Jako rodina ušetříme z příjmů v průměru 60%. Nechápu jak může mít někdo tak napnutý rozpočet, že žije od výplaty k výplatě. V mém okolí jich je docela dost, co hlídaj banku, jestli jim už prachy konečně dorazily na účet. I kdybych bral sebemíň, vždy se budu snažit si dát alespoň 20% stranou. Nemohl bych žít s představou, že vše utratím a nedám si nic stranou. Natož žít bez slušné rezervy…
0 Nominace Nahlásit |
Jak kdy.
Teď jsem bez chlapa, platím hypotéku a opravuju starý barák. Tak mám
rozpočet celkem napnutý.
Všeobecně se doporučuje dávat bokem 10% z příjmu.
0 Nominace Nahlásit |
V žádném případě neutratím všechno a to tedy nevydělávám moc. Držím si pořád stálou rezervu na účtu a když nespotřebuji, tak ji navyšuji. Přišlo mi vyplacené penzijní pojištění, tak také na to nesahám – jako by to nebylo. Navíc jsem roky „pokladničková“. Když mám padesátikačku nebo dvacku, kterou najdu v peněžence, tak šupnu do pokladničky. Spořím si tak nenápadně třeba na vánoce. Před vánocemi vysypu a divili byste se, kolik je tam penízků.(Sypu tak jednou za rok.)A skoro o tom člověk neví. Musí k tomu být však sebekázeň.
0 Nominace Nahlásit |
Taky mám napnutý rozpočet, ale snažím se hned dát něco bokem – na jiný „spořicí“ účet, abych to nemohla použít…
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek