svědci jehovovi

philip2

Vyhněte se jim obloukem. Pokud se s nimi chcete bavit, tak na neutrální půdě a rozhodně jim nic nedávejte (peníze, telefon na sebe etc.).

V u nás konvenčních náboženstvích je normální věc, že samozřejmě existuje nějaká dogmatika / věrouka / moralní požadavky etc., ale jestli to dodržuju nebo nedodržuju je věcí, která může mít tak maximálně vliv na můj svátostný život, jednoduše řečeno, i když jako svobodný katholík budu žít se čtyřmi konkubínami, normálně můžu do kostela, akorát za tento hřích bych nedostal rozhřešení, takže bych nemohl přistupovat k přijímání, například.

U Svědků Jehovových (SJ) je to úplně jinak. Asi to nejpodstatnější vezmu per partes:

1. extrémní, prakticky nesplnitelná, „morální“ pravidla, jako např.: muž nesmí mít dlouhé vlasy, žena nesmí nosit kalhoty, nikdo nesmí nosit „vyzývavé“ oblečení (=dozorce /starší, presbyter/ ti řekne „máš těsné gatě, vyměnit!“ = ty jdes a gatě vyměníš), do „sálu království“ (= místní sovět soudruhů věřících, konverenční místnost, kde se scházejí, „modlí“, zpívají prefabrikované písně a je jim vymýván mozek) musí jít chlap kravaťák, ženská kostýmek / nóbl šaty, prakticky je nemyslitelné, aby člen SJ měl jakýkoli hlubší přátelský vztah s někým, kdo není SJ, muž se vůbec nemůže se ženou, která není členkou SJ, setkat mezi čtyřma očima (třeba jí jenom pozvat domů etc.), nesmí mluvit „sprostě“ (= dozorce ti říct: pes je sprosté slovo, bo to nařídil věrný a rozvážný otrok = nikdy slovo pes už ty ne vyslovit!), nesmí kouřit, nesmí se ožrat, nesmí požívat jiné návykové látky, nesmí přijmout krevní transfusi (i když krev denně jedí, pokud nejsou vegetariání, v mase jí zůstane vždy nějaké mnoství, i kdyby bylo kosher, nebo halal), nesmí volit, nesmí vlastnit zbraň, prakticky se nesmí ani nijak moc bránit, v případě napadení, musí chodit 2× týdně do „sálu království“ na vymývání možků, musí chodit do „kazatelské služby“, tj. dělat kokota, kušnit a otravovat pracující po práci – stát kravaťák s letákama u mostu, nebo v průchodu (abys se jim nemohl vyhnout), zvonit na byty a nutit lidem jejich bludy, nesmí slavit nic – narozeninu, svátek, vánoce, den narození Vůdce, výročí VŘSR, svátek matek, otců, dojnic, prostě NIC, krom „památné slavnosti“ (oproti ní je řadový funus tak 100× slavnostnější), etc., etc.,
2. neplnění jakýchkoli pravidel znamená outrpný vejtaz u dozorců – proč nosíš ty „vyzývavé“ gatě, proč jsi minulý týden nebyl v „sále království“, a pokud dozorci nejsou s vysvětlením spokojeni, zahájí proti SJ outrpný proces.

Zatímco Codex Iuris Canonici je normálně dostupný, přeložený do češtiny, knižně vydaný a dostupný i online, „kanonické právo“ (byla by to urážka kanonického práva, ale nějak to musím připodobnit, vysvětlit) SJ je příručka pro dozorce (zde vysvětleno: http://www.straz­navez.cz/PrVy­bory/TajPriruc­.htm), která je ovšem tajná a řadoví SJ o ní nemají ani tušení.

Pokud se člen „nesrovná“ do mantinelů, které mu dozorci nařídí, následuje „odloučení od společenství“.

3. Pokud je SJ „exkomunikován“, tak s ním nikdo z SJ nepromluví ani slovo. Pokud ho potkají, přejdou na druhou stranu chodníku atp.

Často je u nich několik generací, celé rodiny – i průměrně inteligentní člověk si dokáže představit ty konce, že?

Výše popsané uvaluje na SJ značný psychosomatický tlak – stress. Aby byli řadoví členové něco takového s to dlouhodobě snášet, nesmí mít čas a prostor na sebe, na kontemplaci, přemýšlet. Proto: 2–3× týdně sál království, 2× týdně „kazatelská služba“, nová Strážná věž, nové Probuďte se!, bratře!, nová kniha: Jak se zachovat, když hodně prší., od věrného a rozvážného otroka.

Vedlejším efektem je dvojí morálka (jako za Husáka), jiná doma, uvnitř, jiná venku.

Např. u nás šli SJ do domova důchodců s tím, že si je paní pozvala. Pak se zjistilo, že si je paní nepozvala, paní byla silně dementní, bohužel, a oni toho zneužili.

Jakmile jim dojdou argumenty, řeknou, že odpoví příště. Příště dojdou se starším (dozorcem). Pokud argumenty nenajde ani dozorce, pasivně agresivně se stáhnou.

To, že mají tajnou příručku pro dozorce, při procesu registrace v České republice zatajili, poněvadž kdyby to nezatajili, registraci, jako náboženská společnost, by nedostali – žádná náboženská společnost v České republice nesmí mít tajnou nauku.

Lhali státu stran krevních transfusí. Jinak by rovněž na žádnou registraci nedosáhli.

Podvodným způsobem se pokusili získat vyhradu zpovědního tajemství, i když nemají žádný svátostný život, tj. ani svátost pokání, nebo jeho alespoň protestantskou alternativu – pastorační rozhovor. Vůbec nic takového nikdy neměli, a přesto to měli. Aby mohli tutlat sodomii a pederastrii svých členů a neměli oznamovací povinnost.

Nechť si to každý sám přebere. To už je lepší propuštěný vrah, než tihle „praví křesťané“!