Uvažují vědci nad cestováním rychlostí blížící se rychlosti světla?

Ta možnost tu teoreticky je, smetí, plynové a prachové oblaky (mlhoviny), prostor není úplně prázdný. Trajektorie by se musela pečlivě naplánovat, aby se riziko minimalizovalo. Určitá změna směru letu tady teoreticky je, např. průletem přes silné gravitační pole – dokonce i světlo se tam ohýbá. Ale hustota výskytu nějakých bludných těles a tělísek je mizivá. Sondy dokonce běžně prolétají i pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Není to tak, jak je to líčeno ve sci-fi filmech a bohužel i dokumentárních filmech. Tělesa a tělíska jsou ve skutečnosti od sebe vzdáleny tisíce km.

Otázka mi pripomína otázku rýchlosti nad 30km/hod v začiatkoch vlakovej a automobilovej dopravy: „Pri takej šialenej rýchlosti (nad 30km/h) sa z kabíny odsaje vzduch a cestujúci sa udusia.“
Neznamená to, že ak si niečo nevieme predstaviť, nie je to dosiahnuteľné. Myslím, že ak sa už raz vedci a technici dostanú k rýchlosti svetla, naučia sa ju aj ovládať. V tomto som „večný optimista“.
Prajem vám na vašej ceste budúcnosťou krásne a príjemné stretnutia 3.druhu… nielen sci-fi v literatúre a filmotéke.

Upravil/a: led

Uvažují. Bezpečnost a stálý takový provoz je ještě hodně daleko.

Kdybys něco po cestě potkal, tak by byl s tebou ámen. Na rychlost světla by jsi stejně potřeboval nekonečně mnoho energie, kde ji vzít ?

To by mě zajímalo, odkud víš, že uvažují? Čistě teoreticky můžou uvažovat i nad tím, co by dělal Einstein v posteli třeba s Marilyn Monroe.

O vážně míněné úvaze zatím nemůže být řeč vzhledem k energetické náročnosti.