Umíte správně dýchat? Jste schopni přizpůsobit své dýchání na základě vykonávané činnosti?

Tisíciletá tradiční moudrost taoismu (který pochází z Číny) bere batole jako vzor přirozenosti a životní síly. Opravdu si myslíš, že to batole se potřebuje od nějakého novináře učit dýchat?

Když začala, předloni, „ta choroba“, tak každému racionálnímu člověku, schopnému logicky myslet, muselo poměrně rychle dojít jedno: vláda, politici, ba i lékaři, jsou bezmocní. Mohou radit, mohou strašit, mohou vyhrožovat, mohou konějšit, mohou lhát, ale zabránit přenosu virionů z osoby A na osobu B nemohou. I kdyby co kdyby. Jinými slovy: moudrý ví, kdy je bezmocný.

Odpovídala tomu realita? Samozřejmě, že neodpovídala: vedli „boj“ proti té chorobě (boj proti přírodnímu živlu je nesmysl, je to to samé, jakoby vedl kojenec boj s matkou a takový kojenec zaslouží přes prdel), chytali se každého pomyslného stébla, jenom aby to vypadalo, že situaci mají pod kontrolou. Samozřejmě, že neměli.

Tohle je, materiálně, naprosto shodné. Představa člověka, že si přečte nějaký článek v novinách, zachová se podle toho, a pak bude dýchat „správně“, a že tím vyřeší spoustu problémů, je naivní a trapná. Je stejně naivní a trapná, jak jsou naivní a trapné návody, jak sbalit každou ženskou, silou „myšlenky“ porazit rakovinu, nebo jako jakékoli jiné instantní návody, které si myslí, že každý poloblb se svým placatým myšlením poručí větru a dešti. Neporučí.

Tahle naše „bohorovnost“, tupá naivita, spojená s nesoudností a placatým myšlením, snaha ovládat a řídit neovládnutelné a neříditelné, nás jednou může klidně i zničit.