Proč se mi někdo směje za to, když jsem taková, jaká jsem?

Nepíšeš konkrétní důvod, ale tím se netrap. Zřejmě nějak vybočuješ z šedivého průměru a to je jediný důvod proč vyvoláváš odpor u jiných, zvlášť ve tvém věku. Pokud se ti nesmějí úplně všichni, včetně dospělých, není to nic nenormálního. Rozdíl je často jediným důvodem k nesnášenlivosti, stačí třeba mít jinou barvu kůže, nebo být zrzavý.

Lidi umějí být krutí, a děti obzvlášť.
Neuvádíš důvod, proč se ti smějí, ale netrap se tím, ono se to časem změní, hlupáků si nevšímej. Nechtěj být jako oni a vyrovnat se jim za každou cenu.

Ve škole jsem to měla stejně, neoblíbená a jiná od druhých, dokud mě nevzaly pod křídla dvě spolužačky a pak to bylo úplně jiné.

Je to jenom smích, o nic nejde. Mnohem podstatnější je začít chápat fakt, že pomalu vstupuješ do věku, kdy je nejvyšší čas začít si pokládat otázky, kdo z okolí tvého života je ucelenější „hříčkou přírody“, čili unikátem- zda ty, anebo někteří ti, kteří se ti smějí.

Začni tím, že si dáš pozor na to co odesíláš, abys neodeslala nedokonč

Dotaz můžeš jednou upravit, pak už můžeš psát jen do diskuse.

K dotazu (alespoň k tomu co vidím)

1. Zkus se zamyslet zda je něco co ostatním na Tobě vadí a Ty to můžeš a chceš změnit.
2. Smiř se sama se sebou – každý jsme nějaká individualita, máme své přednosti a své nedostatky.
3. Smiř se s reakcí -Tvého okolí. Děcka bývají škodolibá a mají tendenci zesměšňovat či trestat jakoukoli odlišnost – ať k lepšímu či k horšímu. Většinou podobné akce trvají jen potud, dokud z druhé strany vidí nějakou reakci.
4. Pohlédni se po kamarádech mezi spolužáky, kteří nejsou až tak moc vidět.
5. Pokud by posměch přerostl nějaké únosné meze, měl by se tím zabývat někdo dospělý.

Jiným lidem nebo dětem se smějí jenom hlupáci
a ti by tě vůbec neměli trápit.

Hledej kamarády jinde → tam, kde se scházejí děti
se stejnými nebo podobnými zájmy, jako máš ty.

Jedno z obtížných poučení do života které si díte musí už někde na základní škole osvojit je skutečnost, že je absurdní a nemožné vycházet se všemi, zavděčit se všem. Na školce to tak ještě nemuselo vypadat, všechno bylo sluníčkové, děti se měli rády a učitelky pomáhaly urovnávat každý spor. To je bohužel jen idylka která brzy na to končí. Najdi si kamarády se kterými si rozumíš, kteří se ti neposmývají (ať už to má jakýkoliv důvod) a prožívej svůj život s nimi, hlupákům kteří ti život znepříjemňují se jednoduše začni úplně vyhýbat, ignoruj je – je jich moc, budeš ně narážet často proti jim ze svého života nevěnuj zbytečně mnoho času. Na světě je 7 a půl miliard lidí, většinu z nich nikdy nepoznáš není na tom nic špatného když se rozhodneš nepoznat i ty, ze svého okolí, které ti osud nedopatřením přihrál až pod nos a kteří mají chuť ti život znepříjemňovat. Začni si vybírat přátele, a rozhodně se netrap tím, co si o tobě myslí ti na kterých ti samotné nezáleží. V dospělosti se naučíš že se tomu říká bezpečná sociální bublina, a že to má i nějaké nevýhody v globálním měřítku, ale na to máš dost času.

Upravil/a: anonym

To už tak ve Tvém věku bývá. Kolikrát si to jen namlouváš, přitom se Ti nesmějí, jen si to myslíš. Nesnaž se mít více kamarádů za každou cenu. Opravdový kamarád se Ti smát nebude. A brzy se objeví a řekne Ti: „Ty jsi taková jiná.“

Upravil/a: yuko