Rada nad zlato? Porozumění problémům netkví v tom, že chápete jasně druhé, ale v tom, že chápete jasně sami sebe.

Rady mohou být špatné, dobré a vynikající. Stejně jako někdejší hodnocení výrobků: špatné, dobré, výborné a Sovětské.
Dnes někteří říkají: Já bych bral to zlato, neboť vše si můžu už vyguglovat.
Nevím proč ale, když někdo „rozlouskne“ nějakou zádadu, že by měl nejprve pochopit sám sebe.
Vím, že je to myšleno trochu jinak, ale říkám si, že ženy a sám sebe úplně nikdy pochopit nelze.

Asi jak komu jsou rady užitečné, mně obvykle ZŘÍDKA přináší nějaká výrazná pozitiva. Možná je to tím, že rádce ve skutečnosti nechce „dobře poradit“ a omezí se jen na všem dobře známé a bambilionkrát omílané „všeobecné plky“, možná že jde jen o zvyk „poradit si sám“ nebo o kdoví co jiného. ;) :)

Užitečnost rad spatřuji především v možnosti v získání nového úhlu pohledu na problém, často tak radikálně odlišného, že sám bych nikdy nebyl schopen se ho dopracovat. V tomto ohledu jsou nepřekonatelné ženy (s vyjímkou psychotropních látek). Asi proto, že mají „trošku jiný“ vhled a vnímání světa. A ani k tomu nepotřebují být nějak závratně inteligentní, vzdělané atd., každých chlap asi ví, že jen žena dokáže „vymyslet takovou megapitomost, až je jednoduše GENIÁLNÍ“!

Ale podotýkám, že jsem aliendrone a mluvím sám za sebe, někdo to může vidět jinak. ;) :)

Snad je „dobrá rada“ nad zlato. :)
Nevyžádaná rada je plýtvání energií radícího. Ani dobře míněná rada se neudílí,
pokud o ni nikdo neprojevil zájem.
Souhlasím s tím, že člověk musí umět přijmout sám sebe.
Tedy jasně chápat sám sebe. Sám se také rozhoduje.

Moudrý, zvídavý člověk vnímá/odkoukává zkušenosti, komentáře. Ty mohou být
„dobrou radou“„, pro praktický život. Týká se pracovního postupu/návodu/pé­če.
Sbírá a poučí se ze zkušeností předchůdců/předků. Lze též považovat za rady.

Vybavila se mi vzpomínka na jednoho důstojníka z povolání, který se nám u piva stěžoval, že jim tam nasadili „radiščenky“, kteří ale ničemu nerozumí.