Která literatura byla dle kvality podle vás nejlepší: samizdatová, exilová, nebo oficiální literatura?

Uvedla jste kategorii Vysoké školy, tudíž byste měl mít vlastní pohled na literatuu, tedy na díla, která jste si mohla vybrat k maturitě. . . Hodnocení je subjektivní. Ale v každém druhu literatury jsou díla více či méně kvalitní.

Víte vůbec, co byla literatura samizdatová či exilová? Kdo k ní měl přístup? U nás se vydávala jen oficiální. K samizdatu jsem se nedostala.

Ale musím říct, že moje kolegyně navštívila příbuzné v Kanadě a propašovala do Československa knihu , která vyšla v Torontu v exilovém nakladatelství '68 Publishers manželů Škvoreckých. Kolovala mezi kolegy.

Šlo o knihu Milana Kundery, která byla i zfilmovaná – Nesnesitelná lehkost bytí. Líbila se mně, četla jsem už dříve jeho povídky.

Až po roce 1989 jsem některé tzv. zakázané knihy četla. Určitě víte, k kdo psala v exilu či samisdatovou literaturu.

V oficiální literatuře probíhala cenzur, takže mnoho děl jiného než socialistického zaměření nevyšlo. Převládal tzv. budovatelský román

Autory i díla si doplňte podle toho, které autory jste probírali. Srovnejte třeba Řezáče a Procházku atd. Tak nejlépe zhodnotíte tehdejší ideologický pohled na literaturu socialistickou či zakázanou – ne všechna díla vyšla v exilu či samizdatu,

Upravil/a: annas

Oficiální. Jinak zřejmě ani nevíš o čem mluvíš.

Oficiální.
Možná jsem jenom měla smůlu, že jsem u samizdatu a exilové „literatury“ narazila jen na škvár.

Kdysi se mi líbila Balada zvaná Emöke, ale když jsem ji čwetla znovu v 90. letech,
nechápala jsem, co se mi na ní tehdy mohlo líbit.
Přisprostlá, vulgární > snad jen, že jsem se tehdy s ničím podobným nesetkala.
(Divila jsem se, co lidé na autorovi mají.)

Nemám pocit, že by u nás převládal budovatelský román, vycházela normální beletrie, k řadě knih se dodnes dá vracet.

Žádnou. Politické věci jdou mimo mě. Pro běžného člověka je to k ničemu, pouze to „motá hlavu“, když tomu člověk podlehne.