Proč otočení se k přechodu zády a dát tak řidiči přednost je OK, ale dávání rukou přednost před zebrou je špatné?

Když mám zelenou, tak jdu, jinak oční kontakt s řidičem. Podle potřeby mu ukážu, aby jel. Když on ukáže mi, abych přešel, tak to udělám. Rokio, všímej si lidí a jdi ve skupině přes přechod.

Já vydatně vytroubím každýho, kdo stojí u přechodu a neleze, nebo mu trvá, než se rozleze. Nejčastěji a ZE VŠEHO NEJVÍC vytroubím dvě báby, když lamentují přímo u přechodu u nás na Prajzké za kaplí a děsně u toho rozhazují rukama všemi směry! Navzdory tomu jde o místo, kde si báby z Prajzké NEJRADĚJI povídají. Anyway – zleva nebo zprava. Tak jen doufám, že tam některá z nich brzy nerozhodí rukama na dvacet metrů!

Při přecházení musí dát chodec svým pohybem jasně najevo svůj úmysl. Žádné „tanečky“ zde neplatí.

Chodec sice může mít dobrý pocit, když někomu dává rukou přednost na přechodu, ale toto gesto je ve skutečnosti nepředvídatelné a potenciálně nebezpečné. Nevíme totiž, jak na něj řidič reaguje a jestli ho vůbec vidí.

Chodci by měli vždy respektovat značky a semafor, a na přechodu by měli především dávat pozor na své vlastní bezpečí. Když se otočí zády k zebře nebo nechají řidiče projet, ukazují tím, že nehodlají přejít a řidič může pokračovat v jízdě.

Někteří lidé mohou otočení zády k zebře vnímat jako nezdvořilé gesto, ale je důležité mít na paměti, že hlavním cílem přechodu pro chodce je bezpečnost, ne zdvořilost.

Zamávání chodce rukou může být také matoucí pro ostatní řidiče. Například, pokud jste na přechodu a máváte rukou, aby jste někomu dal přednost, jiný řidič může tuto gestikulaci vyložit jako signál k tomu, že mohou pokračovat v jízdě.

Takže, i když může být hezké chtít být zdvořilý a dát někomu přednost, je důležité si uvědomit, že především je nutné dodržovat dopravní předpisy a chránit své vlastní bezpečí a bezpečí ostatních.