Proč má morče rádo hlasité zvuky?

Moje morčata se taky hlasitých zvuků bojí, vždycky zdrhnou do domečku. Ale je možné, že určitý typ zvuku si spojili s příjemnými zkušenostmi. Třeba, pokud zvoníš za dveřmi než přijdeš domů (blbý příklad, já vím), a hned jak přijdeš dáš morčeti krmení, spojí si zvonek = bude jídlo. Kolegyně má morče naučené na cinkání klíčů.

A víš jistě, že to vrnění je projev libosti? :) Já naopak slyšela, že morčátko tak vyjadřuje strach nebo leknutí. Taky jsem dřív morčata chovala a myslím, že to tak opravdu je. Vždycky, když se něčeho lekli (třísknutí dveří při průvanu, randál z rachejtlí na silvestra..), se zavrněním udělali takový jakoby „brrrr“ a v očích přitom měli soutředěný, napjatý výraz – jak kdyby se snažili přijít na to, co ten zvuk způsobilo a co se teď bude dít dál.

Nemyslím, že se morčeti hlasitý zvuky líbí, spíš naopak. Morčata mají mnohem vyvinutější a citlivější sluch než člověk – to co nám připadá jako normální hlasitost, morče vnímá jako nesnesitelný randál :) Asi jediný výrazný zvuk, který je morčátkům přijemný, je šustění sáčku nebo otevírání ledničky – to vědí, že se bude dávát krmení a spustí ten jejich radostný kvíkot :)

Pár slov k morčecímu sluchu jsem našla tady:

Sluch
U morčete má hlemýžď vnitřního ucha čtyři záhyby, u myší, krys, ale i u člověka pouze dva a půl. Tak mají morčata mnohem více sluchových buněk, a tedy i velmi dobře vyvinutý sluch. Mladí lidé mohou zaznamenat pouze zvuky do 20 000 Hz, morčata až 33 000 Hz.
Doplňuji:
Tak potom teda vážně nevím :)

Možná i to její vrnění má víc „odstínů“ – nám lidem to třeba připadá vrnění jako vrnění, ale morčata si navzájem rozumí.
Mám třeba dva pejsky a ten jeden je trošku vzteklina :) Když spí a já si ho „dovolím“ ze spaní vyrušit pohlazením, zavrčí na mě – a vím natuty, že to je z jeho strany vztek, podrážděnost. No a z toho si pak někdy hrajeme, dovádíme spolu – v rámci hry na mě taky zavrčí – úplně stejně. Ale tentokrát vím, že to je jenom takový vrčení z radosti: má šibalský jiskřičky v oku, vrtí si ocasem, laškuje se mnou… Já bych FAKT přísahala, že oboje vrčení zní naprosto stejně – a on přitom dává najevo dva naprosto protichůdný pocity. Tak jak to teda je?! :))

Víš, všechno je to v první řadě asi o přírodě – tam neplatí žádný jasně daný pravidla a zákonitosti. Klidně se může stát, že 99 morčat ze 100 bude mít z hluku strach – a to 100. si bude v randálu libovat. Je to jako u lidí – všichni lidi mají určitý společný znaky, ale každý z nás je potom něčím specifický a vyjímečný. Myslím, že u zvířat to bude taky tak :) Řeknu ti třeba jeden drb na ty moje morčata – už je to teda pár let, co umřelo to poslední, ale za svůj život jsem jich takových 10 měla určitě. To úplně první byla holka, Nickynka. Omylem jsme jednou na stole vylili trochu kafe (pravýho silnýho turka!) – a Nikča se na to hned vrhla a všechno to slízala! Měli jsme hrozný strach, že jí to třeba urve srdíčko, ale byla v pohodě! :DD Od té doby jsme jí čas od času dávali pár kapek, na chuť – ona totiž kafe fakt milovala!!! Nikdy jsme jí ho nemuseli nutit, vrhala se na něj sama :DD Zkoušeli jsme to pak ze srandy na každým dalším morčeti, co jsme si kdy pořídili – ale všichni ostatní se vždycky odvrátili a odcapkali pryč. Zajímavý, ne? :)
Nikča byla prostě unikát – asi jako ta vaše morčecí slečna :)

Zdroj: http://www.maz­licci.cz/ostat­ni_mazlicci/mor­cata_smyslove_vni­mani

Upravil/a: barnajka

asi jsou zvídavé?

Má můj syn měl také morče a ožilo při hlasyté hudběmtakové disko.

Zdroj: žolík