Také vám vadí, nebo vás jinak obtěžuje, náboženská propaganda?

Silně pochybuju, že něco z toho někdo, alespoň jedenkrát, nezažil:

• jdete se takhle projít po městě, třeba jdete do parku se psem, nebo se „spolužačkou“, nebo tak něco a podobně. A abyste k tomu parku došli, buďto musíte přejít most, u kterého víte, že na 85% budou stát na opačném konci jehovisti (protože někdy je počasí, že by ani jehovistu ven nevyhnal; otázkou pak je, jestli se půjdete v počasí, ve kterém by ani jehovistu ven nevyhnal, projít do parku: já ano), protože jehovisti prostě už takoví jsou, oni se vždycky postaví na konci mostu, nebo v průchodu, prostě a jednoduše, aby se jim lidé nemohli vyhnout, skety. To, že na konci mostu budou na 85% stát jehovisti neznamená, že vás osloví, ta šance je tak 25–50% (a koho zajímá, jaká je šance celkově na to být osloven jehovistou, tak nechť ať mu to spočítá zdejší „vědec“, alespoň bude jedenkrát v životě taky k užitku). Já mám jehovisty „pokluzené“, takže, pokud půjdu přes most já, bude „hlava na bok“, navíc, z mého pohledu je to normální vágus, jako každý jiný, a já vágus, prostě a jednoduše, ignoruju, ale spoustě lidí ty jejich vejšplechty a la „existuje bůh, který se o nás stará?“, nebo „myslíte si, že má v dnešní době cenu číst bibli?“, docela vadí.
• Jdete po městě na nákupy, máte svůj časový harmonogram, zhruba, abyste vyřídili, co potřebujete, jedno s druhým, a s třetím. A v tom přiskočí oranžový mužíček, mele úplně z cesty a snaží se vám prodat žrádlo. A když ne prodat, tak darovat. A prodat tiskovinu s náboženskou propagandou. A nejde mu vysvětlit, že se s ním nebudu bavit. Některé lidi nestačí poslat do prdele ani třikrát. Ano, jsou to pomatenci „Haré Kršna, Haré, Haré, Haré Ráma, Haré, Haré“. Naštěstí, přijedou pouze 1× za rok, jiní pomatenci se nestěhují na zimu do teplých krajin.
• Já jsem znal jednu takovou paní: stará panna (doslova!), teda ona v té době nebyla ani tak stará tělem (bylo jí něco kolem 40), jako stará vzhledem, mentalitou, duší. A s chlapem opravdu nebyla, to z ní čišelo každým coulem, nikdy (taky kdo by s ní šel, že?). Nepracovala, bydlela v městském, malometrážním, bytě, vyoblékaná byla, jako obecní strašidlo. „Přivydělávala“ si tím, že z korálků a drátků vyráběla rosaria (odtud již se, poněkud, podává konfesse, že?), ovšem kdybyste to viděli, no, neprodatelné: křivá očka, která držela silou vůle, pokud si to, chudák, nějaká bába koupila (ono to bylo laciné, to důchodci rádi!), tak jak ona neměla cit v prstech, že, tak to přišla za 2–3 dny reklamovat. No nic, prodávala to v obchodě u kamarádky, která prostě neměla sílu / ochotu / srdce jí to odmítnout. Potud normální „typa“, „stilyaga“, ale ona byla neskutečně fanatický (NOM) katholíka měla neutuchající potřebu to kázat všem kolem dokolečka dokola. Ale takovým „nenápadným“ způsobem, oklikou, prostě na jakékoli thema se snažila navázat ve stylu „pojď do kostela!“. Přístup, jako k malému dítěti: my nežijeme uprostřed Bhútánu, nebo Egyptské arabské republiky, aby tady bylo křesťanství, ne tak katholicismus, něčím neznámým. Kostel tvoří dominantu města, je vidět široko daleko a opravdu mne nenapadá nikdo, kdo by nevěděl, že se může jít v kostel podívat. Nebo, že v kostele jsou mše. Nebo, že se může jít podívat do kostela dokonce i na tu mši. Já jsem s ní, vlastně, nikdy žádný přátelský, nebo jinak jakkoli lidský, vztah neměl, ona byla pouze neskutečně vlezlá, no, jako štěnice. A když nepomáhalo taktní, i méně taktní, naznačování, pomohlo jí to říci pěkně od plic: „sorry, jako, já vážně vím, že existuje kostel. Nejsem debil, ani jsem nevyrostl v jeskyni někde na Sahaře. Stejně tak vím, že se do toho kostela mohu jít podívat. Zase, nejsem slepý, vidím, ne, otevřené dveře, když kolem té stodoly lezu. Stejně tak vím, že se lidé v kostele modlí, a dokonce vím i to, že se tam slouží i mše. Dokonce vím i to, že se na tu mši mohu přijít podívat, opravdu jsem tady nespadl včera z Marsu. Nepotřebuju to 3× tejdně slyšet. Ne, opravdu nepotřebuju. A nezajímá mne, jestli jsou tam dobří, nebo špatní lidé, jestli jsou hodní, nebo mají jiné dětinské nálepky a vlastnosti. Nezajímá. Až mne to bude zajímat, já se zeptám, ale povolanějších, ano? Jasné? Už mi ta, nenápadná, flanďácká propaganda leze pěkně krkem!“ A od té doby byl od ní klid: hlava na bok, napučený Gesicht, nevidím – neslyším. Taky možnost!
• No a „borec na konec“: služba „dům od domu“ & jehovova pomsta: to už mi přijde hodně za hranou. Chápu to, že stojí s vozíčkem v průchodu, nebo u mostu. Chápu. K ničemu to není, ale chápu to. Chápu i to, že čas od času na někoho něco štěknou, protože musí být docela frustrující někde stát dvě hodiny a být ignorován. Chápu. Ale vstoupit na soukromý pozemek, zazvonit u dveří a otravovat lidem život, to je jiný level. Ne, nedělají to jenom jehovisti. Dělají to také, třeba, Mormoni. výjimečně i Adventisté, a dokonce i katholíci – vzpomínám na rozhovor se slovenskými duchovními, kteří něco podobného prováděli, a když zazvonili a řekli, kdo jsou, tak reakce 99% lidí byla: „na co se sbírá?“ a šli pro peněženku. Ke mně jehovisti dávno nechodí (existuje docela banální způsob, jak se jich zbavit, jednou a provždy), Mormoni chodí tak po velkém městě, ale spoustě lidí tohle hodně pije krev!

Nebo Macek tady, že.

Jak to máte vy? Máte s něčím takovým zkušenosti? Vadí vám něco z toho, nebo něco podobného (výčet je illustrativní)?