Umíte zvládat krizové situace?

Ne

Doplňuji:
Kdybych řekla ano, rouhala bych se (a to jsem nevěřící :) ) Abych byla upřímná, tak pár zlých situací, kdy bylo potřeba pomoct třeba zraněnému, jsem zmákla lépe než okolí – snáším pohled na krev a nehroutím se. No a pak je druhá rovina krizových situací, kdy jde o záchranu vlastního života. Tam jsem pasivní a už dnes vím, že tohle nezvládám. Jen čumím a čekám, co bude dál :) Na zvědavost se dá i umřít :)

Upravil/a: manon

Ano

Chybí mi tu třetí, podle mě nejpoctivější odpověď: „nevím“.
Protože to se nikdo nedozví, dokud se do takové krizové situace nedostane. Kromě toho, co je třeba pro laika krize, to může být pro odborníka rutina. A kdo nějakou krizovou situaci prožil, nemůže vědět, jestli nebude muset zítra řešit něco horšího.
Ale dám ano – ne proto, že bych to uměl, ale proto, že bych to umět chtěl (a myšlenky tvoří realitu).

Ano

Asi ano, jinak bych se nedožila těchto dní.

Ne

Ne neumím.
Podstata je totiž v tom, co za krizovou situaci považujeme. Jsou určitě situace, kdy i ten nejlepší selže. Je totiž pravděpodobné, že i perfektně vycvičený záchranář, s mnoha letou zkušeností selže, když bude vidět situaci ve které jeho nejbližší jsou velmi nebezpečné situaci.
Takže základem toho zvládat krizové situace je vědět, že ji zvládnou nemusím.
Mimochodem je i otázkou co je to krizovou situaci zvládnout. Pro někoho to je neomdlít, když vidím nebezpečnou situaci. Pro jiného poskytnou kvalitní pomoc.

Ano

Pripraviť na určitú krízovú situáciu sa dá, viď záchranári, ozbrojené zložky
Ale čo, ak situácia nebude nacvičená, bude kritická a nebezpečná – to už nikto nevie s istotou povedať, či to zvládne, môže len povedať „musím to zvládnuť!“ a ísť do toho – tu nie je čas rozmýšľať, treba konať.
Najťažšie je zvládnúť paniku a stres, nielen svoje vnútorné (hovorím tomu poslať ich do mimopriestoru), ale hlavne tie vonku – obeť, náhodný čumil a podobne – tu pred nimi nesmiete prejaviť strach a nerozhodnosť.

Doplňuji:
Ak ste odkázaní na seba a napríklad začnete doma horieť, nerozmýšľate, ale konáte. Podobne aj v aute s hroziacou čelnou zrážkou, jednoducho nie je čas rozmýšľať. Myšlienky prídu až potom.

Upravil/a: led

Ne

myslim,ze neumim.

Ano

záleží jaké situaci je člověk vystaven a zda se dostane do šoku během této situace. řekl bych, že nejhlavnější bude zachovat klidnou hlavu, zhodnotit situaci co se vůbec stalo, dle situace zhodnotit své možnosti a své priority a dle toho připravit krizoví plán.

Ne

Doplňuji:
přestože nás trénovali na krizové situace, tak stejně je pokaždé v některých věcech ta samá situace jiná. Jde spíš o to nebýt zbrklý, uvažovat s rozvahou, rozvrhnout síly, zajistit zázemí, další pomoc. Někdy je na rozhodnutí pár sekund a někdy více času. Nejhorší jsou ty krátkodobé.
Na rozhodnutí mám jen pár vteřin, ale soud má měsíce. Po vojně každý generál, takové lidi bych zabil (nemyslím soud).

Upravil/a: anonym

Ano

Vzhledek k tomu, že mám pár opravdu krizových situací za sebou, tak vím, že je umím zvládnout. A také vím, že když se situace uklidní a věci se vrátí relativně do normálu ( ať to trvá pár dní nebo měsíců, to je jedno) tak mi povolí nervy zpětně.

Ne

nějak mi tu chybí „nevím“…protože jsem se do žádné opravdu smrtelné (naštěstí) ještě nedostala (ty drobnější úrazové krize, vlasní i cizí…divné, že ty vlastní mi nevadí…kdy to bylo jen na pořádné šití zatím nebyly problém), takže nedokážu s jistotou odpovědět, jestli bych třeba vběhla do hořícího domu, nebo jestli bych se při pohledu na opravdu těžký úraz nesložila taky…pokud to člověk nezažil, nikdy neví, co udělá, i když teorii ovládá…

Ano

Dostal jsem se do pár situací kde šlo doslova o život a myslím, že své jednání bych ani pro příště nezměnil. :) Pokaždé naštěstí vše dobře dopadlo. :) Ale člověk nikdy neví co příjde příště – jedno co je u mě jisté, panika příjde až když je situace za mnou 😁