Odpoveď byla označena jako užitečná

Pokud by se braly doslovně slova pana Sobotky, byl by středoevropský region plný šlechticů a pracujícich.

1 – platí, ale současně se zvyšuje počet lidí, kteří jim ten chléb jedí.

2 – malé doplnění … „druzí jsou ochotni nechat je pracovat na ně“

3 – Připomíná mi to člověka, který koncem 80-let, jako 30-letý řekl: „celý život jsem se nemusel živit prací“

4 – Nejlepší je obojí ovládat, nejen studovat.
„Zatímco etiketa (původně z francouzského Etiquette) zahrnuje pravidla správného chování, etika je teoretickou vědní disciplínou o morálce.“
Výrok platí dokonce i v případě, že pan Sobotka myslel alternativní význam etikety – označení informativního štítku na obalu různých výrobků – například na láhvi.

Upravil/a: led

Už asi popáté píši odpověď a pořád to není ono. Téma práce je u mne VYSOKO na hodnotovém žebříčku, dokonce až tak, že mi v této souvislosti dochází smysl pro humor. I když je to mimořádně dobrá otázka, tak na ni nedokáži srozumitelně, výstižně a přiměřeně stručně odpovědět, právě pro výše zmíněnou závažnost tématu.

Smyslem lidské existence je RODINA a PRÁCE. Kdo tomuhle nerozumí hned z první (rodinu lidé chápou, ale proč práce?), tak tomu těžko vysvětlit cokoliv nad rámec výroku a už jen samotné vysvětlení a zdůvodnění „proč práce“ (jedno jestli duševní či fyzická) je na několik kapitol.

Tudíž protentokrát bez dalšího vysvětlování, spokojím se se smutným konstatováním, že jste aliendrona otázkou zdrtila (protože nedokáže odpovědět), ale to nic, jsem „vstáváček“, během chvilky se oklepu a budu READY for another round! ;) :D :D

K hlavní otázce: nejvyšlechtěnější jsou podle toho workholici, pro ostatní to je nutné zlo. Ale i ti na tom nejsou nejhůř, prý Arbeit macht frei. Je pravda, že stále méně lidí si vydělává v potu tváře a stéle více lidí se snaží práci vyhýbat. Přesto takto společnost funguje. Proč? Třeba si říkali: přece nejsem žádný tažný vůl, vymyslím traktor. Ale intelektuální činnost je taky práce. Nebo ne?

Člověk je k obrazu Božímu a má pracovat jako on. Pokrok sice snižuje fyzickou namáhavost práce, ale o to více je taková práce nápor na psychiku. I takový bagrista v lomu, který naloží za směnu desítky aut balvanů (mimo dobývky kamenů nových) má té odpovědné a někdy i nebezpečné práce za směnu plný brejle.
Myslím, že namáhavější práce v dřívějšku, v těsnějším kontaktu s přírodou a opracovávanou hmotou více prospívala zdraví, psychice a zbývalo dost prostoru k dobrým myšlenkám. Ovšem pokud člověk nemusel dělat vysláblý s prázdným žaludkem a pod tlakem problémů. A také jednostranná zátěž způsobovala zdravotní problémy. Třeba máma si kdysi odvařila v cukrárně rameno z ručního míchání vajec, já zase v lomu rameno od bouchání palicí, děda měl křečové žíly z orání s koníky,…
Pokrok je dobrý, ale o co je práce pohodlnější, o to toho člověk musí víc udělat a je větší nápor na psychiku. A také často v chemikáliemi zamořeném prostředí, noční směny, …
Pak jsou psychicky vůbec blbé práce, jako normovač, revizor, laborant testující jedy na zvířatech, řezník, kat, žoldák…
Přesto se snad dá říct, že každá práce dělaná s láskou šlechtí. Kdyby se celoplošně aplikovala benediktinská zásada: ora et labora – modli se a pracuj, jistě by byl dnes svět lepší a práce požehnaná, rozumnější, příjemnější. Ale jenom samotná práce bez lásky a modlitby šlechtit nemusí.

Člověka šlechtí hlavně původ.