Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, myslím že takový přístup je opravdu správný. Je třeba se na vše dívat jakoby z jiného úhlu. Všímat si a vnímat změny i u rutiních každodenních maličkostí. Je ale dost obtížné naučit se takto vnímat běžné drobnosti kolem sebe. Právě takový pohled nás může posunout někam dál, dokážeme potom i z těch drobností vyvodit nové zkušenosti. myslím, že k takovému náhledu na svět člověk může dospět až po mnoha létech zkušeností. Alespoň u mně to trvalo hodně dlouho.

Rok je ako stavebnica železnice, každý deň a každá udalosť majú svoje neopakovateľné miesto v jeho súradniciach. 12 vlakov (mesiacov) ťahá svoje vagóny (dni) v presnom poradí a čo je v nich, zbadáme, až sa zastavia pri našom nástupišti. Šťastie praje pripraveným cestovateľom, čo okamih medzi pristavením a odchodom vlaku života plne využijú.

Ano, taky se říká: prožívej každý svůj den, jako by byl poslední. Nebo: život není jen sled nádechů a výdechů, nejcennější okamžiky nastávají, když zatajíš dech. Všechno je moc krásné, přesto se často neumím vyhnout pocitu, že život je pro mně obnošená vesta. Na staré věci je třeba se dívat mladýma očima a to já už moc neumím.

Nezní to špatně, vyzkoušejme. A zda je to přímo správné? Zkusme a brzy poznáme, jak s touto filozofií bude spokojenej náš zaměstnavatel. ;)

Možná, že autor trpí Alzheimerovou chorobou. Člověk se zachovalými kognitivními funkcemi by to nedokázal.

Obávám se, že člověk, který by chtěl takovýmto způsobem vnímat svět, by byl zahlcen informacemi, které by nedokázal zpracovat.