Zdravím,
v několika případech si nejsem vůbec jistý s psaním čárek po částicích, a proto bych vás chtěl požádat o radu.
Pokud napíši „aha, a…“ nebo „jo, a…“, je čárka takto správně?
Když píši hovorové „jo, no“, „no jo, no“, „to jo, no“ apod., je to s čárkou jak?
Asi toho bude více, ale momentálně si nevzpomenu. Budu rád za nějaké obecné pravidlo a vysvětlení konkrétních příkladů.
Děkuji mnohokrát.
Doplňuji:
Abych upřesnil „Aha a“ – s čárkou si nevím rady například ve
větě „Aha a co bylo dál?“ nebo „Aha a také si myslím,
že…“ atd.
Pokud tedy jde o jednoduchou odpoveď typu „no jo no“, čárka se zde nepíše? Z odpovědí mi to není tak úplně jasné.
Děkuji.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? anonym před 4220 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Citoslovce může tvořit samostatnou neslovesnou výpověď: Haló! Aajajaj! Na rozdíl od částic jsou tedy samostatnější.
Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce – Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.)
Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační.
Citoslovce se oddělují čárkou.:
Např.: Ach, jak je tu krásně! – Haló, počkejte! – Propána, kam jsme se to dostali!
Pozn. Následuje-li po citoslovci ještě jiný, důraznější výraz zvolací, s kterým citoslovce tvoří jediný rytmický celek, spojení se čárkou neodděluje, např. Ó kéž by už přestalo pršet!
Částice ano. Zdůraznění – Půjdeš tam, ano? Ano, tak to bude nejlepší.
Částice no hovorová – navazující rozhovor: No dobře. No možná. No tak mluv. Nono mluv, ale může se brát i jako citoslovce: Nono, jen pomalu!
Částice jo obecná – To víš, že jo. To zas jo. Ale může být i citoslovce – nálady – Ach jo. Jó, to je překvapení. Jojo, toho už neuvidím.
Aha a aj jsou citoslovce – bereme jako samostatnou výpověď..Aj, co vidím. Aha, tak jsi tady!
Aha a – nevím, zda to berete jako celek, nebo další větu. Napsala bych Aha, asi ne. nebo A, asi ne. Když „a“ lze brát jako částici i citoslovce , považuji „a“ společně s „aha“ za nadbytečné. Jako citoslovce bereme á. Á, to není nic těžkého.
U těch dvojitých – viz nahoře, když tvoří rytmický celek, čárka se nepíše.
Nedá se jednoznačně odpovědět, často záleží na kontextu, tedy i významu.
Pravidla a mluvnice
Doplňuji:
V odpovědi z odkazu jsem napsala k jednoduššímu dotazu toto:
--
No tak mluv. – No, tak mluv. No je v tomto případě citoslovce, omylem
jsem v odpovědi neposunula mezi citoslovce. Ale nejednotný přístup
k interpunkci – SSČ – uvádí bez čárky, ČM s čárkou. Záleží na
kontextu, jak uvádějí pravidla – rozdělení je orientační..
Upravil/a: annas
2 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Drap, quentos Nahlásit |
je třeba rozlišit, zda se jedná o částici (pak čárka nebude), nebo o citoslovce. Podobný příklad zde: http://www.odpovedi.cz/otazky/prosim-poradte-zda-ve-vete-no-to-je-napad-psat-carku-za-no?podobna=1
0 Nominace Nahlásit |
Domnívám se, že některé skutečnosti se dovíte z toho, co jsem napsala. Záleží na kontextu, na pochopení.
No a – částice, takže čárka za a není, když je citoslovce, čárka bude.
No jo, no … čárka za … zda má charakter částice či citoslovce.
To – částice, citově zabarvená, nebo navazující. To jo, no .
První část je celek, zbytek je opakování, takže je s čárkou. Pokud jsou výrazy stejné např. no, no, no – záleží na kontextu , také pravidla uvádějí nonono.
No, no, no – konstatuje a zase konstatuje. Nonono – skutečně je to tak, jen konstatuje.
Autoři českých mluvnic i slovníků se liší v názorech na to, kdy je některý výraz možno považovat za částici a kdy za citoslovce. Rozdílný je tedy i jejich pravopis.
Berte to tak, že pokud je na začátku věty citoslovce, čárka se píše, pokud částice, nikoliv.
Např. PMČ označuje ano, ne, jo, no, no ba, baže, bať za částice
odpověďové, současně je označuje za větné ekvivalenty.
Výrazy m-m, hm-m, no, ale jo, no jo aj. j sou paralelně označovány jako
kontaktní prostředky (částice)). Téměř identický příklad je však
uveden i mezi subjektivními citoslovci pocitovými – hm, ehm s významem
„rozpaky, odmlka“ Není jasné, v jakých případech je výraz hm
vyjádřením zdráhavého přitakání (částicí) a kdy vyjádřením
rozpaků (citoslovcem).
Významově jsou odlišeny částice jo, jó, jojo, jojojo, nář. ju, jú s významem
1. ano (No jo, smutně přisvědčuje; zejtra je neděle, že jo?),
2. skutečně, doopravdy, opravdu; zdůrazňuje, stupňuje výpověď (Jsme na
tom jó mizerně) od citoslovcí jo, jó, jojo, jojojo, vyjadřujících různé
nálady, nejčastěji lítost, překvapení, nelibost: Jo, to holt každá
neumí. I jojo, léta jsou léta.“
Ach táto, tatíčku. Nu pojď. No tak dobrá. Ó kéž je to pravda! Taková
citoslovce se podle ČM neoddělují intonačně ani interpunkčně
Příklady No, nic ve zlém. Nu, co dělat ap. podle našeho úsudku patří
k citoslovcím.
Výrazy o/ ó/ oó/ ooó… jsou popsány jako „citoslovce nebo částice“,
jež se „často oddělují čárkou“ a vyjadřují nejrozmanitější
osobní pocity, zvl. podiv, překvapení, radost, bolest, lítost, strach aj.
Příklady: ó, to je krása!; ó to bolí!; ó já nešťastná, co budu
dělat!; ó tos neměl dělat
Výraz o/ó je zvlášť doložen jako částice citová s příkladem o ne,
nechci a zvlášť jako citoslovce ó, oh, och ve výpovědích ó, to je
překvapení! ó to bolí!;