Prosím o polopatické vysvětlení!

Easy, není třeba v tom hledat „něco pod čarou malým písmem“ (jak je dnes zpravidla nutností).

Jede proti tobě auto, máš možnosti:

1. neuhneš, narveš to čelně do něj
2. uhneš (zatočíš kolečkem) DOPRAVA od něj (on totéž vůči tobě) – minete se vpravo
3. uhneš (zatočíš kolečkem) DOLEVA od něj (on totéž vůči tobě) – minete se vlevo – při odobčování vlevo

Prostě ho dle okolností objedeš ZPRAVA nebo ZLEVA nebo TAK, že nadosmrti bude chodit jako kačer. ;) :D :D

Je to velmi jednoduché: to co citujete je obecné pravidlo pro vyhýbání se.

Při odbočování vlevo platí: „Před odbočováním vlevo se musí zařadit co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy s ohledem na rozměry vozidla nebo nákladu a šířku vozovky. Odbočují-li řidiči protijedoucích vozidel vlevo, vyhýbají se vlevo.“ (§21 / 3)

Já myslím, že na obrázku je to zřetetelně znázorněno.
Doplňuji:
Odbočují vlevo a v okamžiku, kdy jsou na stejné úrovni, tak se míjí pravými boky.

Upravil/a: paul1

Povšiměte si textu z vyhlášky 100/1975 „Odbočují-li řidiči protijedoucích vozidel vlevo, míjejí se vlevo“. Od té doby se na způsobu „míjení“ fyzicky nic nezměnilo, tehdy to bylo napsáno opravdu nepochopitelně a ledas koho přemýšlivého to mohlo zmást. Ani ne tak v praxi, ale spíš v tom, co v testech odpovědět. Dnešní textace zákona je na tom o poznání lépe a srozumitelněji. Vyhýbají se vlevo, míjejí se pravými boky.

P.S. tak trochu mi to přijde jako retrootázka, kdy ono se to zatím v zákoně upravilo, dnes mi na tom nic nepochopitelné nepřijde

Zbytečný slovíčkařit. Jedu v úzké ulici, s protijedoucím se vyhnu vpravo – celými vozidly jedeme do pravé strany a tím se nesrazíme.

Jedu do křižovatky, proti mě vozidlo, vyhneme se vlevo, protože oba jedeme vlevo a při tomto manévru máme v jednu chvíli své pravé boky vozidla vedle sebe.

Co je na tom k nechápání?

Zvykovým právem je, sice, zakotvený levostranný provoz, jako staletá usance (uzákoněn byl až v roce 1916), nicméně od doby, co nás vzal Führer pod ochranná křídla Velkoněmecké říše a přátelsky nás navštívil Wehrmacht, aby osvobodil všecky Němce, od Prahy až do Karpat, a tak vůbec, jezdíme po pravé straně silnice.

Proto platí Rechtsfahrgebot: každý řidič vozidla, jakož i jiní účastníci silničního provozu, kteří jsou řidiči, jsou za řidiče považováni, či mají přiměřené povinnosti řidiče (jezdec na zvířeti, průvodce vedených a hnaných zvířat, organisovaný útvar chodců) se pohybují po pravé straně vozovky, a to tak vpravo, jak je to možné a bezpečné s ohledem na všecky objektivní skutečnosti: stav vozovky, krajnice, rozhledové podmínky etc. etc. V místech, kde nemá řidič dostatečný rozhled na takovou vzdálenost, že hrozí, že by jel do nevyjasněné situace, by měl snížit rychlost na takovou, aby byl s to zastavit vozidlo na 1/2 vzdálenosti, na kterou má rozhled a striktně dodržovat Rechtsfahrgebot: i za cenu snížení rychlosti jízdy (až na Schrittgeschwin­dichkeit) se držet pravé strany vozovky, i když to znamená, například, jízdu přes výmoly, kaluže atp.

To Tě, samozřejmě, nikdo v autoškole učit nebude: nezná to. Můžeš být naprosto klidná, naučíš se to, až něco způsobíš, soudce Ti to v důvodech rozsudku vyloží naprosto pregnantně, uvidíš! 🙂

Vyhýbání protivných vozidel stojí na Ganz jednoduchém principu: boční odstup vozidel se vypočítává podle vzorce ys = K + (1.1 × v), kde ys je bezpečný boční odstup v cm, K konstanta, theoretický bezpečný boční odstup při rychlosti 0 kmph; K = 60, v rychlost vozidla v kmph, tedy, např., při rychlosti 30 kmph: ys = 60 + (1.1 × 30) = 93 cm. Tuto vzdálenost by měl zachovávat pravý bok vozidla od všech překážek, a při míjení protivných vozidel se boční odstupy SČÍTAJÍ, takže, jede-li jedno vozidlo 30 kmph, a druhé 40 kmph, pak je bezpečný boční odstup ys = (60 × 2) + (30 × 1.1) + (40 × 1.1) = 197 cm = 1.97 m.

Je asi více, než jasné, že na ouzké cestě, kde je vyhýbání protivných vozidel nějak relevantní problém, nelze cca 2 m mezi nimi dodržet ani kdyby co kdyby, a to se bavíme o nijak významných rychlostech, při padesátce už to je 2.3 m, a při sedmdesátce prakticky celý pruh: 2.74 m. Proto by měl jeden zajet na stranu a zastavit vozidlo. Který? To snad zakotvuje positivní právo, ne? Ten, pro kterého je méně snadné, nebo více nebezpečné, se vyhýbat: osobní auto by tak mělo vyhýbat stojící autobus, jízdní kolo, motocykl etc. etc. Když dojde k nehodovému ději, znalci jsou s tím hotoví raz – dva: spočítají bezpečný boční odstup, a na správním orgánu / soudu pak je, aby nalezl právo, pro koho bylo méně nebezpečné, či více nesnadné, se vyhýbat. Vybavené. Tedy téměř, ještě do toho vstupuje to, že i 2.0 m širokou vozovku lze rozdělit na ideální dvě poloviny, ale to nechejme, prozatím, stranou. Prostě: větší zastaví.

Odbočují-li dvě vozidla vlevo, tak u nás je zakotvena povinnost vyhýbat se pravým bokem (sedíš vlevo, ne, tak je asi jasné, který bok auta je pravý – ten, který máš po pravé hnátě, ne?). Tady: https://www.gov­.uk/guidance/the-highway-code/using-the-road-159-to-203 je „knížka i s obrázky“, najeď na Rule 181, a je tam velmi pregnantně vysvětleno, proč je vyhýbání pravým bokem (stranově si to obrať, je to u UK, takže opačná strana provozu) nevhodné a nebezpečné:

• protože jde o výjimku z obvyklé strany provozu (Rechtsfahrtgebot),
• protože není vidět, co je za vozidlem (jízda do nevyjasněné situace = jízda nikoli na dohled = porušení významné povinnosti řidiče = podmínka v nejlepším případě, když něco vymastíš),
• protože to spousta řidičů nezná a neumí.

V UK je vyhýbání levým bokem (tj. stranově obrácený ekvivalent pravého boku u nás) poměrně novum, zvykové právo ho nezná, no, víc, než 20 roků, to povoleno není. Je to blbost! Ale u nás kogentní, takže nutno dodržovat.

Pokud to ani tak nepochopíš: choď pěšky, jednoduché.