Proč se mi zdá, že rok od roku plyne čas rychleji? Má to nějakou souvislost s „tokem času“?

Souvislost s „tokem času“ to nemá. Je to subjektivní dojem tvořený lidskou myslí. Jako dítě se nám čas od vánoc do vánoc zdál skoro nekonečný, v pokročilém věku si řekneme: „sakra, to jsou už zas vánoce?“ Jako dítěti je pro nás všechno nové a čas je novými poznatky přímo nabitý, žádná nuda. Jako starším je už pro nás všechno obnošená vesta.

Nemá. Jde o fyziologický důsledek stárnutí. Četl jsem odborný článek na toto téma, správná terminologie se mi už vykouřila z hlavy ale zkusím podstatu popsat vlastnímiu slovy.

Mladý jedinec (dítě, dospívající) si vytváří (a vyhodnocuje) „situační obraz“ v mozku častěji, než dospělý, přičemž tato frekvence s postupujícím věkem klesá. Čím více mozek vyhodnotí „situačních obrazů“ za jednotku času , tím méně rozdílů mezi nimi. V důsledku toho mu změny nepřipadají tak výrazné. Proto se mladým zdá, že týden je „děsně dlouho“, zatímco mně přijde, že jsem se ještě ani pořádně nestačil vzpamatovat z Vánoc a mé okolí už začíná řešit a prudit s Velikonocemi. :(

Dobrá otázka. :)

Čas je relativní. Každý jej vnímáme jinak. Dokonce v průběhu určitých úseků života se vnímání mění. A ne jen to. Dokonce se vnímání toku času mění v závislosti na situacích i vnitřním rozpoložení.

Osobně to vnímám také. Vzhledem k mému věku to mohu posuzovat. Moc jsem nad tím přemýšlel. To zrychlování vnímání času akceleruje s tím jak stárnu.
Myslím si, že to souvisí s blížícím se koncem života a psychikou. Jsem stále pracovně dosti činný, nicméně práce jejíchž výsledků již určitě neužiji,vyřazuji ze svých plánů. Všechno mně trvá déle než dříve, ke stejné práci potřebuji daleko více času než dříve. Myslím si že mozek toto registruje , nějak to dává dohromady a člověku to dává najevo tím, že se mu zdá, že čas běží rychleji.
Odborně to vyjádřit neumím, ani jsem o tom žádné odborné pojednání nečetl.

Upravil/a: mosoj

Je to o věku a s tím spojenými fakty:

1. S věkem přibývají starosti, hlavně existenční a jak jich máš plnou hlavu, musíš je řešit atd., tak ti to utíká.
2. Postupně se překlopíš ze situace, kdy chceš být starší (chceš, aby ten čas plynul rychleji), do situace, kdy už nechceš stárnout / chceš být mladší (tudíž si přeješ, aby čas plynul pomaleji).

„Vnímání toku času se mění v závislosti na situacích i vnitřním rozpoložení.“ S tím s Edisonem souhlasím. Ovšem jde o VNÍMÁNÍ toku času, čili jakousi iluzi vyplývající z našeho momentálního rozpoložení. Což nijak nevysvětluje tvou otázku, jelikož se neptáš na moment, nýbrž se ptáš na „tok času“. Mám vlastní teorii: Řekněme, že čas skutečně plyne, je v pohybu. A my jsme v pohybu s ním. Pokud jsme dostatečně rychlí, rychlost času nám nepřijde nijak vysoká. Pokud zpomalíme, naše zpomalení budeme logicky vnímat jako zrychlení času. Pokud zpomalíme velmi, rychlost času pak můžeme vnímat jako závratnou. A nezávisle na tom, zda čas způsobuje stárnutí či ne, stárnutí nás bezpochyby zpomaluje. Přesto by si každý z nás své zpomalení měl umět správně vyložit, jelikož „pomalost“ nezpůsobuje nutně pouze stárnutí. Člověk si své tempo často volí způsobem vlastního života. A podle vlastní psychické volby (a zde se dostáváme zpět k teorii Edisona – iluze vnímání z vlastního rozpoložení) se zřejmě v návaznosti automaticky přenastaví několik základních mechanismů organismu, aby se nejefektivněji přizpůsobil naší volbě a těmito mechanismy se rozumí tlak, tep, tok lymfy, s ním spojené vylučování potu atd. včetně tvorby hormonů, což vše dohromady vnímání času silně ovlivní. Čili vezmeme-li vše za správný konec a dáme se do pohybu, čas okolo nás logicky zpomalí. Je tedy jen na nás, jakou rychlost sami uneseme. (;

Možná žijete „špatně“, hekticky, ve stresu, presu, shonu, trávíte nnoho času
v zaměstnání/prací a také … stárnete 🙂