Proč jednomu stejný pokrm přijde jako přesolený a druhý si ještě přisolí?

Těch důvodů může být 100+1, per exemplum:

• kulturní nastavení, třeba Japonci solí relativně hodně,
• kouření tabáku, kouření tabáku ucpává chuťové pohárky, proto kuřák (mimo jiné) i více solí (rozuměj: solí více, než by solil, nekouřil-li by, což nevylučuje, že jeden kuřák bude solit méně, než druhý nekuřák!),
• muži obecně solí více, než ženy (také více koření, atp.: na 99% poznáš v hospodě, že za sporákem stojí ženská!),
• zvyk z dětství, velmi často tak, jak se solilo doma, tak zhruba tak solí i další generace. Většina lidí považuje dětství za nejpříjemnější období života, a tak má potřebu se k němu (nevědomě i vědomě) vracet ve vzpomínkách; chuťové vjemy jsou, v tomto, velmi důležité,
• vysoká tollerance natrii chloridum, způsobená přemírou solí v průmyslově vysoce zpracovaných potravinách. Jinými slovy, ne tak kulantně: protože jsou lidi hňupi a žerou sračky. Co je výrobní salám (v 99.99% lahůdkářských výrobků): drůbeží strojně oddělené maso, tj. drůbeží ořez prolisovaný pod vysokým tlakem na sračku, vepřové kůže, tj. vepřové kůže se hodí do solanky se stabilisátory, antioxidanty a barvivy, nabydou na objemu a změkčí se, barviva, antioxidanty, sůl, zvýrazňovače chuti. K tomu mayonnaise, taky se solí, k tomu sterilovaná zelenina v sladkokyselým nálevu – hromada soli. Bramborové lupínky – hromada soli (Češi, statisticky, nejvíce kupují ty solené!). Postupem času si na to všecko zvykají: na enormní množství soli, na nutnost přítomnosti zvýrazňovačů chuti (kéž by to byl „starý – dobrý“ glutamát sodný!, dávno ne, ten je drahý!), chemických dochucovadel, etc. Jídlo bez toho jim už, potom, ani nechutná,
• genetická podmíněnost: chladnička je relativně moderní vynález, první elektrická chladnička k nám přišla „včera“. Zavařování masa taky není až tak velice nejstarší, o konservách ani nemluvě. Většinu historie se maso konservovalo uzením a / nebo nasolením. Slaná chuť tak byla zárukou – jakž, takž – čerstvosti. Ze stejného důvodu si lidé kurwí zdraví sladkým: protože, historicky, sladké znamenalo: není to otrávené + není to zkažené + byl to luxus,
• protože tu sůl tělo potřebuje ve zvýšené míře. Sůl pomáhá zadržovat vodu v těle, takže, třeba, v létě, ve velkém hicu, a nebo i v zimě – sportovci, co toho vypotí, atp., mohou mít, přirozeně, větší chuť po solích.

Upravil/a: Filip84

Proto, že každý máme jinou chuť

Může to být o zvyku a z něj vycházející „potřebě“ (domnělé). Myslí si, že ji potřebuje. Je zvyklý víc solit. Stejně jako na cukru aj. i zde může být závislost.
Může se jednat o skutecmou potřebu, má málo soli (i když je to míň pravděpodobné).
Další je jen otazkou životosprávy.
Nejčastější bude ten zvyk. To docela dost ovlivňuje i chuť (co je moc nebo málo slané anebo taky sladké… Může být jen takové zdání, které ovlivňuje chuťově buňky. Je zde problém závislosti).

Každého taky může honit mlasná, neustále „potřebuje“ sladké nebo si některé věci pořádně ocukrovat. Jenže to je většinou ten zvyk, návyk. A pořádně ovlivní i chuť. Kdo si dá třeba deitu bez cukru (tj. od sladkostí a přidaných cukrů, ne obecně od sacharidů), tak po pár dnech zjistí, že sladké chutná úplne jinak. Vnímá to jinak a i v míň sladkých pokrmech ten cukr dostatečně cítí. A naopak to, co dříve normálně konzumoval (bonbóny, cola atd), mu teď bude připadat předložené.
Podobně to platí pro sůl.

Upravil/a: Disraeli

Filip vidí 100+1 důvodů a já vidím jediný- každej si osolí PODLE CHUTI!

Konec odpovědi. Děkuju.

Upravil/a: zjentek

Toto je způsobeno individuálními rozdíly v chuti mezi různými lidmi. Každý člověk má rozdílný počet chuťových buněk na jazyku a různou citlivost k různým chutím. Někdo může být citlivější na slanou chuť, zatímco někdo jiný může preferovat silnější chuti.

Také zvyky a stravovací návyky hrají velkou roli. Pokud jste zvyklí jíst jídla s vysokým obsahem soli, může vám jídlo s nízkým obsahem soli připadat mdlé. Na druhou stranu, pokud jste zvyklí jíst jídla s nízkým obsahem soli, může vám jídlo s vysokým obsahem soli připadat přesolené.

V neposlední řadě hraje roli také kultura a země původu. Různé kultury mají různé preferované chutě a koření, takže to, co je pro jednoho člověka příliš slané, může být pro druhého právě dost.