si ti, kteří to nezažili ani nedovedou představit. Naopak, tvůrčí myšlení je pozitivní pro organizmus.

Lidská nervová soustava, a tedy mozek, se vyvinuly v přírodních poměrech. Prý v afrických pralesech a stepích. Při tom bylo potřeba odhadnout, jak daleko je na vedlejší větev, zda je lev na lovu, zda jsou plody zralé, zda je samička „zdravá“ apod. Dumat nad „tvarem“ nebo „smyslem“ vesmíru, nad subatomárními vazbami, nad časovými smyčkami nebo nad matematickými rovnicemi jaksi nebylo třeba. Nebyl důvod, aby se v těchto směrech tříbily smysly a rozvíjely schopnosti myšlení. A my to zdědili v DNA. Od dob prvního zemědělství, neřkuli od objevu elektřiny nebo prvních kosmických letů, jsme se geneticky nezměnili – nebyl na to čas. Tak jaký div, že to, co zmiňujete, je jaksi mimo naše přirozené schopnosti a do neuronální struktury to neleze a neleze. No, uvidíme za milion let – pokud ještě budeme. Nebo pokud to ještě budeme my – lidstvo. Po nějakém řízeném vývoji nebo genetických manipulacích … Možná, že naše potomstvo budou „něco jako počítače“ a pochopení zmiňovaných témat jim přijde jako triviální a samozřejmé … Kdo ví, co ale budou řešit oni? – Nebo ona? 😉

A „zavařování“ mozku? Ten se chudák může zavařit z ledasčeho. Jak „hřál“, když jste skládala maturu z matiky, vyplňovala daňové přiznání, zprovozňovala nějaké IT zařízení? Neporadím, protože jak koukám na ten svět, sám nevím, zda jsem to já, kdo příliš času strávil nad úvahami o nekonečnu … nebo že by to byli ti kolem na silnicích, na stadionech, na úřadech, v parlamentech, v generálních štábech armád? … 😉 A nebo je problém v tom, že o tom přemýšlíme málo?

Protože jsme nekonečno ani čtvrtý rozměr nikdo neviděli a ti co se vydali hledat konec nekonečna (pokud to nevzdali) se ještě nevrátili aby nám povyprávěli…

Tato otázka mě trápí už dlouho. Ano, jednak na to kapacita mozku zjevně nestačí a je tomu tak naschvál (nekonečno či neomezenost, věčnost jsou synonymy Boha – a kdyby Bůh stvořil někoho, kdo si ho dokáže představit, byl by sám proti sobě – stvořil by si konkurenta…). Cestování v čase je další problém, protože hovoří proti jednomu z největších mýtů, v němž žijeme – a sice proti existenci (chronologického) času. Pěkně o tom mluví N. D. Walsch v „Hovorech s Bohem“…