Proč se na mě lidí divají?

Takovým pocitům se říká „stihomam“…
😉
Ideálně se nasměruj na nějakého psychologa, takovéto stavy, pokud je nebudeš řešit, se mohou i velmi výrazně zhoršovat.

Lidé se dívají, protože mají oči. Někdy se člověku zdá, že na něho oči ostatních více „směřují“. Už se mi také stalo, že na mě jistý člověk štěknul : „Co čumíš ?“ Ale když stojí dosti blízko mě, rozhlížím se po okolí, tak samozřejmě můj zrak spočine i na oné „blízké“ osobě. A když jde např. proti Tobě pár lidí, kteří se spolu baví a smějí, máš pocit, že se smějí Tobě. A že Tě někdo fotí, to je dnes docela běžné. Mobil a nebo foťák má skoro každý a fotí se vše. A třeba je to tak, že jim připadáš zajímavý ! 🙂

Za prvé si vzpomeň, že když někde jsi, třeba v místnosti, v zahradě, parku nebo podobném prostoru a někdo nový se tam objeví, vstoupí, tak že upoutá Tvou pozornost a Ty se na něho podíváš. Ostatní to maji taky tak. Když vycházíš na ulici z domovních dveří, pak ten kdo se k těm dveřím po chodníku blíží zaregistruje jejich pohyb a podívá se, kdo nebo co se to šine ven. Jestli to není třeba blázen na kole, který by ho mohl přejet.

Pokud máš pocit, že se Ti apriori smějou, pak dřív než vyrazíš ven, zkontroluj, zda máš na sobě gatě a na nich zapnutý poklopec. Mimo tuto vpodstatě nicotnost, která však některým jednodušeji uvažujícím občanům může zadat podnět k pohoršování nebo výsměchu, nejde na chlapovi co zkazit. A jestliže se budou i tak smát, tak proč jim to propána nedopřát, že?

Co se týče toho, že jednou jedna opilá fotila, nezbyde Ti než se smířit s tím, že v našich zeměpisných šířkách se s opilými setkáš nejednou a že budou činit věci sice věru rozmanité, ale nehodné většího zájmu a už vůbec ne toho, aby sis je bral osobně.

Lidi se na Vás dívají stejně jako na každého jiného.
Nijak je (většinou) nezajímáte.

Jestli jste opilé ženě dovolil Vás vyfotografovat
(bez Vašeho souhlasu Vás nikdo fotit nesmí)?,
proč si nyní stěžujete?

Jinak to vidím podobně jako Gecco,
také bych doporučila návštěvu odborníka.

Zkuste chodit tam kde je méně lidí. Do přírody, na kolo, a tak podobně. Vyhýbejte se místům, kde je moc lidí, kde je dusno, příliš očí, příliš černých brýlí, příliš mladých, živých, hlasitých. Pokud nemusíte chodit přes město, dají se věci nutné k vyřízení udělat tak, abyste tam vůbec nemusel. Já vám rozumím, nebo se o to snažím. Běžte si občas koupit něco hezkého nového na sebe, koukněte jaké boty by se k vám hodily. Hoďte si sluchátka s příjemnou hudbou do uší, pokud jste vystaven tlačenici. Nedívejte se cizím lidem do očí. Najděte si k „výrání“ jiné místo než jsou desítky, stovky, tisíce nic neříkajících lidských obličejů. Noste pohodlné oblečení, pomůže fleecová bunda s kapucí. Věřím, že se najde kdokoliv, s kým si porozumíte, třeba prodavačka v obchodě, popovídáte si a pomůže vám ve výběru… Prostě, lidé vás neznají, jsou divní. A co je nejhorší, je jich strašně moc. Jako blech. Člověk podobně jako opice, gorily potřebují mít svůj prostor. Kde je moc očí, tam vzniká agrese. Vyhýbejte se přebytečným lidem. Mám pro vás knihu http://web2.mlp­.cz/koweb/00/03/40­/49/81
čtěte a učte se. Vím, že jste mladý, ale vykám vám.

Řekla bych, že to je hlavně jen pocit. Začala bych u sebe, NEDÍVALA se na jiné, na to, na co se dívají, jak se chovají. Možná bych pro začátek zkusila i dotaz tady: http://poradna­.zena.centrum­.cz/rubrika/psycho­logicka-poradna/

Chce to

1. nechodit po ulici nahý
2. neužívat pervitin