Jak se v mn. č. skloňuje slovo „přítel“ ve smyslu „životní partner“?"

Ty neumíš česky?

Ne, nemyslím to nijak zle, dokonce tentokrát ani nijak ironicky, jenom je Ti velice špatně rozumět, co vlastně chceš říci. Slovo partner není synonymum ke slovu přítel.

Zůstaneme-li u slova přítel, pak slovo přítel má tři významy:

1. člověk, se kterým má daná osoba hlubší kladný osobní vztah, avšak nemá s ním vztah založený na základě obcování tělesným,
2. muž, se kterým osoba, bez ohledu na pohlaví, žije v nesezdaném soužití (tj. také s obcováním tělesným) a
3. oslovení nebo označení člena některých organisací.

Latinským ekvivalentem je amicus.

Nominativ singuláru je přítel, nominativ plurálu je přátelé. Neexistuje jiný nominativ plurálu, než přátelé.

Slovo přítel se pak skloňuje takto:

Pád – Singulár – Plurál:
Nominativ – přítel – přátelé
Genitiv – přítele – přátel
Dativ – příteli / přítelovi – přátelům
Akusativ – přítele – přátele
Vokativ – příteli – přátelé
Lokál – příteli / přítelovi – přátelích
Instrumentál – přítelem – přáteli.

Co se pak týče dativu & lokálu v singuláru, obvyklou usancí je používat tvary „přítelovi“ pouze ve vztahu k osobě významu podle bodu II., tj. k intimnímu partnerovi, tedy: „Půjčil jsem příteli knihu.“, ale „Podržela jsem včera svému přítelovi.“, ovšem lingvisticky není chybné, napíšeš-li „Půjčil jsem přítelovi knihu.“.

Jiné tvary nebudou srozumitelné.

Samozřejmě, v běžné, hovorové, češtině je tomu jinak.

Zajímavý dotaz a neznám korektní odpověď. Šel bych na to z druhého konce.
Když je opak přítele jeden, tak je to nepřítel. A když je jich více, tak jsou to nepřÁtelé. Odvodil bych z toho, že „í“ se nám změní v „á“.

Zkus mrknout semka, třeba tam něco bude. https://priruc­ka.ujc.cas.cz/?id=730

Viz jazyková poradna (odkaz níže):

„Za jedinou spisovnou variantu jsou podle příruček považovány v mn. č. pouze uvedené tvary. V uživatelské praxi (zvláště v mluvených projevech) se ve významu partneři objevují tvary přítelové, přítelů, např. její přítelové mi už lezou na nervy; zkušenosti vašich manželů, přítelů; užívaly si víkend bez přítelů, manželů, dětí a starostí. Nízký počet dokladů ukazuje, že uživatelé stále vnímají tyto tvary jako nevhodné pro spisovný text. Proto doporučujeme volit opis partner.“

Za mě bych k tomu dodal, že uvedené vyplývá i z toho, že přítele (ve smyslu partnera) má každý obvykle jen jednoho, protože použití v množném čísle zdí dost divně. Samozřejmě jsou sitauce, kdy je to potřeba (viz příklad), ale tam to řeší opis …

Zdroj: https://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=P%C5%99%C3%AD­tel

Přítel může být buďto kamarád anebo partner (nutno říct, že pro „partnera“ se to začalo používat relativně nedávno někdy v průběhu 20. století). Přítel znamenal vždycky především kamaráda a druha (nemileneckého).
Množné číslo jsou přátelé… ale to jsou významově vždy kamarádi.

Zkrátka přítel v j.č. má víc významů (kamarád, partner,..), ale přátelé už je jen označení pro kamarády (nebo formální oslovení nějkaých známých apod). Takže pokud chceš použít množné číslo pro partnera, tak musíš použít právě jiná slova, jako třeba ty partnery. Tak by to alespoň mělo být podle pravidel ČJ. Což je ale podle mě trochu nedořešené.

Avšak OFICIÁLNĚ (jazykové příručky a PČP) sice slovo přítelové nikde nezmiňují a nikde se neobjevuje, ale ve skutečnosti se dá použít a nejspíš to není závadné. Zkrátka jen proto ještě neexistuje pravidlo a uznaný tvar. Ale používá se a nejen v hovorové mluvě. Takže podle mě ano, asi můžeš použít s příteli.
Paradoxně v ženském rodě to můžeš použít s menšími obtížemi než zde. Má dvě přítelkyně. I když se častěji používá třeba slovo milenka. Protože taky člověk zpravidla (veřejně, oficiálně) nerandí s vícero lidmi (to je pak většinou tajný vztah). Ale dá se použít třeba: Všechny tři s ním po jistý čas chodily a byly jeho přítelkyně. Nebo Byli tam naši kluci i s jejich přítelkyněmi, přestože se to taky dá nahradit holkami apod., ale prostě se občas používá i tento tvar přítelkyň, coby parnerky.

Ano, na první pohled trochu divné, ale použít to nejspíš můžeš. Přítel v jednotném může mít víc významů, ale pokud příjde na množné číslo, tak přátelé jsou vždy kamarádi, ALE pro přítele ve smyslu partnera snad můžeš v množném čísle použít přítelové. A myslím, že nikdo to nebude za chybu považovat ani ve spisovném jazyce, i když to třeba bude někde v tisku. Protože je to diskutabilní a je to pravidlo, které neexistuje, ale mělo by. Je to neobvyklé, snad možná vyjímka, možná by bylo lépe to slovo v množném čísle nahradit, ale já si myslím, že přítelové NEJSOU špatně. I jazykáři v tomto budou tápat a podle mě ti to uznají.

Řešili tuto tématiku i zde: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?lang=en&ar­t=7058
A tady třeba mají uvedený příklad a mají tam přítele v množném čísle coby přítelů https://cs.wik­tionary.org/wi­ki/p%C5%99%C3%AD­tel#v%C3%BDznam

Upravil/a: Disraeli

S přáteli.

Je přítel , s přítelem, plurál přátelé, s přáteli. Partner , přítel, kamarád – každé slovo má jiný význam, pro ženský rod bych dodal mimo, partnerka, přítelkyně, kamarádka a souložnice. I když to poslední slovo se dnes moc nepoužívá.