Úvaha na češtinu

Dobrý den, máme za DÚ napsat úvahu o zlomyslné lži, nevím, jak to mám napsat. Tato otázka už tu byla, ale jestli by si někdo dal práci, třeba vytvořil novou, obávám se, že ta, co mi byla poslána, že už je prostě profláklá, nerad bych dostal za 5, že podvádím.
Doplňuji:
EDIT: toto už mi poslali: Ani nevím, proč jsem si vybrala téma lež. Nejspíše proto, že je aktuální a aktuálním zůstane, neboť lhát se bude pořád. Pak tedy nechápu, proč lžeme, když má lež tak krátké nohy a většinou se na ni stejně přijde. Přesto lže každý – včetně mě. Někdo více, někdo méně, ale rozhodně se pokaždé neříká pravda.

Jaký účel má tedy lhaní? Lže se, abychom nezpůsobili bolest pravdou, abychom unikli trestu, abychom si z někoho udělali srandu, abychom zatajili pravdu… Je však vůbec možné žít bez lhaní? Kdybychom odpověděli „ano“, opět bychom lhali.

Myslím si, že lhát se nemá, ale naopak pravda může někdy i zabít. Proto lež dělím na milosrdnou a zlomyslnou. Té zlomyslné je ale na světě určitě více a díky tomu se lež řadí mezi věci špatné, které by se dělat neměly. Představte si, ležíte v nemocnici s těžkou nemocí na pokraji smrti. Chtěli byste vědět pravdu o svém zdravotním stavu? Někteří ne, jiní ano, ale díky kruté pravdě by se váš stav mohl i zhoršit, a proto vám lékaři pravdu raději neřeknou. V tomto případě bych s lékaři souhlasila a volila bych milosrdnou lež. Pacient se pak cítí mnohem lépe a pokud to jde, zotavuje se rychleji. Myslím si však, že by se i s milosrdnou lží mělo šetřit, přece jenom je to lež.

Rozhodně se nešetří se lží zlomyslnou. Vymyšlené pomluvy patří mezi ty nejhorší a nejrozšířenější formy, setkáváme se s ní dnes a denně a zažili jsme ji snad každý jak v roli vymýšlejícího, tak v roli poškozeného. Lež je prostě přirozená věc, většinou se z úst vypustí úplně sama. Přece kvůli rozbitému talíři, ztracenému úboru a dalším podobným věcem nedostanu domácí vězení, snížení kapesného či pár facek.