Ve škole se mi smějí, protože jsem ošklivá. Proč to dělají?

…„proč to dělají“…?? – obvykle se takto chovají lidí, kteří jsou sami velmi nejistí (nízké sebevědomí) a potřebují se takto ujistit, že někam patří, že nejsou ´na světě´ (ve společnosti) sami…
Pokud to dokážeš – nevšímej si takového chování, není to potřeba a během nedlouhého času to ty tvé vrstevníky přejde. Nejlíp, když se jejich narážkám dokážeš i zasmát – budeš se cítit líp a je to přejde rychleji.
😉

Moje matka říkávala,kdo se směje hloupému sám hloupější a kdo se druhému vysmívá sám rozumu neprobral.Ty se můžeš změnit,ale on bez rozumu zůstane.

Protože to jsou chudáci a chudinky,nevšímej si jich a je to přestane bavit.Pokud dáš najevo,že se tě to dotýká a vadí ti to,jen posměváčkům způsobíš radost a oni se začnou chovat třeba ještě hůř.

Jak píše gecco. A proč se smějí všichni, ne jen někdo? Leckdo (pravděpodobně většina) si myslí totéž, co ty, tj. i kdybys jim připadala nehezká, neřešili by to. Ale v dospívání je jednodušší přitakávat, než se postavit za svůj názor. To chce silnou, dospělou osobnost. Takže se raději přidají k tomu jednomu, dvěma posměváčkům, aby sami nebyli napadeni.

Klára K. ťažko hodnotiť nevidené.
gecco už čosi popísal… Ako píšeš si v puberte, čo znamená ešte si sa nemusela rozvinúť do plnej krásy. Možno si čítala príbeh Škaredého kačiatka (H.CH.Andersen),
"Bolo veľké a sivé. – Aké je škaredé! – vysmievali sa mu kačičky, ktoré obstali brata v žltom kŕdli… všetky zvieratá na dvore ubližovali škaredému káčatku. Večne ho niekto štípal alebo štuchal a gazdiná vždy sypala zrno tam, kde nebolo káčatko… Tak ho našli deti. Vyslobodili káčatko z ľadu a zaniesli ho polomŕtve domov. Aha, aha, pozrite, čo máme! – volali deti a rodičia súhlasili s tým, aby sa oň starali… Raz, keď zelený závoj púčikov pokryl stromy, prileteli labute.Obstali ho v snehobielom kŕdli a natiahli krky v geste srdečného pozdravu. Nikdy sme nevideli krajšieho vtáka! – vraveli a káčatko sa veľmi zarmútilo, že sa tak vysmievajú z jeho škaredosti.

• Je nepekné vysmievať sa z cudzieho nešťastia – povedalo.
• Samo viem, že sa nikomu nemôžem páčiť.

Pozri sa do vody! Naozaj si myslíš, že si škaredý vták? – zasmiali sa perlivo labute.
Káčatko sklonilo hlavu a pozrelo sa na belasú hladinu. No namiesto sivého káčatka tam uvidelo najnádhernejšiu labuť, akú si len možno predstaviť."
PS.
Skús si na internete vyhľadať, ako v detstve a puberte vyzerali slávne herečky a modelky, možno budeš milo prekvapená.
Pozri na iný príbeh Quasimoda (V.Hugo Chrám Matky božej), kde v hrubom znetvorenom tele sa skrývala citlivá duša človeka.

Fyzická krása v historii ľudstva je premenlivá. Plnotvaré i vyhrtlé či bacuľky, brunetky, červenovlásky, či blondýny, každá mala svoje obdobie slávy, bola idolom krásy. Čo však nie je premenlivé, ale práve naopak a platí stále, je vnútorná, duševná krása, cieľavedomosť, sila rozumu i ľudského citu.

Ošklivá nebudeš, možná trochu povahově odlišná a tak…musíš přejít do kontraofenzívy, cíleným argumentem jim vzít vítr z plachet, jinak si nedají pokoj…já vím outsider to má v životě těžké ale jde se toho zbavit a získat sebeúctu, sebedůvěru.