Proč se kluk/holka (kamarád) naštve, když ho odmítnete?

Protože o kamarádství nikdy nestál/a, chtěl/a se skrz něj propracovat ke vztahu a vy jste právě jeho/její naději uštědřila velkou ránu.
V angličtině pro to existuje krásný výraz „friendzone“.

Nejde vždy o naštvání se. Když jeden jednotlivec najde zalíbení ve druhém, tak si začne spřádat své sny a přání, i úsměv při pozdravu si potom může vysvětlovat jako projev náklonnosti. Potom pochopitelně takový jednostranně „rozběhnutý vztah“ dostane hodně tvrdou ránu, když dojde k odmítnutí. Odmítnutý člověk se může cítit zaskočený, pokořený i uražený. Hlavně bude asi dost nejistý. Nejsme ještě v té naší posocialistické realitě natolik „otrlí“, abychom dokázali odmítnutí brát jako projev něčí vůle nevstupovat do bližšího kontaktu s jiným člověkem a při tom abychom z takového rozhodnutí nadělali nesmyslné závěry. Při troše asertivity je totiž nabíledni, že každý z nás má možnost volby a není tedy zapotřebí odmítnutí brát jako urážku nebo něco podobně nevhodného. Jde prostě jen o projev svobodné vůle.
A proč si myslím, že se někdo naštve, když je odmítnut? Zřejmě takovému člověku
chybí poznání, že na jiné osoby nemusí působit pokaždé jako vzor krásy, moudrosti a dokonalosti. A také mu chybí tolerance a respekt vůči druhým lidem.

Naštvou se, protože nedokáží respektovat osobu jako takovou. Máme přece svoji svobodnou vůli a nenecháme se nikým manipulovat.

Ahoj,
on toužil o tvém/vaše vztahu a když si řekl: Ne, tak se mu nedivím. Ale, naštvat se nemusí. Stačí říct: Doopravdy? Co se dá dělat.
Chování:
Odmítnout se může, ale když se naštve on/ona, je to horší, než odmítnutí.
Andrílek