Učíte se spíše žít, nebo umírat?

Žiju tak, jako by byl každý den můj poslední.
…
Mám poklidný život bez překvapení. Plný
hudby, jakou mám ráda. A moc hodného
kocourka, který je na mě přisátý, jako klíště.
Moc ho miluju. 😁
…
Učit žít. Člověk se má stále co učit, ale já už
jsem svým věkem za zenitem. Tím učením
myslím studování něčeho co má pro mě význam.

Nie,
Žijem svoj život, tak aby som mohla
pri pohľade do zrkadla povedať nežiješ zbytočne
pri pohľade do minulosti povedať, nežila som zbytočne
pri pohľade do budúcnosti, nechcem a nebudem žiť zbytočne

Až pôjdete niekedy okolo môjho hrobu, prečítajte si epitaf na mojom náhrobku:
„Postoj pútnik,
hľa, tu leží tá šťastná,
čo nepremárnila svoj čas
a svoj život nežila zbytočne.“

Snáď som vás týmto „morbídnym“ príspevkom nazarazila svo svojich snoch a vidinách.

Upravil/a: led

Umírání je jedna z činností, kterou se ze známých důvodů nemusíme učit, protože to za nás udělá známá „odbornice“. Znám jen jednoho co se bál že neumře, proto když mu bylo 95.let tak se oběsil.

Žít se učíme celý život, někdo se to naučí líp, někdo hůř. Ono to totiž není žádná sranda.
Jak říkal moudrý pan Werich: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Umírat se bohužel naučit nemůžeme, protože na to máme jen jeden pokus.

Já bych řekl, že žít umíme už od narození, ale učíme se po zbytek života umírat šťastněji.

Každej den ve mě něco umírá a tak se denně snažím něco oživovat, jak u blbých…

Lod, vo snoch ani nie, ale zarazilo mi to v krku kus stejku s tatarkou!

Upravil/a: zjentek