Avatar uživatele
Nejakaprezdi

Proč nemůžu mít vztah aby byl z obou stran vážně myšlený?

Z různých úhlu pohledů se snažím si vysvětlit, proč mi nejde mít vztah. Nikoho si nehledám. Vždy si mě někdo najde, napíše mi. Buď se s ním sejdu nebo ne. No a když ano a pokračuje to, tak buď to skončí tak, že ani jeden v tom nevidíme něco víc. Což je ta dobrá varianta. Pak je varianta taková, že se někdo snaží ale já nechci, protože mě ten člověk buď vůbec nezaujal nebo mě nepřitahuje a ikdyz je třeba fajn a hodný tak bych si ho spíš dovedla představit s nějakých mých kamarádek. No a potom je ta pro mě nejhorší varianta. A to je ta, že ho chci já ale on ne. Háček je v tom, že to není tak jednoduché. Kdyby jen nechtěl tak se s tím srovnám a jdu dál. Ale to jsou přesně ty typy, co mi věnují čas, jsou na mě hodní, pozorní, chtějí mě vidět a proste vše, coby naznačovalo vážný zájem. Až na to, ze v tom ten vážný zájem není. Z logického myšlení to poznám a vim, že mám vycouvat dřív než bude pozdě ale já jak kdyby sama sobě naschvál naivně tomu dávám šanci, že co kdyby. Sama vim, že to nepůjde ale nemůžu si pomoct a dojde to tak daleko, že se citově na toho člověka upnu a udělala bych cokoli abych s nim mohla být. Už se mi to několikrát stalo. Samozřejmě po delší době když se z toho dostanu tak to vidím jinak a říkám si,jak jsem mohla chtít být s takovým…jak si tedy pomoct? Je to jakobych si sama sobě ublizovala. Jedine co vim je, že chyba není v nich ale ve mě. Že já to dovolím. Možná je to v tom, že se nemám ráda nebo možná že mám v sobě nějaký blok, na příčinu jsem nepřišla. Jedine co vim je, že to musím v sobe vyřešit. Už nemůžu tak dál pokračovat. Děje se to pořád dokola. Ti co by mě chtěli a jsou hodní prostě nechci…nechci se nutit být s někým kdo to se mnou mysli vazne, jen kvuli tomu. Chtělo by to aby to tak cítily obě strany. Což se mi snad asi ani nikdy nestalo. Že vnitr se už cítím uplne prázdná, zklamaná, zničena. Je pravda, že jsem velká citlivka a prožívám to ale to jsou věci co mi nejdou ovlivnit. Z rozumu vim, ze jsou to asi blbosti a že se mám zaměřit sama na sebe a neřešit to,ze nekdy se najde někdo s kým to vyjde. Ale je to už moc dlouho a je to čím dál horší. Jakobych v tom neuměla chodit, neumim mít vztah, nikdy jsem nic vážného ani neměla. Připadá mi, že je to vše toxické. Nikdo mi nikdy neublížil jen prostě asi sama sobě ublizuji tím, že to tak mám. Jde s tím vůbec něco dělat? Nevim co je na tom pravdy ale pripada mi, ze kazdy ma zajem jen kvuli memu vzhledu. Jak me asi nekdo pozna tak zjisti, asi ze nic moc. Jsem takova nijaka. Hodna a to jr asi tak vse. Nudná a vlastne ani sama nevim coc chci. Mam v sobe strasny zmatek. Nejradši bych si pomohla sama abych nemusela resit tohle nekde na terapiich…pokud má někdo radu, budu za ní ráda.

Zajímavá 0 před 807 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Moc o tom přemýšlíš a v tomto případě to může být spíše na škodu. Pokud něco nevyjde, nejprve hledej chyby sama u sebe.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
cappuccino

Vzdyt sis odpovedela sama: vetsinou si te nekdo najde, ty nikoho nehledas!
Zkus to otocit: ujasnit si, jaky by ten pritel mel by a podle tech kriterii si nekoho hledat. Dulezite jsou spolecne zajmy a podobne nazory na zivot.
Pokud budes vyjadrovat nejistotu a prazdnotu, nikoho tim nezaujmes.
Zapracuj trochu na svem sebevedomi a pokus se vyjadrovat to, co citis a co chces.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Nejakaprezdi

Nikoho si nehledám ale vybírám si z těch, co si mě „najdou“. Já určuju koho si pustím do zivota a koho ne. A dělám to podle 2 veci-jestli mě ten člověk zajímá a je mi s ním dobře a 2.vec podle toho, jak se ke mě chová. Ale i tak to nakonec dopadne špatně. Ono kdybych si přímo já někoho vybrala tak by to bylo v podstatě to stejne-budu vybírat podle toho jaký ke me dotyčný je a zase z me strany jak mi sedí. Takže „problem“ musí být v něčem jiném. Ale v čem to netuším. Proste jen smůla? Chce to čas? Jsou lidi, co skáčou ze vztahu do vztahu nemají problém někoho najít. A ja si říkám, že to chce asi čas…jenomze to si říkám už mnoho let a nemění se vůbec nic. A není to tak, že bych to za každou cenu chtela, naopak nechávám tomu volný průběh a neřeším ale někdy se sama sebe ptam, to jsem tak špatná?

Nový příspěvek