Proč se člověk vlastně bojí smrti?

Možná se bojí dlouhého a bolestivého umírání. S tím spojenou bezmocí. Závislostí na jiných osobách, mnohdy cizích. Jak známo, medicína nemá bolest úplně pod kontrolou.

Je to asi dané kulturou. Některé národy berou smrt oslavně, že člověk jde na lepší cestu do jiného světa za Bohem nebo jinde. To, že se ještě nikdo nevrátil a neřekl, jaké to tam je nás také může trochu mást. ( Tam je pivo, chlast zadarmo, a perfektní ženské) nebo (tam je to horší než v pekle protože 24 hodin denně dřeš jako barevný) a pod.
Někde smrt oslavují a někde se jí bojí. JInde zase berou svatbu tragicky, protože mladá žena odchází od rodiny. Ale zpět k otázce. Vyšla kniha Moody – život po životě, jsou knihy napí Tibetská kniha mrtvých, ze které se četlo umírajícím .

Protože jsme se vzdálili duchovnímu životu a převládá materialistické vnímání světa.

Když je člověk v letech, tak se strach ze smrti nějak vytrácí.

1. Protože se jí „bojí“ každý živý tvor, je to přirozený pud, protože je, svině, jenom jedna, kdežto život má nekonečně podob.
2. Protože se bojí bolesti, máme kult hegemonie.
3. Protože se furt patlají, hnípají, co bude po ní. Spousta lidí musí mít život nalajnovaný na tři sta let dopředu, přesně, a jakmile se v cestě objeví jen jedna překážka, tak je to stresuje, vykolejí. A smrt se nedá úplně jako naplánovat, dopředu, aby se na to připravil, nedá, no.

Videla som na vlastné oči veľa spôsobov smrti. Nielen tej nevyhnutnej… Báť sa niečoho, čomu sa nemôžete vyhnúť, rovnako ako báť sa smrti, ktorá je neoddeliteľnou súčasťou života rovnako ako narodenie, je zbytočné. Ak sa mám báť smrti, tak sa môžem báť spôsobu, akým príde, ak to nebude odchod zo sveta živých „tichým prirodzeným spôsobom“.
Boli/sú ľudia, ktorí trpia bolesťami, vedia, že smrť je nevyhnutná, tak sa jej nebránia, ale niektorí z nich využijú právo pacienta vysadiť lieky a s čistou mysľou smrť vítajú.
Poviete, že to je kruté. Máte pravdu. Ale poznala som takýto prípad, kde pacient poznal svoj zdravotný stav a urobil to, o čom som už tu písala. Sestričky na oddelení mi povedali „ráno vysadil lieky a pred obedom zomrel šťastný a s úsmevom“
Viem, že raz príde môj čas. Som vo veku, keď môže prísť čas a „večer si ľahnem spať ako to robím už desiatky rokov a ráno zistia, že ako správna pútnička časom, som odcestovala do minulosti.“ Prečo by som sa teda mala báť smrti? Potom mi to už môže byť jedno…

Já se jí nebojím, protože já už můžu umřít každým okamžikem. Zbláznil bych se, kdybych to furt řešil.

Už jen ta představa, že tu po vás zůstanou příbuzní a hromada věcí..
Když si člověk uvědomí, že smrt je opakem života, tedy rozdíl mezi existencí a neexistencí, tak je to naprosto stejné, jako když usnete tak tvrdým spánkem, že o sobě a světě kolem vás už vůbec nevíte. Jednoduše řečeno, zanikou životní funkce a vy vůbec nic nevnímáte. Stejně přirovnal i Ježíš Lazarovu smrt k tvrdému spánku.

Vypadá to beznadějně, že? Naštěstí pro lidstvo, tady před cca 2000 lety žil jeden výjimečný dokonalý člověk, Ježíš Kristus, který dal svůj dokonalý život za všechny lidi, kteří kdy na téhle planetě žili, žijí a ještě žít budou. Tím se všem lidem otevřela cesta k dokonalosti a věčnému životu na Zemi, od kterého se Adam s Evou odřízli.

Co pro svou budoucnost na téhle planetě můžete udělat? Smiřte se s Bohem a vytvořte si s ním osobní vztah. Dá vám takový život, o jakém se vám ani nesnilo!

Zdroj: https://www.jw­.org/cs/co-rika-bible/otazky/proc-jezis-zemrel/

To je dané evolucí. Kdo se nebál, nedožil se dlouho, nepředal geny a jeho větev vyhynula

Protože zatím nepoznal boha.

Asi se bojí toho, že bude umírat dlouho a bolestivě. Bojí se, toho jak umře.