Jak to, že časování nemá nic společného s časem? Vysvětlím co nejstručněji.
Když si vezmete slovesné osoby, víte, že já mluvím, on mluví atd… Osoby vykonávají např. činnost. Ale osoba je jiná gramatická kategorie, vám jde o časování, podle něhože mluvnickou osobu rozlišíme.
Slovesa vyjadřují čas přítomný, minulý i budoucí, takže mají vztah k času. Něco se přece děje v čase – – teď píši, za chvílu budu mít napsané, zítra si přectu, co jsem napsala.
Tudíž časuji, ohýbám slovesa, měním koncovkami slovesné tvary, které
odpovídají určitému času. Samozřejmě ve vztahu k času promluvy a
osobě, která je mluvčím, nebo se k ní či o ní mluví atd.
--
Jinak z pohledu Rejzkovy etymologie.
konjugace ‘časování’, konjugační, konjugovat.
Z pozdnělat. coniugātiō tv.,
doslova ‘spřažení, spojení’ (myslí se
asi sdružení více slovesných tvarů), od
lat. coniugāre ‘spojit (ve jho)’ z con-
( :kom-) a iugāre ‘spojit, svázat’ od iugum
‘jho = spojovat, zapřahat.
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek