Také ve svém životě najdete okamžiky, které při zpětném pohledu v duchu hodnotíte „to jsem byl ale osel“?

Sejně jako většina lidí ani já jsem občas nedala na rady svých známých či rodičů a zklamala se. Jenže čas už nešel vrátit.
Ale i naopak. Jednala jsem podle rádců, ale ani vždy to nebylo pravé ořechové. Ne vždy svítí slunce.
Teď před každým větším rozhodnutím postupuji tak, že si vezmu papír a do levého sloupce píši argumenty pro a vpravo proti. Volím pak zdánlivě výhodnější variantu. Aspoň nemohu nikoho činit odpovědným za svůj výběr.

V žádném případě jsem vyjímka nebyl. I v dospělosti si sedám do kopřiv možná víc, než je zdrávo, ale razím heslo, že na všechno si musím přijít sám. Bohužel to kolikrát stojí i nějakou korunu, ale člověk je na světě jen jednou, tak co by to bylo za život, kdyby za něj někdo cestičku vyšlapával?
Pravdou je, že kolikrát si říkám, jestli mi to stálo za to. Ale holt, jsme jenom lidé. Některé věci bych vrátil, protože… ale však to každý ví nejlíp!

Kdyby existoval stroj času a já se dostal do minulosti,tak bych měl co napravovat.Také mne mrzí že jsem neposlechl rady moudrých a hodných lidí a raději dal na radu špatných.

Tech okamziku bylo povicero,a vzdy jsem si rekla jiz nikdy vice!A za nejakou dobu jsem jednala opet tak,ze rici si osel,by byla urazka toho zvirete.Jen padnuti na usta by snad kazdeho melo poucit.Ikdyz melo?Nejsem si jista.

Já jsem žádná vyjimka nebyla když mi něco rodiče řekli nebo mi poradili já jsem si stejně udělala věci po svém.Ted po tych letech vím že jsem názory a rady svých známých a rodičů poslechnout měla.

Dost často se mi to stává. Ale nejhorší je si to pak přiznat.

Tak jako já sama sebe hodnotím jako osla ve všech situacích v minulosti, na které si jen vzpomenu… A když se zítra podívám na dnešek, hodnocení bude zase stejné… Dnes si totiž myslím že dělám všechno perfektně a zítra zjistím že to bylo všechno špatně… Ale musím na to přijít sama, když mě druzí kritizují a radí co mám dělat, je hned oheň na střeše 😁 Ale je pravda, že si v tu chvíli sama v sobě svou chybu přiznávám a aniž bych se tím chlubila, dál jedu podle těch skvělých rad… Ale jsem z toho dost nešťastná, že za všechno, co udělám, se najednou zase stydím… Proč? A najdu někdy tu správnou cestu?

Princip rozpálené plotýnky." Nesahej na ni spálíš se,budeš mít bebíčko"!
Většinou si ale sáhnem,že?

Já si poradit taky od nikoho nenechám a pak často lituji,že jsem to neudělala.Taky neumím požádat o pomoc a pak jsem naštvaná,že mi nikdo nepomůže.Asi je to normální lidský úděl…

Já to mám jak kdy.Někdy radu druhého přijmu a je to katastrofa a příště to dopadne dobře.
Takový odborník na vztahy pan doktor Plzák uměl poradit druhým,ale sám sobě ne.