Věříte na duchy, démony a samotného ďábla?

Ne, nevěřím. myslím, že ve všech případech lze najít jiné vysvětlení.

Ne, jsou to jen představy a povídačky.

Ano, není to dobrá partie..
Osobní špatné zkušenosti (a to jsem ani netušil s kým mám tu čest, že se jedná o démony).
Jestli v tomhle ohledu můžu dát dobrou radu, tak zní: Pryč od spiritistických praktik! (vyvolávání duchů a podobně..), magie (je jedno jestli černá nebo bílá), horoskopů (byť vypadají jako neškodná zábava), a další.

Upravil/a: Roman71

Sice nevěřím ovšem sám v sobě minimálně jednoho takovýho zmetka mám!

Podle mě je důležité, že někteří lidé se chovají, jako když duchové, démoni a satan existují, a to je moc vážná věc. Jestli jsem správně pochopil, co se ke mně dostalo jako Buddhovo učení, tak je obvykle zbytečné spekulovat, jestli existují, nebo neexistují, nebo jak existují, protože naše lidská mysl to obvykle nedokáže správně pochopit. Rozhodně důrazně doporučuji se s nimi nesnažit kontaktovat, ale vyhýbat se jim, rozhodně se jim neposmívat a podobně. Někteří lidé pak zažili věci, které určitě zažít nechcete.

Upravil/a: M i r e k

Tahle otázka je složitá. Pokud někdo věří v boha (buď křestanského, nebo i ty jiné) – a těch lidí je spousta,
, tak tím přijímá i tu víru v tyto bytosti. Tomu se nevyhne – ale ta jeho víra, pokud je správně podaná by mu měla říkat, že se jim má vyhýbat, a jak má žít, aby se jim vyhnul.
Ale pokud ani v toho boha nevěří, tak pro něj ani tyto bytosti neexistují.

Neverím „na duchy, démony a samotného ďábla“, napriek tomu, že ich zamaskovaných za ľudí, často stretávam.

Otázka je nesmyslná:

Jestliže „je dokázáno, že člověk může být posedlý démonem“, pak je to factum a factum není věc k věření, factum je factum a jestliže je factum, že „člověk může být posedlý démonem“, eo ipso je i factum, že že démoni existují.

V takovém případě bys musel otázku formulovat tak, zda-li vědí, že existence démonů je prokázána, nebo zda-li vědí, že je dokázáno, že člověk může být posedlý démonem. Nebo bys si musel počkat, až se někdo na něco podobného zeptá, a pak mu tam to factum naservírovat, i se zdrojem.

Jenže ono je to všecko jinak, protože ty nevíš, co to znamená „dokázáno“ a „factum“, takže nás – jako je ostatně Tvým ustáleným zvykem – oblažuješ výplody svého frapantně nedostatečného intellektu a nastavuješ zrcadlo své hlouposti, nevyzrálosti a ubohosti.

Protože tvrzení, že „je dokázáno, že člověk může být posedlý démonem“, je blbost. Nic takového dokázáno není, ba naopak, naše slavná a vyhlášená psychologie ví, co způsobuje psychický stav, kteří naši předkové považovali (a někteří ubožáci, chudí duchem, nebo „keltští šaman*i“, bohužel, považují ještě dnes), za „*posedlost démonem“. A teď pozor, teď to bude náročné, hrozí i ztráta dezilusí, doporučuju si na to sednout a dopředu si uvařit kakao a vzít si k tomu piškoty:

oddělení části ega do nevědomí.

Konec velice národné části. Dojez kakao s piškotem, otevři si okno, několikrát se zhluboka nadechni, nebo se jdi proluftovat, ať můžeme pokračovat k méně náročné části.

Je to relativně nové, protože klasická (Freudovská) psychoanalysa si s oddělením části ega do nevědomí poněkud neví rady. Klasická psychoanalysa má, vůbec, své, dosti značné, margo.

Důvodem je to, že je náročná na kognitivní funkce pacienta, na znalosti a postřeh therapeuta, a ty se nedají naučit, a ani úplně získat v čase – musí být dány, Této jisté nedokonalosti Freudovské psychoanalysy si jsou psychiatři i psychologové vědomi už cca 70 let, a proto usilovali a usilují o nějaký jiný způsob, jak pomoci pacientům s hlavou, protože „prášky na hlavu“ problém nevyřeší, to dávno víme. Experimenty s psychotropními látkami (zejména LSD) měly, sice, fenomenální výsledky, ovšem také fenomenální „odpad“ a dodnes se nepodařilo nijak rozklíčovat, proč jednomu pomohou a druhého „dorazí“.

Samozřejmě, že klasická, Freudovská, psychotherapie není (vedle zážitkové, nebo také humanistické therapie) jedinou formou, je ovšem nejrozšířenější, No a právě zážitkové psychotherapii se povedlo docílit prakticky totožných stavů, jako exorcistům při „vymítání“. Ano, protože oproti klasické psychoanalyse vychází z individuálního pojetí každé osobnosti, v jejím celku, nikoli jen z potřeby najít příčinu a na ni „náplast“ (kartesiánský přístup). Což, samozřejmě, u člověka, který má část „já“ někde „pryč“ (v nevědomí) poněkud není možné. A protože to oddělní části ega do nevědomí je součástí osobnosti daného jedince, jedinec se psychotherapeutovi „brání“, arciť nevědomě, a zároveň vědomě (nebo také podvědomě) usiluje o pomoc (jinak by u psychotherapeuta nebyl, že). Proto se, ve výsledku, dostaví podobné stavy, jako při exorcismu a pokud zážitková psychotherapie nenarazí na své margo (např. svůj, povahou daný, volnější styl sezení, a z něj vyplývající menší počet „instrukcí“ pro klienta), mívá fenomenální výsledek. Samozřejmě, že u nás to skoro nikdo nedělá, humanistickou psychotherapii dělají jednotky psychologů, a pokud se to nezměnilo, a co se pamatuju, jen jeden „na pojišťovnu“ (takže, v případě potřeby, bude k disposici někdy mezi červnem 2033 – zářím 2045 👌😅, nebo za hotové).

Takže my docela víme, a to docela přesně, co způsobuje „posedlost démonem“, stejně tak velice přesně vím, co způsobuje „obsedlost démony“, nebo jinými „entitami“.

Ale samozřejmě, než si vytáhnout hlavu ze zadnice, občas si něco přečíst, je jednodušší věřit, je to pohodlnější, jistější, svět se pak jeví snesitelnější, schematický, černobílý. Akorát je to neskutečně ubohé.

Ďáblík – pokušitel asi existuje a občas úřaduje snad u každého jednotlivce, někteří jako by jím byli opravdu posedlí, snadno svodům podléhají.

Ne. Jsou to jen vlastní představy.

Těžko říct od mala milují tyhle fantasmagorie ale věřím v to co vidím většinu věci co člověk vidí od mala či v dospělosti jako duchy a démony můžou být halucinace vytvořené psychikou nebo obyčejný fyzikální jev takže ano jsem více skeptický kolem těchto věcí ,ale miluji to

Magore

Každý obor je pouhým nástrojem v rukou té které osobnosti. Duchovní věda je stejně jako exaktní věda pouhým nástrojem v rukou různě zralých osobností. Míra Lásky v nás ovlivňuje z jaké hloubky na kterou tématiku nahlížíme. Jestliže řeknu, že hovořím s Matkou Stvořitelkou, je to to samé, když nějdo jiný řekne, že žije ve flow. Jsme si sluncem i černou dírou. Je jen na nás jakým způsobem zpracováváme vlastní traumata a nevědomost. Jak hluboko jsme vpuštěni do lůna života. Kvantová fyzika propojuje poznatky věd duchovních a exaktních. Pravda, Láska, Bůh je zjednodušeně řečeno to samé jako Neutron, Proton a Elektron. Působí na sebe navzájem neutrálními, přitažlivými a odpudivými silami. Vždy si k sobě přitahujeme osobnosti, kterým buď nasloucháme či nikoli. Takže andělé, démoni jsou řekněme základní alchymií života ve formě půvabných kvarků a strangerů. Základních částeček. Jakýchsi duchovních „bičíků“. Naše energie je alchymií každodenních rozhodnutí. Sledem událostí jež nás navigují směrem, který si vytváříme. Doslova a do písmene nás vedou do Ráje či Pekla ve svém srdci. Každý obor a každý člověk tyto energie jen pojmenovává po svém a tak se ztrácíme v překladu života.

ano

Ano. Osobní a těžko vysvětlitelná zkušenost.

Ne nevěřím, nikdy jsem žádného neviděl a ani není vědecký nikde dokázáno že existují. Také není nikde dokázáno že člověk může být posedlí démonem. Příliš koukáte na horory.

Ano věřím měla jsem dva paranormální zážitky

Nevěřím ale bojím se zkusit je vyvolat protože některé podpisy znějí dost věrohodně. Například kniha Démonologie v praxi.