Rouháte se někdy?

Sloveso rouhat se má mnoho významů.

„Rouhat se – projevovat nevážnost a posměch (vůči někomu vznešenému, posvátnému ap.), tupit, urážet, vysmívat se: rouhat se bohu; nerouhej se,
přen. nebuď příliš neskromný, nespokojený, nevděčný;“

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=rouhat+se+

Takže jde o to, které rouhání máte na mysli.

Ti, kteří nevěří v boha a neuznávají ho, tak názory na něho za rouhání nepovažují.

Co je dnes člověku svaté či posvátné? Pravda, slušnost a laskavost se často nevyplácejí.

Vycházím z toho, že když někdo věří, nebo je nevěřící, je to jeho věc, je třeba tolerance, nikoliv urážky.

Myslím si, že jakýsi druh přeneseného „rouhání“ se objevuje často na sociálních sítích jako projev nenávisti, nevděku, nespokojenosti atd.

Ale pokud se nadávky či urážky objevují na veřejnosti, není to v pořádku, ale v soukromí výrazy spojené s bohem nepovažuji za rouhání, ale často za obrannou funkci, ventilaci vnitřního napětí.

Pro věřící platí – „Nevezmeš jména božího nadarmo“. Proto se nebralo přímo, ale upravené. Např. safra…

Kdysi za rouhání byl trest smrti, existuje ale jinde i dnes.

Přečtěte si odkaz – proti-rouhačské zákony.

http://www.osa­cr.cz/tag/rou­hani-se/

Upravil/a: annas

… občas jistě ano … stejně jako novináři nezakážete psát o politikovi špatné zprávy, nezakážete pochopitelně ani ateistovi nějaké to rouhání 🙂 Konec konců znevažuje tím stejně jen něco o čem je přesvědčen, že vůbec neexistuje, takže o nic nejde.

Upravil/a: anonym

I když jsem ateista, jméno boží občas nadarmo beru, ale za rouhání to nepovažuju. Když se nedaří, tak mohutně kleju, až se hory zelenají. Holt nějak to vyventilovat musím.

Upravil/a: Kepler