Avatar uživatele
Lgee

Souhlasíte s rčením „kdo nic nedělá, nic nezkazí“?

Upravil/a: Lgee

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? paul1 před 403 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Rokio

A nic se nenaučí. Pokud člověk něco dělá, tak je normální, že se mu něco nepovede, ale má se poučit a jít dál.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
elkon

Jistě, to je osvědčené. Takových lidí je mezi námi mnoho. Někteří dokonce vydávají za přednost, že nic neumí. Třeba různí herci, kteří se ještě chlubí, že neumí zatlouct ani hřebík.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
OSHO

Stačí se podívat na internet a zde je důkazů milion!

Zdroj: https://www.zpo­vednice.cz/

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
led

Nie, je to len čiastočná, alibistická pravda, Práve naopak nicneděláním se může hodně zkazit Možno si spomeniete na pravdivé porekadlo i mistr tesař se někdy utne

V tomto má Rokio vo svojej odpovedi pravdu.

elkon, mýlite sa, medzi hercami, spevákmi, tanečníkmi aj hudobníkmi nájdete veľa remeselne zručných ľudí. Ako tak sledujem vaše reakcie, zjavne zaznávate iných ľudí a profesie ako seba a svoju prácu.

Upravil/a: led

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
quentos

elkon: A ti herci nic nedělají, nebo co?

Avatar uživatele
elkon

Napsal jsem to srozumitelně.

Avatar uživatele
zjentek

Elkon, výjimečně souhlas. Hrát na někoho habaďůru, něco hrát, prostě a jednoduše jen tak HRÁT je životní styl, není to práce! Zpravidla je to také útěk z/od reality, stejně tak pro diváky/sledující. Někdo žije způsobem, kdy od narození do smrti poslouchá od okolí jen „na co si to hraješ“. Jiný je tvrdě vržen do reality a od okolí plného obecenstva/diváků poslouchá jen „na co si to hraješ“. To, jací sami jsme, se odvíjí čistě od toho, kde stojíme. A i kdyby to bylo nakrásně divadlo, není to práce. „Hraní“ není práce!

Avatar uživatele
led

zjentek, ste na veľkom omyle! Hrať na javisku v páľave reflektorov pred divákmi s vyvalenými očami nie je žiadna sranda. To nehovorím o množstve textu, ktorý sa herec naučí, pritom si na javisku strážiť aj charakter, slová, city predstavovanej postavy, pritom nedať najavo svoje skutočné city a únavu. Ich pracovná doba sa skladá z domácej prípravy fyzického cvičenia a drvenia textov pritom si nemôže dovoliť prísť do práce nepripravený, skúšky na javisku a na maximálny výkon na predstavení. Nehovoriac, ak chytí „okno“ buď on, alebo niektorý kolega, musí rýchlo zaimprovizovať, aby divák nič nepoznal. Pritom nesmie dať najavo svoje bolesti, alebo domáci problém napríklad s pubertálnou dcérou. Smiať sa, radovať, aj keď prežíva bôľ zo smrti blízkeho. Kto to nezažil, ťažko pochopí… Vyskúšajte si to a už nikdy viac nepoviete: „i kdyby to bylo nakrásně divadlo, není to práce. „Hraní“ není práce!“ Najťažšie je to práve na javisku, kde nemôže povedať: „prestávka, musím si oddýchnuť“. Tam, keď sa povie „Štart“ „začne platiť heslo: "city a vlastný život bokom, divák čaká…“

Nový příspěvek