Proč se nejen na dušičky zapalují na hrobech svíčky?

Jednoduchá odpověď je proto, protože už se to tak dělá dlouho a většina lidí dělá věci tak, jak jsou naučeni, protože většina lidí má kolektivní identitu.

Jinak je odpověď dosti složitá.

Každá epocha, kultura a kult mají svý pohřební rituály a svůj přístup, samozřejmě většinou založený na domněnkách, co se děje s umrlcem po smrti.

My pomineme, nyní, samotnou smrt a pohřeb a přejdeme k tomu, že už ten umrlec je úplně, dočista a pořádně mrtvý, leží v penálu, ten penál je v zemi, zahrabaný a je tam nějaký pomníček, a ti pozůstalí chodí k tomu pomníčku a … něco (nosí, zapalují, zpívají, odříkávají …).

Israelité nosí na hroby kamínky, ten zvyk je hodně starý a ne, primárně není proto, protože na poušti nerostou květiny, primárně je proto, protože ještě před 150 a více lety byly hroby mělké, ne tak „za krále Klacka“, a na poušti při putování ze země Egyptské, nebo tak něco, tak když toho umrlce zahrabali (bez penálu, Israelité dodnes zahrabávají bez penálu), tak ležel pár stop pod pískem, a ty kameny vršili na ten hrob, aby toho umrlce nevyhrabala zvěř divoká.

To mělo, a má, samozřejmě, rituální příčinu: umrlec musí jít do země – prach jsi a v prach se obrátíš a nesmí se s ním hýbat, najít se musí, až bude zmrtvýchvstání. Tak proto kameny. Dnes již mají, samozřejmě, pouze zvykový a symbolický charakter.

Z dějin lithurgiky vím, že křesťané v době rané patristiky pohřební zvyklosti Israelitů nepřebrali. Křesťanství je vůbec zvláštní kult, spojený se smrtí (ale to by bylo na jiné, obsáhlé a samostatné thema), no a v každém oltáři ležel nějaký svatý umrlec. Původně teda opravdu ten umrlec, pokud to bylo možné, hezky celý, aby měl taky oučast na posvátným kultu, časem se umrlých světců nedostávalo, tak se světci naporcovali, a v každým oltáři jich leží jenom část – zove se to ostatky svatých. Někdy jsou ze svatýho, někdy z telete, někdy z kury, ale jsou to kosti posvátný, tak – víš co!

Jinak ostatní, nesvaté, ostatky pohřbívali křesťané v katakombách, nebo zahrabávali někde na tajňáka, pravděpodobně, aby je Římané nenašli,. Nebo ještě někdo úplně jiný – víme prd, jsou to starý dějiny.

Křesťanská kultura pohřbívání nikdy nebyla nijak extra vysoká, ono pohřbívání do země bylo až do 19. století do mělkých hrobů, proto kdo si to mohl dovolit: měl hrobku.

Kde se vzal přesně zvyk zapalovat na hrobech umrlců svěce, nevíme. Víme ale, že to není zvyk křesťanský – dělali to i Keltové, měli 1. listopadu svátek, kdy se jim vracely duše umrlců, no a svěce, louče, a tak, zapalovali, aby ty duše viděly na cestu (dneska to není potřeba – máme veřejný osvětlení a světelnýho smogu dostatek!).

Ano, známe historii památky zesnulých, ta památka je až z konce 10. století, pochází z Francie, ale to nám moc nehelfne, co do svěcí pálení.

Obecně má v křesťanství oheň dvojí symboliku: buďto symbolisuje přítomnost trojjedinnýho boha (věčný světlo), nebo symbolisuje očistu, čistotu. Jinak pohřeb žehem je ryze nekřesťanský, protože třeba v katholicismu byl kanonicky nelegální až do II. Sněmu Vatikánského,

Křesťané tradičních denominací se, obecně, modlí za umrlce – ať už věří, že jsou v očistci (katholíci), nebo že duše dlí v předpeklí (orthodoxní), prostě duše nemusí být úplně uklizené nahoře, nebo dole, mohou bejt putovní, a za putovní duše se patří modlit. Říkám, křesťanství je zvláštní kult, farnost tvoří živí i mrtví, takže – ryze z lithurgického hlediska – bude mít ten plamen na hrobě spíše symbolicky očistný charakter.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-se-zapaluji-svicky-mrtvym-na-hrobe

Nejde o to, vyvolat pocit, že dotyčný člověk nezemřel. Zapalování svíček na hrobech má několik významů a symbolik. Svíce je symbolem světla a života a její zapálení může symbolizovat pokračování života po smrti. Navíc může to být způsob, jak vyjádřit úctu a vzpomínku na zesnulého. Je také tradičním rituálem v některých náboženstvích a kulturách.

Na Dušičky se svíčky zapalují jako forma ritualizované vzpomínky na zemřelé. Tento den je určen k vzpomínce na všechny zemřelé, nejen na ty blízké.

Ale svíčky se mohou zapalovat na hrobech i v jiných dnech, například na výročí úmrtí dané osoby, na její narozeniny, nebo kdykoliv, kdy si někdo přeje vzpomenout na zemřelého a vyjádřit tak jeho přítomnost ve svých myšlenkách a vzpomínkách.

Ostatky zesnulých se od nepaměti spalovaly. Právě toto má připomínat plamen ohně, třeba hořící svíce (takový způsob je asi kulturnější než polít hrob naftou a škrtnout zápalkou).

https://www.go­ogle.com/sear­ch?q=tradice+za­palov%C3%A1n%C­3%AD+sv%C3%AD%C4%8Dek+za­+mrtv%C3%A9&oq=tra­dice+zapalov%C3%A1n%C­3%AD+sv%C3%AD%C4%8Dek+za­+mrtv%C3%A9&gs_lcrp=Eg­ZjaHJvbWUyBggA­EEUYOTIHCAEQI­RigATIHCAIQIRi­gATIHCAMQIRigA­dIBCTExNzkwaj­BqN6gCCLACAQ&sou­rceid=chrome&i­e=UTF-8

Upravil/a: zjentek