Třeba na cvičáku bylo hodně psů, ke kterým když přistoupila žena, byli přátelští, ale pak přišel muž a oni na něj útočili. Že prý psi jsou třeba zvyklí na ženy, ale muže neznají. Takových psů tam bylo několik. Jenže nikdy jsem se nesetkala s tím, že by pes takhle útočil na ženy, protože byl vychováván pouze mužem. Je to pouze můj dojem, že sem se s tím nesetkala, nebo to tak opravdu je? Jestli ano, tak proč?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? iceT, Drap, Damiana, anonym, radce před 4361 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Neni to tak, v některých případech se to tak může projevovat, ale nelze paušalizovat. Dobře vycvičený pes by bez povelu neměl útočit na nikoho.
0 Nominace Nahlásit |
Napadlo mne mnoho „vysvětlení“. které by byla apriori PROTI ženám.
Když je vynechám, a vcítím se do myšlení psa, tak muž je daleko
důležitější soupeř, který z principu chce být vůdcem smečky. Žena je
většinou mateřský typ (fena) a většinou krmička psů. Muž bývá vůdcem
smečky…
P.S.: asi máte pravdu, zpětně si vybavuji, že to tak opravdu většinou
funguje…
Doplňuji:
Huxa, díky za doplnění, máš pravdu, nechtěl jsem to říct na
plnou hubu…
Upravil/a: radce
5Kdo udělil odpovědi palec? samicek333, quentos, huxa, zzzzz, Kamionacka09
před 4361 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
a já doplním radce a řeknu to, co nejspíše chtěl vynechat-ženy psi rozmazlují (byť klidně nepatrně) a následně, když se setkají s někým jiným, muži, útočí na ně. Tudíž bych to viděl na špatný výcvik, tím se dostáváme k tomu, co řekl Drap-nelze paušalizovat a dobře vycvičený pes neútočí bez důvodu (toto jsem poupravil, jestliže jej budete ohrožovat, zaútočí, nebo jestli je policejní, …)
0 Nominace Nahlásit |
Tato problematika zabírá mnoho stran v odborné literatuře o etologii.
Bylo by to na dlouhou debatu. Tvoje pozorování chování psů je správné.
Mnozí psi- samci, zvláště ti se sklonem k dominanci se mohou projevovat
určitým způsobem „ochranitelsky“ k ženám. Někteří psi mohou
projevovat i jakousi žárlivost. Většina psů nebere ženu natolik
potenciálně nebezpečnou, jako muže. Vztah pes-samec a majitelka (psovodka,
chovatelka…) je zcela jiný než fena a žena, fena a muž nebo pes a muž a
to vůbec nebudu zacházet do takových situací, kdy je pohromadě smečka
(stačí dva jedinci) složená z více jedinců stejného nebo různého
pohlaví. Určití psi v majetku některých chovatelek i neradi kryjí feny
v přítomnosti své majitelky. Drap má pravdu (nejenom ) v tom, že dobře
vycvičený pes zasahuje na povel a měl by rozeznat modelové rutinní
nacvičené situace ze cvičáku a skutečné riziko ohrožení . Naopak radce
je trochu vedle, protože právě takových „samostatně“ uvažujících a
útočících psů, kteří ochraňují majitele nebo členy rodiny, jsou plné
televizní zprávy a tyto útoky končívají často tragicky . Takoví psi
často považují za ohrožení i nevinné gesto nebo prvky hry a zaútočí
třeba i na dítě. Navíc nepoznají, kdy „nebezpečí“ už pominulo a kdy
ještě trvá a rozvinutá nezvládnutá a nezvládnutelná agrese je veliké
riziko. Proto by měl každý pes většího plemene prodělat určitý odborný
výcvik na cvičáku. Cílem nemusí být úspěšně složené zkoušky, ale
právě ovladatelnost psa a přivykání na různé nečekané situace.
Doplňuji:
Podotýkám, že více než padesát let žiji se psy různých plemen, na
cvičák jsem od dětského věku chodila také a posledních více než třicet
let chovám různá plemena molossů. Momentálně „vlastním“ cca mnohem
více než jednu tunu psů. Každý z těchto mých psů je těžší než já,
někteří i dvojnásobně. Nikdy jsem je nemusela fyzicky trestat, autorita (
a důvěra) se získává jinak. Pokládám své psy za „zvládnuté“ a
výborně socializované, ale nevylučuji, že může nastat nepředvídatelná
situace, kdy takové zvíře nelze fyzicky zvládnout. Stačila „příhoda“
kdy na procházce nám letící horkovzdušný balón cosi velmi syčivě
vypustil hlasitě nad hlavou. Oba (já i pes) jsme se strašně lekli, pes
„prchal“ asi dvacet metrů a úplně na mne zapoměl, takže mě za sebou
trochu povláčel. Nečekaná akcelerace devadesátikilového obluda by nešla
ustát nikomu. Člověk, naprosto bez ohledu na fakt zda se jedná o muže nebo
ženu, by si měl uvědomit, že nelze být vždy a za každých okolností
pánem situace i nad vlastním psem od určité velikostní a váhové
kategorie. Frajeřina není na místě. Je třeba si to ale uvědomovat a
přiznat si to a takové situace co nejvíce eliminovat a předvídat a na 99%
zajistit aby k nim prakticky nemohlo dojít. Potom už nezbývá než doufat,
že v tom jednom % se nestane nic vážného.
Upravil/a: anonym
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Ještě bych chtěl oponovat Drapovi, a to zásadně! Dobrý pes zaútočí i bez povelu, pokud násilník zaútočí na páníčka nebo jiného člena smečky! Proto člověk již mnoho let psa má. Teď se nebavím o postelových mazlíčcích…
radce a huxa, vaše úvahy o ovladatelnosti psa a jeho smečkového chování (vůdčí je fena) si poopravte nějakými vědomostmi nebo zkušenostmi – nejen pocity a dojmy. Přesně se na vás hodí pořekadlo: Čím méně znalostí , tím jasnější názor.
pánové huxa a radce: neyapomeňte, že pes je psovitá šelma, sociálním chování nejblíže vlku. V takových smečkách většinou šéfuje „alfa“ fena, která má právo výběru přednostního páření s vybraným samcem, může si dovolit usmrtit štěňata jiných matek ve smečce ap. Člověk nahrazuje psovi smečku, tudíž ženy bývají zpravidla přirozenou autoritou pro psa-samce a jejich chování k ženám si nevysvětlujte mylně . Navíc ženy mívají většinou lépe vyvinutý smysl pro neverbální komunikaci, lépe poznají a vycítí jak je pes naladěn a proto mnohem méně dochází ke konfliktu nebo konfrontaci. To jou skutečnosti, nezastávám se nekriticky žen, i když v tomto oboru je to dané.