V muslimských zemích je to běžná záležitost – polygamie. S jednou ženou je to nesnesitelné, dvě ženy by se neustále hádaly, při třech manželkách se dvě ženy spojí proti jedné. Ideální jsou čtyři: dvě a dvě ženy jsou kamarádky, nehádají se a muž má konečně svatý klid.

Představit si to umím, a také si umím představit, že to nebude fungovat dlouho. Kvůli jistým pradávným vrozeným lidským vlastnostem. Nemá se to jmenovat „manželství“- to přece nejde: Tuzemský rum se nesmí jmenovat rum, pomazánkové máslo se nesmí jmenovat máslo, ale manželství má být svazek kdekoho s každým?

Je lepší být druhou ženou boháče, než první ženou chudáka. S další ženou bychom se podělili o domácí práce, výchovu dětí,sexuální zážitky i pozornost manžela. Pro prachaté muže ideální, ale co ti „chudí“, chudáci? Ale třeba mít tak dva bohaté muže by nemuselo být tak špatné. 🙂

Nyní tedy vážněji: Za mě rozhodně ne. Partner nebo manžel mi bohatě stačí jeden. Polygamie či harém rozhodně není to, v čem jsme byli vychováváni, i když proti gustu žádný dišputát. 🙂 ♥

Nazval bych to prachobyčejný grupáč!

Nešel bych do toho. to může fungovat jen tam, kde žena nic neznamená. Třeba arabský svět a pod.

Upravil/a: elkon

neumím..i když na druhou stranu, kdyby ta druhá manželka byla třeba jen na domácí práce a já jen na okrasu, tak bych to brala všema deseti 🙂…

mimo jiné, i když je většinou zvykem jeden muž a více žen – typicky muslimské svazky, tak existují i manželství, kde je jedna žena a několik mužů a to v Nepálu, protože úrodná půda je tam nad zlato, tak aby si ji bratři mezi sebou nemuseli dělit a kouskovat, berou si všichni jednu ženu…

Představit si to dovedu, ale žít bych v tom nechtěl.

Toto by nebylo manželství, ale klan.

Jsem proti tomu. Nemá to dlouhodobou životaschopnost a tento systém by se za nedlouho rozpadl.

Dokážu si to představit, ale kultura by musela být trochu jiná. Obou(vlastně vše-)stranná úcta, tolerance, pokora a zodpovědnost. V naší kultuře se to moc nenosí a i proto se partneři mění jak spodky. Spousta věcí by pak možná byla jednodušší. Péče o děti – snáze se uvolní jeden ze čtyř než jeden ze dvou. Vaření a domácí práce: OK trochu víc talířů, trochu víc ponožek na vyprání a co? Velká část té náročnosti na provedení dané práce je fixní bez ohledu na to o kolik osob budu pečovat. Takže v reálu nám klesne poměr režijních nákladů vůči množství lidí, kteří se o to mohou postarat.

teď je ještě otázka nakolik pevně máme od přírody psychiku por „zaláskování“ k jednomu partnerovi. Opět vzhledem k tomu kolik je rozpadlých manželství si nějakou geneticky danou tvorbou páru nejsem úplně jist.

Ametyst: Klidně mohou být dva tatínci a dvě maminky. Nebo se klidně v rámci rodiny mohou oslovovat křestními jmény nebo nějakými přezdívkami (nikoli ty koko…) Strýčků a tetiček je okolo taky habakuk a jde to.