Uvědomují si řidiči, že projetí červeně blikajícího železničního přejezdu je přestupek, přestože již vlak projel?

Priznám sa, že ja som tiež nie vždy čakala, keď nič nešlo, hlavne ako bolo na obidve strany do ďaleka vidno, ale dve príhody ma od ďalšieho hazardu odradili.
Prvýkrát sa mi to stalo, keď tlaková vlna odrazu zjaveného vlaku mi „postrapatila účes“ a druhýkrát pri pohľade o ktorom píšem v odpovedi. Ak také niečo zažijete, isto vás to odradí od ďalšieho hazardu s vlastným účesom, alebo, nedajbože, životom.
Ps. podobné niečo, aj keď to nebol vlak, ale iba „auto“ a dieťa, ktoré vošlo na prechod, keď svietil červený semafor. Krv som zo seba umyla, ale to letiace dieťa a zvuk jeho unikajúceho života stále vidím a počujem.

Výstražné znamenia majú svoj zmysel! Neriskujte!

Filipe, tady jde hlavně o případ, kdy se stává, že po projetém vlaku a zvedlých závorách dojte k dalšímu zavření závor a průjezdu dalšího vlaku, kdy světelná signalizace stále bliká červeně. Stává se tak velmi snadno, že řidič zůstane i s vozidlem uprostřed přejezdu mezi závorami. A to už je velmi společensky škodlivý čin. Konal – zahájil jízdu i přes blikající světla a následkem způsobil ohrožení sebe i cestujících ve vlaku.

Ale to já vím, ale pak se zeptej, proč jsou lidé tak pitomí, že zcela irracionálně riskují svůj život, zdraví a ohrožují provoz veřejné dopravy. To je otázka psychologická, sociologická, ergo filosofická, a ano, dá se na ní odpovědět.

Ale Ty se ptáš, jestli si lidé uvědomují, že se dopouští přestupku. Já Ti pouze říkám to, co tady říkám pořád dokolečka dokola: že platí praesumpce neviny, že o tom, co je a co není přestupek, a kdo je jeho pachatelem, rozhodne s konečnou platností až krajský soud, jinak věcně a místně příslušný správní orgán, a do té doby můžeme pouze říci, že osoba je podezřelá ze spáchání přestupku, či že skutek vykazuje znaky přestupku.

Protože pokládáš otázku z oblasti práva, držím se práva. A právo takové je, je to jeho vlastnost, nikoli vada, je kogentní a velmi malicherné. Tak se nediv. 🙂

Maravenec, máte pravdu. Tak to funguje v praxi, napriek Filipovej teórii.
Treba si uvedomiť, že teória je krásna, ale prax tragická.

Filip ale to dlouhé pojednání píše o <…když na trati, kde projedou tři osobní vlaky tam a tři zpátky o weekendu a nákladní doprava je „toho času zastavena“ od roku 1997. Pokud je to jednokolejná trať, spadnou šraňky, projede Šukafon…>

Takže v tomto případě opravdu reálně po projetí jednoho vlaku je reálně volno s vyjímkou malé možnosti nějaké opravdu krizové situace.
Jinak souhlasím s tím, že pravidlo je pravidlo a pravidla nejsou od toho, aby se porušovala. Člověk, co si na to porušování zvykne u něj někde v Horní Dolní, se pak s velkou pravděpodobností stejně zachová i u vícekolejné trati z Prahy do Ústí, kde není problém, aby během 10 minut projeli 2 rychlíky, 2 osobáky a 3 nákladní vlaky bez zvednutí šraňků, nebo právě jen s takovým 10 sekundovým nadzvednutím, kdy už zkrátka spousta lidí má za to, že má volno.

Popravdě když člověk čeká před závorama 10–15 minut, většinou už nervy pracují a i ten nejklidnější začně přemýšlet, jestli má zapotřebí, aby z něj železničáři (obecně – instituce, ajznboňáci neberte prosím osobně) dělali vola.

(Žiju v místech, kde kvůli provozu opravdu není problém těch 10 minut u závor čekat)

Jasně, ale Ty o koze, já o voze.

Já se vůbec nebavím o dodržování, nebo nedodržování, pravidel. Já pouze poukazuju na to, že trestnost skutku (lhostejno, zda jde o skutek trestný soudně, či správně) v sobě kummuluje zavinění, a k zavinění je potřeba, aby byl skutek nebezpečný / škodlivý pro společnost.

Proto říct o někom, že „se dopouští přestupku“ může, s konečnou platností, pouze soud, no a jinak věcně a místně příslušný správní orgán. My můžeme leda tak říct, že jednání vykazuje znaky přestupku. V tom je celá pointa.

Já Tě tedy spíše hájil s ohledem na příspevek Mravence a led, Rozhodně nějakou „právní postižitelnost“ neřeším.

Ale teď se musím proti Tvým trvzením poněkud vymezit. Ty tu operuješ s tím, že o nějaké trestnosti skutku může rozhodnout jen správní orgán nebo soud. Ale to není pravda. Bavíme se tady o činech obecně. Nikoli o nějakém konkrétním případu. Pak lze informaci o trestnosti najít v zákonech a není třeba čekat na soud. Soud (ev. oprávněný orgán v přestupkovém řízení) pak bude řešit, zda se skutek stal či nestal, zda se jej dopustila či nedopustila konkrétní osoba, zda se na případ nevztahují některá pravidla, která by trestnost vylučovala apod.

To zda se skutek stal či nestal je naprosto jiná kategorie než to zda za skutek bude či nebude někdo odsouzen a potrestán.