Existuje nějaké řešení pro strach ze smrti?

Souhlasím s tím, že smrt není zlá, jen umírání. Souhlasím s marci1 s tím, že v případě hodně starých lidí, obvykle dlouhodobě TĚŽCE nemocných si to OPRAVDU přejí „mít už za sebou“ (s tím zbytkem nesouhlasím) a souhlasím s auťáčkem.

Mě už rovnou několikrát doslova „sebrali hrobníkovi z lopaty“ (je prý zázrak, že vůbec žiju, natož že jsem relativně zdravý (úměrně svému věku pochopitelně), takže o tom „něco vím“.

Jednak – řešení EXISTUJE NEJEDNO. Jde jen o to si vybrat to správné, což je otázkou osobních preferencí a povahy. Toto „filozofické dilema“ jsem již také řešil (jednou, když jsem ležel v nemocnici a měl pořádně dlouhou chvíli), tudíž ti zkušeně naordinuji jednu z tatíkových léčebných procedur (byl to moudrý muž a vždycky si uměl poradit).

MÁŠ ROUPY?!
DOSTANEŠ PRÁCI!!! Jak říkám, tatík byl MOUDRÝ muž a mně trvalo celá léta a desetiletí, než jsem pochopil prostou eleganci jeho ultimátně účinných metod. Jasně, už to doslova vidím ve FullHD (jak by napsala led), jak prskáš, že to přeci není TAK jednoduché! (a vidím to proto, že to znám z VLASTNÍ zkušenosti) Jenže TO TAK JE!! :)

Máš už opravenou prskoletku? (Že to bylo v těch přírubách, že jo!?) Vyřešils debrownizaci domu? (Jestli ne, žijí na můj vkus moc dlouho, obzvláště když k tomu započítám fakt, že jsi chemik! ;) :D) Atd. atd.

Hele, někdy se řešení najdou TAK SNADNÁ, že to jeden až nechápe. Např. můj známý z mariáše (profesor filologie v důchodu – ale jinak prima chlap) trpěl podobnou „filozofickou vytížeností“.

Dneska chodí 2×-3× týdně na odpolední do Alberta dřepět za pokladnu (ale DOSTAT ho tam bylo téměř nadlidské – dovedeš si představit ty řeči > on, akademik přeci nebude dělat s nějakými mladými tupouny a primitivy, to je pod jeho úroveň, tam by nezapadl, blábláblá…) No a po prvním měsíci (než si zvykl na práci, to bylo pro něj taky MOC těžké, protože když někdo není celý život zvyklý pracovat na výkon/spočitatelnou kvantitu a učí se to na stará kolena…) už se tam doslova těšil! A dneska?

Je z něj aktivní dědek, báby mu nosí do práce koláče, buchty aj. „přátelské prezenty“ (To víš, chlap důchodového věku a sám, navíc profesor a „čipera“ [protože k důchodu si přivydělává nějakou cca desítku měsíčně], z toho jsou úplně hin – pořádají na něj doslova HON!) a on z toho má srandu. V práci si ho cení (jak jinak, protože kdo přijde mimořádně na šichtu, když někdo nečekaně odpadne – hned volají jemu a škemrají, jestli by „náhodou“ mimořádně nemohl přijít) a on je jednoduše spokojený, na nějaké filozofování nemá čas, dokonce i na mariáš! TAK TO PROSTĚ JE!

Chci tím říci, že řešíš KRAVINY, jelikož na toto téma víc než jinde platí – „Jeden MYSLEL a vymyslel VELKÝ HO..O!“ Já osobně ještě TOLIK věcí musím nejdřív zařídit/udělat/vy­řešit, protože když chceš něco pořádně, tak si to stejně musíš pohlídat/zaří­dit/udělat sám, to snad asi víš.

K tomuto závěru, rep. řešení tebou popsaného problému jsem nakonec dospěl po sáhodlouhých úvahách spíše empiricky, než analyticky, každopádně z pragmatického hledika je řešení BEZ POCHYBY správné a já se ho držím zuby nehty! (To je také důvod proč ze mne má strach nejen zubatá, ale i Chuck Norris, protože Aliendrone je nejen nejkrásnější, nejúasnější atd., ale i NEZNIČITELNÝ a NESMRTELNÝ!) Už tomu rozumíš? ;) :D :D

BTW – pořád čekáme na hlášení o tom, jak dopadla ta kontrola dotažení těch přírub, sakra vždyť už to je skoro 2 dny, to si na tu čtvrthodinovou práci stavíš nějakou speciální dílnu nebo co?! Zdá se mi, že k tobě nedorazil fakt, že den má 24 hodin, spát můžeš až potom! Tywoe, ty buď rád, že nejsem tvůj šéf, já bych ti prohnal perka, že by tě roupy hnedle přešly!! ;D :D :D :D ;)

Upravil/a: aliendrone

Smrt je přirozená a čeká všechny. V naší společnosti je tabulizována, téměř vůbec se o ní nemluví. Mladší lidé se jí bojí více, starší lidé již méně a velmi staří lidé, kteří již mají velké zdravotní problémy by ji vlastně už chtěli mít za sebou. Někdo skoná náhle, nečekaně, někoho čeká bohužel v případě vážné nemoci tzv. „umírání“. Dle názorů některých těžce nemocných pacientů už v dnešní době existují velmi účinné léky na bolest.
Možná některé „děsí“ představa, že smrt je navždy. Platí to ale pro všechny, ale nikdo vlastně neví, co je po smrti. Žádný zemřelý nám to nemůže sdělit. Věřit můžeme čemu chceme. 🙂

Slovami filozofa: „Narodili sme sa, aby sme zomreli.“
Ja hovorím „Narodili sme sa, aby sme žili, než zomrieme.“
Nie smrti sa báť, ale väčší strach budí Neznámo. Viem, že Smrť čaká každého, ale kedy a akým spôsobom, to sa často dozvieme až po smrti. Najhoršie je to čakanie v predsieni Smrti.

Upravil/a: led

Myslím si, že to přijde samo. Jedna z fází umírání a bohužel i ta jedna z posledních je samovolné smíření se s tím co přijde. Každého to jednou čeká, někdo to ani řešit nemusí, když má smrt nečekanou a rychlou.

Řešením je, rozptýlit se již za života.

Obšírně, ale pěkně Ti to napsal Aliendrone. Já to pouze zestručním, na delší „rozbor“ úvah tohoto druhu nemám ani čas, ani chuť.
Vyplň si život prací a koníčky a pak nebudeš mít čas na takovýhle „uhozený“ úvahy. Jendou to přijde sice na každýho (myslím tu smrt a umírání), je to jedna z mála spravedlivejch věcí na světě. Ale je hloupost nad tím zbytečně „bádat“ a tím pádem se i toho strachovat.
Lepší je spíš „bádat“ nad tím, co měl teď v otázce autacek. Zda by se neměl stát prý postarat o „základní lidskou potřebu“ SEX. Ha,ha,ha, to je nejlepší vtip, který jsem v poslední době zaregistroval.:-)))))

Pošli bednu domácí meruňkovice a budu se za tebe modlit.
Ale už vážně – pokud by byl člověk absolutní ateista, asi není důvod k velkému strachu. Bude to možná drsný, ale holt se to musí tu chvíli vydržet.
Nápodobně pokud by člověk naopak byl věřící a smířený s Bohem. Přesto se i věřící smrti bojí, ale to spíš z důvodu, že to jsou poslední okamžiky zkoušky a snad by se dalo i vše ztratit. Proto se např. v modlitbě „Zdrávas Maria“ modlí i za hodinu své smrti.
Problém tedy myslím bude nejvíc ve strachu z toho, že člověk nemá úplně čisté svědomí. To samozřejmě nemá nikdo, ale přece jen je velký rozdíl, když je někdo vnímavý k trpícím a potřebným, jak je to v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ten sice neměl správnou víru, ale měl dobré srdce. A to se nese v životě s člověkem – sbírá špatné a dobré body za všechno možné, za každou drobnost. Ale bohužel je nutné ve finále nesejít z cesty. A křesťané prosí o odpuštění těch špatných už během života, takže při smrti jsou klidnější. Ono je to ještě jinak, ti nejprostší a nejsvatější se naopak těší na setkání s ním.
Tedy abych to nějak uzavřel – Při hodině smrti kdokoliv, jakýkoliv hříšník se může obrátit k Bohu s prosbou o odpuštění, jak to udělal lotr ukřižovaný s Kristem. Ale takto schválně uvažovat by asi nebylo úspěšné. Mnohem rozumnější je dělat pokání už dřív.
Není pro mě lehké tady psát možná opravdu jak exot, mezi spíš nevěřícími, ale jestli už tahle otázka byla dána,… tak by jste mě to třeba jednou vyčetli, že jsem nic nenapsal. Při hledání víry je nejlepší poprosit Boha o pomoc. Buď on je a rád pomůže, nebo není, čili nic.