Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, znamená. Role matky je nezastupitelná. Samozřejmě netýká se jen matky, ale i otce, někdy i celé rodiny. Ne že by se dítě nemuselo vzdělávat, matka učitele nenahradí. Kdo se občas setkává s malými dětmi, nemyslím tím ty svoje, vím o čem píši. Je na první pohled rozeznatelné, jak se matka svému dítěti věnovala či věnuje, zvláště v tom velmi útlém věku. Nenahraditelné je mluvení, povídání, čtení pohádek a podobně. Pokud se takto dítěti někdo intenzivně věnuje, dává mu tím obrovský potenciál pro start do života. Třeba při srovnání s dětmi z dětských domovů, je to znatelné hned v prvních chvílích.

1. Většinou to tak je, že si v mnoha věcech nerozumí. I ta tabulka má v sobě mnoho pravdy. Většinou na dobré rady rodičů přicházíme až když je nemáme. Ale ruku na srdce, když se zamyslíme, tak spousta věcí při výchově vlastních dětí se opakuje a děti nám také nevěří, stejně jako my, nevěřili rodičům.
2. Ano u některých to skutečně tak je.
3. Kdyby to tak šlo, bylo by to přímo skvělé. I když většina rodičů se o to alespoň pomyslně snaží, vždy to nevyjde.

   Dovolím si, pro ty co mají ještě rodiče: Řekněte jim jak je máte rádi. Lehce se vám může stát, že budete litovat, že jste jim to zapomněli říct.

Taková seřve muže kde může. A v jednom textu písně toho může znamenat víc. https://en.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Qui_a_le_dro­it…

Upravil/a: orestez

Život nás naučí. Kousek citace z „orestezova“ odkazu:
„Říkali mi, že kladu příliš mnoho otázek.
Víš chlapče, život sám Ti vše zodpoví.
K čemu je dobré vědět všechno a ihned?
Shlédni k nebi a uvidíš všechno, co vědět potřebuješ.“ 🙂

Rozhodně neznamená. To je jako srovnávat sýr a salám, hrušky s jablky. Je to prostě něco jiného. Každý zdroj poznání navíc je dobrý.

Upravil/a: Edison

Srovnávat roli matky (rodičů) a učitele mi přijde nekorektní. Každý má to svoje a pokud jedni selžou, ti druzí to nedokáží „bez ztráty kytičky“ dorovnat. Já jsem měl na učitele „štěstí“, protože VŽDY je nedostatek dobrých pedagogů a když připočtu podmínky (byl jsem např. ve třídě 32 žáků), tak za takových okolností je DOST těžké I pro dobrého učitele pořádně vyučovat. (myslím si , že jakmile je žáků ve třídě nad 20, NELZE seriózně provozovat kvalitní výuku, spíš je takové „nalejvání“)

Měl jsem štěstí i na rodiče, sice jsem k nim neměl takový ten vřelý vztah, jak se píše v knihách (to šlo DOST těžko, byli nároční a každý můj „dnešní úspěch“ se stal zítra „normou“), nicméně pokud bych měl hodnotit jejich výsledky (zvláště s ohledem na moji povahu to neměli se mnou lehké), tak svoji rodičovskou část zvládli na 100%. Tím myslím, že mne připravili na opravdový život.

Tudíž z tohoto hlediska mi otázky typu „kořeny směřující do minulosti“ vůbec nic neříkají, přijdou mi spíš jako bezvýznamný slovní obrat, který pomíjí to OPRADVU DŮLEŽITÉ. :)

Některé mámy jsou pro děti poklad a děti neznají jeho cenu. Většinou ji poznají až narazí hlavou do zdi reality. Bohužel je to i opačně a rodiče se potom diví, proč už děti nestojí o jejich rady či návštěvy.

10 let – mám tě ráda
14 let – dej mně pokoj
18 let – chci pryč z domu
25 let – odpusť mi
30 let – měla jsi pravdu
50 let – nechci tě ztratit
70 let – kéž bys tu byla!
80 let – kéž bych měla alespoň tvoji urnu

Vaše úvaha je značně gendrově nevyvážená. Nicméně, ne nadarmo se říká, jací rodiče, takové děti.