Umírání pro správnou věc je ta nejvíce lidská věc, kterou je teoreticky možné provést?

Tohle je velice diskutabilní věc a já nikomu nechci vsugerovávat svůj názor, ale myslím si že pokud bych měl zemřít, ale zachránil bych hodně lidí, pak by se asi většina lidí rozhodla žít. Ne všichni, ale většina pravděpodobně. Co ale když se ale člověk, jak píšeš, rozhodne žít a zachrání potom mnohem více životů než kdyby zemřel? Vše se tady točí okolo ceny a váhy života a co já osobně vím, všechny snahy tuto cenu určit selhaly a skončily tragicky.

Nejvíce „lidská věc,“ kterou člověk může teoreticky provést, by měla být ta, při které obětuje to, čeho si nejvíc cení. Jestli teda člověku nejvíc záleží a lpí na životě a vědomě ho objetuje, je to ta „nejlidštější věc.“

Pokud, ale člověku záleží na něčem víc než na životě a obětuje to, pak to je tou věci. To už pak záleží na člověku, co je pro něj smysl života (to.nejdůleži­tější).

Většina bere obětování života (za něco) jako tu největší oběť, protože ten život, to je ten člověk, obětuje sebe, což většina považuje za to „největší.“ Jenže vždycky záleží na něm samotném, pokud si teda člověk cení něčeho víc než svého zivota, tak to je jeho skutečným zivotem (ta věc je jeho smyslem), no a když je ochotný obětovat tuto věc, tak ona je tou největší obětí (tou „nejlidštější věcí“).

To při čem obětuje nejvíc, je ta „správná věc.“ V podstatě, když člověk obětuje, to sobě nejdražší/nej­cennější (za předpokladu, že to není život), tak člověk vlastně jakoby stejně umře, protože, když se toho vzdá (obětuje to) a ztratí to, zároveň ztratí smysl toho života – to pro, co žil (ať je to třeba něco čemu věřil, jeho přesvědčení a sny anebo jeho rodina).