Proč si idealizujeme minulost?

Zcela přirozená generační ztráta paměti, které využívají politici.
Nicméně socialismus byl pro lidi opravdu nejlepší společenské zřízení, jaké dosud bylo, které ovšem pokroutili zase jenom lidé.
Moji rodiče zažili celou první republiku jako prostí lidé. Otec byl učitel, matka pocházela z hospody a hospodářství. V socialismu porovnávali staré s novým a byli maximálně spokojeni. Bída ze společnosti zmizela. To bylo jejich hlavní měřítko. Dost je ale zkresleno technickým pokrokem, který je přirozený a děje se ve všech režimech. Nicméně bídu máme zpět, praktickou a několikanásobně větší morální. Toť můj postřeh.

Upravil/a: quentos

Lidé mají tendenci pamatovat si spíše to dobré a příjemné, na to zlé a tristní se ochotně zapomíná. Ne všichni si minulost idealizují a trpí historickou ztrátou paměti. Já patřím k těm, kteří by nikdy za podmínek obvyklých v minulosti nikdy nechtěli žít. Přepadá mě hrůza při představě, že bych měl žít v podmínkách socialismu, první republiky, Rakouska-Uherska, nebo středověku. Přes všechny nedostatky (které období je nemělo?) považuju dnešní dobu za nejlepší a považuju za štěstí, že jsem se jí dožil.

Upravil/a: Kepler

1. pre všeobecný odpor k realite, ktorý je vo východnej európe stále braný za normu (aj na západe sú rôzne tendencie, ale nie toto)
2. povinná maturita z dejepisu by dačo vyriešila....­..lenže – ak dítko od 3 rokov počúva 80% rodiny ako velebí diktatúrne až stredoveké myšlienky/ má bio rodičov, ktorí by najradšej žili v tej jaskyni.....škola v podaní vyhorených pedagógov a manipulatívnych učebníc to nespraví…
3. my sme sa na maturitu z dejepisu učili o Tisovi také veci, že by Kotlebovi

( sám bol učiteľ!!!!!) slza dojatia kvapla…jeden z jeho poslancov do telky so smiechom (!) spomína na školský výlet do Osvienčimu (!!!!!!)

história je zradná vec, len slušných a racionálnych ľudí poučí – avšak zbabelca vydesí a šmejda inšpiruje

Probůh, jako si např. tohle mohu idealizovat! Patřím do generace o níž autenticky vypovídá film Rebelové. Události a naděje související s pražským jarem jsem prožíval velmi intenzivně. Tím hlubší pak byla hrůza a pocity nejen z 21. srpna 1968, ale též kvůli krvavým událostem roku 1969. I dnes se mi těžko popisuje atmosféra v autobuse, kterým jsem právě cestoval do práce když rozhlas oznámil, že se k nám valí vojska pěti tzv. spřátelených armád, ale hlavně jsem se nesmířil s řáděním dělníků z lidových milicí v Brně při prvním výročí srpnové anexe. V době tzv. normalizace jsem pak byl označen za oportunistu a s tímto kainovým znamením dvacet let žily i obě naše děti. Proto prosím o pochopení, pokud pobouřeně reaguji na neustálé žvásty zdejších obdivovatelů starých pořádků. Nemohu si pomoci, ale přes snahu o jakési usmíření se mně z nich i po létech dělá zle od žaludku, a byť povaha mírná, jsem dodnes ve specifických případech přípraven v duchu repliky „za hubu, přes hubu“ použít nejen verbální odplatu.

Je to normální vlastnost lidské psychiky, která v konečném důsledku pomáhá lidem přežít.

Vymývaní mozků! V každé době!

Stárneme. Neumíme si užívat života, tak jako za dětských let. Není na to už prostor ani pochopení. Snad každý někdy slyšel něco jako: Jsi dospělý, tak se taky podle toho chovej! Ano, žij podle pravidel, stereotipně jako ostatní a makej jak šroub v práci až do důchodu. Doma se starej o rodinu. To je ono? Vychovat rodinu? Starat se? Tyhle věci mají překonat bezstarostné dětství? Spousta lidí idealizuje minulost jen proto, že se jim stýská po dětství. Proč mi tak moc chybí 90tá léta? Protože jsem byl ještě dítě. Nepoužíval jsem kritické myšlení a objevoval svět a smál se spolu s ním. Kde pak ty časy jsou? Vidím jen samá pozitiva, protože mi to dobře ovlivnilo ty časy. Ostatní neseděli tak moc u PC jako dnes. Být venku bezstarostně od rána do večera? Kdy jsem to naposledy udělal? Před 15 lety? Možná… Nadruhou stranu né každý měl dětství pěkné, takže někdo opravdu idealizuje třeba dobu jako takovou vzhledem k jejim výhodám a vlastním vzpomínkám. Málokdo loví ty špatné vzpomínky ne?

Nemám sklon si nic idealizovat, ale chápu, že někoho může přitahovat období jako středověk, pravěk aj., už pro to, jak odlišná období lidské existence to byla. Lidé příliš nemyslí na negativní charakteristiky třeba paleolitu, když je pro ně důležité to, že v tomto období se nemuseli příliš zatěžovat otázkami, jako co bude zítra, bylo přece důležité žít dneškem. Jedinec byl součástí tlupy a neměl žádné stresy, žádný shon, nemusel se bát o nedostatek potravy, neboť všude bylo plno divoké zvěře, stačilo ji ulovit. Nemusel se starat o pracovní výkazy, nepřečtené e-maily a podobné „vymoženosti“ dneška. Svět té doby byl panensky nedotčený, divoký a krásný. Samozřejmě i nebezpečný – ale jako součást tlupy jedinec dokázal nebezpečí ohrožení života čelit lépe, než sám.
Samotného mne občas fascinuje i středověk – kvůli nepřístupné magii, tajemné alchymii, výzvám rytířských klání a všeobecnému závoji tajemna a mystiky. Neříkám, že bych se ve středověku cítil bezpečně, ale určitě bych se pro to snažil alespoň něco udělat.