Je běžné ve většině rodin v České republice, že neumí její členové dobře hospodařit s finančními prostředky, tzv. má větší výdaje než příjmy? Je to běžný český fenomén, aby klasická česká rodina měla schodek v rodinném rozpočtu?
poznámka: Mám na mysli dlouhodobý pravidelný úbytek finančního majetku, tedy stav, kdy příjmy jsou trvale nižší než výdaje.
Jaký je váš názor na tuto problematiku?
zdroj obrázku: pixabay.com – stevepb
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? annas před 2303 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Časté je to v případě neúplných rodin,
kdy samoživitelky na všechno samy nestačí.
Horší mi přijde situace, kdy je rodina úplná, oba dva rodiče
pracují
a přesto mají v poměru k cenám a nájemnému malé příjmy.
Podle mne by mzdy a platy měly dosahovat takové úrovně,
aby se rodina, kde oba rodiče pracují na plný úvazek, nemusela
obracet na stát → míním příspěvek na bydlení apod.
Další problém u nás jsou „nadhocené“ nájmy.
Náklady na bydlení nejsou zdaleka tak vysoké,
aby ospravedlnily příliš vysoké nájemné.
Je to širší problém a tady na nějaký rozbor
není dostatečný prostor.
3Kdo udělil odpovědi palec? johana 56, Rokio, independent
před 2303 dny
|
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Rokio Nahlásit |
Zdaleka to nejsou jen neúplné rodiny.
Nikdo je plænovat a hospodařit neučil a sami nemají zájem.
Snazší je nadávat na poměry a skuhrat, jak je vše mizerné a špatné a jak
se málo platí.
Upravil/a: quentos
2Kdo udělil odpovědi palec? Mc Merkurion, Rokio
před 2303 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Způsobem kterým popisuješ může dlouhodobě existovat pouze stát. Rodina, která by byla neustále v mínusu to pochopitelně nemůže dlouho udýchat a skončí v záchytné síti a mnozí z jejich členů se začnou chovat ještě více finančně i sociálně nezodpovědně, stylem – když dlužím, stejně vím že to nesplatím, tak se klidně zadlužím jinde, půjčím si další peníze za nesmyslný úrok, opět s vědomím, že to nějak dopadne, atd. Pokud mají nějaký majetek, tak o ten poznenáhlu přijdou, pokud nemají nic, je jim to fuk a ví, že je stát umřít nenechá. Pokud se v tom naučí chodit, mohou se mít dokonce lépe, než někteří pracující.
K tomu co píše Ivzez, ve většině věcí co uvádí s ní souhlasit nemohu, každý je svého štěstí strůjce a na začátku mu poskytuje stát naprosto stejné možnosti.
V čem snad souhlasit mohu je, že bych naprosté většině lidí nedal zadarmo nic, protože dostáváte-li něco zadarmo, nenutí Vás to se snažit sami. Tristní je, když ti, co se snaží mají méně než tady ti vyžírkové a ti co se snaží ještě více a mají úspěch, mají na ně neustále doplácet a to nejen na jejich dávky, ale i na nespočet úředníků a institucí, co se o ně stará.
2Kdo udělil odpovědi palec? Mc Merkurion, Rokio
před 2303 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nestává se to často. Mnohem častější je život nad své možnosti, na dluh a bez rezervy. Lidé kupují věci s vlastnostmi, které nepotřebují, za peníze, které nemají. Žít na dluh není dehonestující, nesplácení dluhů není trestné. Pro finančně negramotné a podvodníky je legální oddlužení. Z hlediska národního hospodářství je špatné hospodaření lidí žádoucí.
0 Nominace Nahlásit |
Údajů, statistik a rozborů na tohle téma je plný internet.
0
před 2303 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
ivzez
… otázka samoživitelek mne dost popouzí: každé dítě má přeci dva
rodiče (a z okolí vím, že je dneska trend žít na hromádce, jelikož jako
svobodná matka má více), takže samoživitelky řadím do kategorie
„můžou si za to samy“ …
… Nyjono to vystihl přesně, jsou rodiny s malým příjmem, a vystačí, a
jsou s velkým, a nevystačí, chybí opravdu finanční gramotnost, neochota
hledat lepší práci, uskrovnit se, nemít hned novej typ mobilu (otázek na
toto téma, jak přesvědčit rodiče, že ho nutně potřebuju tu byla spousta
>>> a to je začátek, jestliže nevysvětlím dětem, že na to
prostě nemám, tak se to s nima táhne dál, a v okamžiku, kdy mohou, si
hned vezmou půjčku, aby jej měli) a to bych mohl pokračovat …
… co se týče vysokých nájmů >>> nikdo nikoho nenutí bydlet
v nájmu, může bydlet ve vlastním, jestliže si myslí, že je to
lacinější …
… tentokrát nemohu souhlasit …
Samoživitelky se mmají líp,než vdané ženy.Dělají ze sebe chudinky,pracují načerno,z chlapa tahají soudně peníze,zahrají takové divadlo,že chlapovi zustavaji na zakladni potřeby a tzv.samoživitelka má nadbytek.jsou jen výjimky,kdy muž neplatí alimenty vůbec,ale to se týka jen hrstky mužů,co nechtějí pracovat.soudkyně jsou většinou ženy,a vůbec je nezajima plat muže,ale soudí dle domněnek,co řekne žena.
Některé samoživitelky si za to opravdu mohou samy svým
nezodpovědným přístupem k volbě partnera. Ale ne všechny.
A co ty, kterým otec dětí neplatí výživné?
Existují další příklady → osamělé důchodkyně žijící pod
hranicí chudoby, které si nestěžují ani o pomoc nežádají stát,
radši
si nekoupí některé léky nebo jedí suchý chleba → ale je to tak
v pořádku?
Ten problém je opravdu širší, nelze vycházet jenom z toho,
že problémy mají jenom nezodpovědní lidé, lidé, kteří se neučili,
utrácejí za blbosti apod.
Co třeba učitelka, která šla do starobního důchodu po celoživotní práci a důchod byl vyměřen ve výši necelých 6.000 Kč?
»…jestliže nevysvětlím dětem, že na to prostě nemám,
tak se to s nima táhne dál…«
Souhlasím.
I to byl důvod, proč se naše dcery na pořízení
některých zbytných věcí musely podílet.
Něco jiného je nájemní a vlastní bydlení.
Lidé, kteří zvažují možnost stěhování za prací, si těžko
mohou dovolit na sebe uvázat hypotéku.
Kromě toho rodiny, které pobírají dvě (téměř) minimální
mzdy na hypotéku nedosáhnou.
Nájemné by mělo pokrýt náklady spojené s údržbou
bytů a domů, ale už by majitelům nemělo hradit investice
do jejich majetku. → To nepovažuji za správné.
Pro srovnání:
V družstevním a vlastním se bydlí „za náklady“, z nichž
se během pár let naspoří i na větší výdaje (střecha, fasáda,
výměna oken, stoupaček, teď se u nás spoří na eurovýtah).
Teď mne bydlení v bytě 1 + 1, 45 m2 přijde na necelých
5.000 Kč měsíčně včetně odpadů, údržby výtahu, energií,
topení, internetu a telefonu.
U soukromého majitele bych místo nájemného 2.300 Kč měsíčně
za stejný byt hradila ± čtyřnásobek + k tomu energie a další poplatky.
Mně to přijde přehnané, protože vím, co náklady na bydlení
obnášejí.
________
Všechno má souvislost se vším.
Jestli nám bude jedno, že neplatičům prochází neplacení
výživného (protože si za to mohou samoživitelky samy), že rodině
s dvěma plnými úvazky nestačí příjmy na úhradu nákladů spojených
s bydlením (=že zaměstnavatelé za práci neplatí dost), že lidé po
celoživotní práci, kteří si v minulém režimu na rozdíl od dneška
nemohli naspořit, dostávají almužnu, … strkáme hlavu do písku.
A měli bychom počítat s tím, že se mohou objevit větší problémy.
___
Já netvrdím, že neexistují nezodpovědní jedinci i celé rodiny.
Ale protože „do toho trochu vidím“, vím, že těch není většina.
Jak už jsem napsala, je to širší problém a strkáním hlavy do písku si zaděláváme na větší problémy → např. v podobě sociálních nepokojů.
ivzez: V mnoha věcech máš pravdu a myslím si, že autacek a v některých věcech i Mc Merkurion se pletou.
Ivzez, vždyť to ale není pravda co píšeš, ty zapomínáš, že se to bydlení musí za něco pořídit, pokud ty peníze nemáš, zadarmo ti je nikdo nepůjčí, že i nemovitosti mají svoji živonost a když to vezmeš kolem a kolem, tak ona ta výše nájmů vychází zhruba fifty fifty.
Podle tvé teorie bys chtěla mít k dispozici auto, platit si provozní výdaje a drobnou údržbu a až auto dojezdí, ať někdo koupí a dá ti k užívání jiné. A proč by to bez zisku, ještě se ztrátou dělal? Vždyť to postrádá logiku. To že stát křiví sociálnim bydlením trh a doplácíme na to všichni je pak další věc.
Auťáčku, nepřekrucujte, co jsem napsala.
Pořídit si auto znamená pořídit si majetek, o který se musím starat.
Totéž platí pro bytový dům. Ten dům je majetkem pronajímatele, nikoliv nájemníků. Pokud je potřeba opravit nebo vyměnit střechu, je to investice na desítky let, investice do majetku, který zůstává majiteli.
Nepovažuji za správné, aby takové investice uhradili ve formě předraženého nájemného nájemníci, kteří v domě bydlí jenom pár let.
Majitel by investici měl rozpočítat do více let,
nebýt „nenažraný“ a nechtít po současných nájemnících, aby mu
uhradili investici, na které bude vydělávat další desítky let.
Už si rozumíme?
Nerozumíme, prostě pokud si bydlení koupíte sama a nepřijdete k němu historicky zadarmo, tak prostě příspěvek do fondu oprav, plus splátky hypotéky, včetně úroku, vycházejí plus mínus stejně, jako se pohybuje cena nájemného. Kdyby výrazně převládala jedna z variant, tak by to bylo na trhu znát. Tak to ale prostě není.
Důkaz: Kdyby náklady na pořízení například bytu byly měsíčně výrazně nižší, než tržní nájem, potom by investor pořídil takový byt a pronajal by jej za cenu vyšší, rozdíl by byl jeho zisk a takové byty by byl schopen skoupit v neomezeném množství. Bohužel/bohu dík tomu tak není a to ani nezmiňuji riziko, že se mu takový byt nepodaří pronajmout.
U vlastního bydlení je tu pak riziko ztráty zaměstnání, nemožnosti splácet, rozchodu partnerů, atd., tak že vše má své pro a proti.
Vy, kdybyste si spočítala, že dnes byt ve kterém bydlíte musíte koupit, aby byl Váš, tak jej z důchodu nikdy nezaplatíte, tak mi nějak uniká, to Vaše srovnání, kolik platíte Vy, a kolik se platí jinde. 😉
Srovnání nákladového bydlení s bydlením
„výdělečným“ podle mne je na místě (míním srovnání nákladů na
bydlení s „výdělečným“ nájemným).
Vy si pořád neuvědomujete, že v případě nájemního bydlení
nájemník nepořizuje
byt ani bytový dům → to je majetek majitele.
Do svého majetku má investovat majitel,
nikoliv jeho nájemníci.
Je to totéž, jako do výrobního podniku investuje majitel podniku, nikoliv jeho zaměstnanci.
Chce-li někdo na něčem vydělávat, musí do toho vložit nějaké prostředky → nemůže požadovat, aby mu „výrobní prostředky“ hradil někdo jiný.
Nájemník byt nekupuje, za bydlení platí nájemné. Až se odstěhuje jinam, bude nájemné hradit jinde, ale ten byt přece zůstal majiteli, který na něm bude vydělávat dál.
___
Mám pocit, že jenom provokujete, není možné, že byste tomu nerozuměl. (–:
Ne, přeci každý podnik si udělá cenovou kalkulaci a zahrne si do ceny výrobku příspěvek na amortizaci a obnovu výrobních prostředků. Resp. aby byl schopen nějaký výrobek vyprodukovat, tak má cenu fixní, která je stejná s jednotkou produkce (pořídí si stroj) a variabilní, která je závislá od počtu vyrobených kusů (materiál, energie, apod.), když to vydělí počtem vyrobených kusů, získá cenu, která mu pokryje náklady. Pokud je možné daný výrobek prodat na trhu za vyšší cenu, tvoří rozdíl jeho zisk, v opačném případě dosáhne ztráty.
Náklady na pořízení vlastního bytu 5 milionů, za dobu splácení 25 let zaplatíte bance 7 milionů, cena na měsíc cca 23 tisíc, plus energie a vámi zmiňovaný fond oprav a ostatní poplatky za správu, představenstvu a další nesmysly. Tak se nějak pořád nemohu dopočítat, té Vámi zmiňované částce 5 tis za měsíc.
Bohužel, čím větší město, tím dražší nemovitosti, zadlužte se na 25 let, mějte po tu dobu takový jistý příjem… atd. A spousta lidí do toho jde, neb vlastnické bydlení v ČR převládá výrazně nad nájemním.
Ano, je pravděpodobné, že při správné údržbě takový byt vydrží déle než je kalkulovaná odpisová doba, i déle, než jsou placeny splátky na jeho pořízení. Ano, doba je taková, že řada lidí přišlo k majetkům jaksi zdarma, ať již v rámci restitucí, odkupu od města za hubičku, jako členové družstva po splacení… ale jistě uznáte, že tohoto privilegia se zajisté Vy ve prospěch někoho druhého, cizího nevzdáte a legitimně můžete očekávat, že se jej nevzdají ani ti druzí. Že dnes patří Václavské náměstí z 99% cizincům? No, taková je doba, že ti co měli peníze, byli schopni to tu skoupit a jak vidno, za tu dobu šly nemovitosti opět mnohonásobně nahoru.
Já bych chtěl jen vidět kalkulaci, jak byste v reálu chtěla aby to vypadalo a kolik by musel přeplatit takový investor na úrocích, a kdy by vlastně dle Vašeho plánu nemovitost na kterou si půjčil, splatil 🙂
… souhlasím, i když si myslím, že místo toho, aby stát doplácel
samoživitelkám, by se měl více pomocí své moci soudní postarat
o vymožení výživného (zde strká hlavu do písku stát) … proto tvrdím,
že si za to mohou samoživitelky samy, že neplatičům prochází neplacení
by nemělo bejt jedno nikdy, bez ohledu na to , jestli jde o výživný, nebo
jen nájem či peníze za práci >>> zde selhává stát …
… co se týká výměry důchodu, je otázkou, z čeho jim to vypočítali
…
… žijeme v kapitalismu,takže si dost dobře nedovedu představit
podnikatele, který postaví byty proto, aby lidi měli kde bydlet a ne
proto,aby na nich vydělal … ale opět zde selhal stát, viz příspěvek na
bydlení, a dostanou ho na přemrštěné nájemné v ubytovně …
… lidé po celoživotní práci si v minulém režimu nemohli naspořit
(dříve spíše mohli než dnes, nebylo za co utratit), tak ti už dávno
nejsou mezi námi, je skorem třicet let po sametu, tak dlouho málokdo vydržel
…
… jak říkám, mohu souhlasit, mohu mít výhrady, ale jedno přísloví či
citát (autora si nepamatuju, a nebudu vyhledávat) praví: „každý svého
štěstí strůjcem“ >>> spoléhej se sám na sebe, nikdo jiný ti
nepomůže …
Souhlasím, že by stát neměl doplácet za dlužníky, ale měl by
zvládnout zvýšit vymahatelnost výživného, případně použít na
dlužníky nějakou „páku“.
___
Ani já si nemyslím, že by majitelé bytových domů neměli na pronajímání bytů vydělávat.
Ovšem mělo by to být „uměřené“. Postavit bytový dům jistě stojí nemálo peněz. To ale platí i pro stavbu fabriky, kanceláři apod. Přijde nám normální (alespoň mně ano), že ten, kdo chce vyrábět, si musí pořídit výrobní prostředky. A pro pronajímatele jsou tím výrobním prostředkem bytové domy…
K tomu připomínám i výše zmíněné částky, z nichž se dá během pár let našetřit na větší výdaje. Ty příklady (střecha, stoupačky, výměna oken, nová fasáda) jsou příklady z našeho domu za posledních cca 12–15 let.
Podle mne by bylo v pořádku, kdyby se v domech soukromých majitelů platilo nájemné o ± 25 % vyšší než zmíněné náklady. Ale o 250–350 % mi už přijde hodně „nenažrané“. (Pořád jde o „výrobní prostředek“ majitele, který mu zůstává, který jednou zdědí jeho potomci.)
Ivzez, pokud chceš bydlet, tak na to musíš mít, nebo splácet to, za co si to koupíš, plus to, za co Vám ty peníze dnes někdo půjčí. To jsou zpravidla banky a za tu dobu přeplatíte klidně o 30–50% půjčené částky navíc.
Mimochodem, k tématu aktuální článek o odpuštění dluhu za bydlení
a energie hádejte komu..
https://www.extra.cz/chanov-slavi-mostecka-radnice-odpustila-120-rodinam-dluh-ve-vysi-30-milionu-korun
Kolik máme Chánovů?
A jsme u toho, co píši výše → existují i nezodpovědní lidé, ale není jich většina.
Ještě jedno se to pokusím vysvětlit co nejvíce polopaticky. Ivzez, vezmi svůj vlastní byt, dej jej někomu k užívání a vybírej tak, abys měla jen na jeho údržbu (takovou máš jak jsem pochopil představu). A teď mi odpověz, proč bys to dělala. A ještě se můžeš zamyslet nad tím, kde v takovém případě a za kolik budeš sama bydlet, když jiný byt nemáš a na pořízení jiného také ne.
Ještě jednou se VÁM to, Auťáčku, pokusím vysvětlit.
Já svůj byt pronajmout nemíním, ale pokud bych se chtěla na čas přestěhovat jinam, pronajal bych jej za náklady + ± 25 % této částky. Nikoliv za 300 až 400 procent. Mně to prostě přijde nemorální.
Mě zas přijde zláštní, že osoba Vašich znalostí neumí počítat, nic ve zlém 🙂 Vy prostě zapomínáte, že ne každý má to štěstí, aby přišel k bytu, či si postavil dům, zdarma.
Samoživitelky jsou velké chudačky a nemůžou si za to sami, ale z velké části můžou za to i jejich partneři, protože kvůli nim mají děti. Pokud se otec nestará o dětí, tak alespoň MUSÍ platit výživné.
Rokio, zodpovědný člověk si pořídí rodinu až když se o ni dokáže postarat a dítěti poskytnout vše potřebné. Proto u nás ostatně věk prvorodiček neustále stoupá. Bohužel jsou tu však ti méně zodpovědní, kteří doufají, že to nějak dopadne a stát (tudíž ti ostatní) se o ně postarají. Hm..
K otázce samoživitelek, v naprosté většině případů si za výběr otce svých dětí mohou samy. Bohužel při výběru partnera převládá nad racionalitou patrně sexualita, či pomatení smyslů, jinak si volbu mnoha zen nedovedu vysvětlit. Pominu-li tragické okolnosti, za ztrátu partnera, se kterým se žena po zralé úvaze rozhodla přivést na svět dítě si může sama. A pak je tu chyba systému, že výživné je z jedné strany těžce vymahatelné, na druhou stranu mnohdy je ještě nemožnější domoci se otcovských práv, kdydítě si matka přivlastní. Z tohoto pohledu se mi zdá nejspravedlivější střídavá péče.
Já si, Auťáčku, po svých zkušenostech pořád myslím, že ti neodpovědní nepřevládají. Že jde o určité klišé, které se nám stále vrací z médií, až je řada lidí přijala jako fakt.
Souhlasím s chybou systému (bohužel není jediná), vymahatelnost výživného, ale i styku s dětmi by měla být mnohem snazší.
Souhlasím i se střídavou péčí (mám s ní vlastní dobrou zkušenost). Nejen, že je spravedlivější vůči oběma rodičům, hlavní dopad vidím u dětí, kterým tak zůstanou zachováni oba rodiče.
Ostudnou necitlivou praxi, kdy soud dítě svěří do péče matky a otec smí dítě vidět každý druhý víkend, který ještě musí podřídit zájmové činnosti dítěte, vnímám jako záměrné připravení dítěte o otce. I toto vnímám jako selhání státu. Zájem dítěte by podle mne měl vždy být na prvním místě.