Promlčecí lhůta u smlouvy na „ruku“ nebo bez smlouvy?

„[J]e nějaká lhůta, kdy mohu u soudu zažalovat…“

Není. Žalobu o zaplacení dluhu můžeš podat klidně 400 let od uzavření smlouvy. Ovšem podáš-li ji později, než po 3 (třech) letech ode dne, kdy měl být dluh podle smlouvy splacen, dlužník může namítnout promlčení a učiní-li tak, soud žalobu zamítne a, zpravidla, Ti uloží povinnost nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Jsou výjimky, v zásadě dvě: bylo-li by uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, nebo podepsal-li dlužník během oněch 3 (třech) let uznání dluhu, musí však být písemné. Pak běží tři roky znovu, klidně pořád dokolečka dokola.

Pokud Tě zajímá, proč existuje institut promlčení (a případně prekluse), nastuduj si to, je to docela obsáhlé a spadá to už do římského práva. Tebe to zajímá, mne nezajímá, zase to, že máš na to jiný názor.

Z logických myšlenek promlčení existuje z důvodu, že důkazy časem ztrácejí na své vypovídající hodnotě a také že činec má být v ideálním případě potrestán co nejdříve od spáchání činu, aby represa byla poučením. Když ty něco uděláš špatně, nebo někoho urazíš a dostal bys za to facku po 10 letech, myslíš, že bys věděl za co byla?

Upravil/a: Mravenec

Samozřejmě, že promlčecí lhůta je určitá ochrana dlužníka, ale aktivnímu věřiteli nemusí vadit. Může totiž už první den po splatnosti dlužníkovi připomínat závazky, urgovat nebo dělat kroky, které skoro nic nestojí (například požadovat písemné uznání dluhu), díky kterým nemá s promlčecí lhůtou problém.