Štítím se jíst z cizího talíře. Čím to je? Jak se tomu říká? Jsem divnej?

Tomu se říká, že ještě nevíš, co je hlad. 🙂

Já se neštitila kdysi jen po těch, kteří se mi nepříčili. A to byl jeden z deseti.

Ale postupem času, takové ty lesní pijavy v 15 letech, mě naučili pít po spoustě lidech a blok mi celkem zmizl.

Už normálně piji po těch, které znám.

Kup si vlastní talíř…
😉

Nějak se tomu říkat bude, to určitě, ale nezlob se na mě, zas tak hrozný to nebude, když ti nevadí dojídat po kamarádech, neboť když mi něco vadí, tak mi to vadí naplno, a ne jen napůl.
Ale dát někomu jídlo na použitý talíř se zaschlýma zbytkama, tak to sorry, ale to je hnus, velebnosti, to bych si to nechala přesypat na čistý talíř, to zase jo.

A to je u vás normální, jíst z cizího talíře a pít po někom z láhve? Bohužel tě musím nazvat prasátkem, ty čuníku…obrací se mi z tebe žaludek:D

takmer každý má nejakú abnormalitu/ne­urózu/fóbiu menšieho rozsahu

no a dojedať po frajerke…hehe­.....no, to nebude také hrozné s vašim duševným zdravím.....

plne chápem vaše pocity výmeny telesných produktov.
považujem ich za príliš intímne a najmä osobné (napr. sex), aby som ich prevádzkoval s každým.

no a dojedať po niekom dokážu snaď iba matky po svojich deťoch.
inak proste fuj.

pokladfám vás za normálneho, dojedačov za čuňata.

😉

To samé dělal můj nejstarší vnuk a důvod se nikdy nezjistil. Prostě měl nějaký blok!

Pokud jsem se někdy chovala jako „dojížďák“, tak nikdy v bufetu, jídelně, na návštěvě apod… :D
Maximálně po dětech, když byly hodně malé.
Na jídlo mám vždy vlastní talíř.
V restauraci, jídelně, na návštěvě jím z jejich talířů (obvykle čistých, vlastní talíř s sebou nenosím :)) s vlastní porcí.
Nikde a po nikom nic nedojídám, necítím tu potřebu, mám svého dost
⇒ nemusím se tedy ničeho štítit 🙂

Upravil/a: da ny