Věříte v reinkarnaci?

…samozřejmě, mezi nebem a zemí je věcí, například takovej lustr …

Vesmír existuje, ovšem nikoliv mezi „Nebem a Zemí“, Země je jeho částí.
A Nebe ani duchové neexistují.

Jenom skřítkové „nschválníčci“, kteří mi občas něco laškovně schovají.

Zkuste se podívat do archivu, otázka se opakuje, dovíte se víc.

Nevím, Ale občas přemýšlím, zda je to možné. jak napsal Voltaire: “Na tom být narozen víc než jednou není nic překvapivého; vše v přírodě se rodí znovu.
Vše odněkud vzešlo a někam směřuje, proč by to nemohlo být u nás.

Samozřejmě už to nebudeme my, ale někdo, do něhož „přešla naše duše“, jak např. zmiňoval filozof Platon.

Ale je zajímavé, že s některými lidmi se člověk sejde, jako by je již znal v minulosti.

Jsem zaměřená na filozofii, zajímají mě názory filozofů, takže uvažuji. o některých myšlenkách, kteroé souvisejí s karmou.

Ale co se má stát, to se stane. Zatím žiji, pokud se objevím znova, už to nebudu já. Jen si uvědomuji, že nepůjde o zmrtvýchvstání,

Co napsal Henry Ford v r. 1929

"Teorii o reinkarnaci jsem přijal, když mi bylo 26 let… Bylo by zbytečné pracovat, pokud bychom nemohli využít zkušeností, jichž jsme nabyli v jednom životě, v tom dalším. Když jsem objevil reinkarnaci, bylo tomu jako bych odkryl univerzální plán… Čas už nebyl limitovaný. Nebyl jsem nadále už otrokem hodinových ručiček… Genialita jsou zkušenosti… Je to ovoce dlouhodobých zkušeností nasbíraných v mnoha životech… Objev reinkarnace uklidnil mou mysl…”

http://nevidi­telnypes.lidov­ky.cz/uvaha-reinkarnace-0m3-/p_zahranici.as­px?c=A180602_220236_p_zah­ranici_wag

Upravil/a: annas

Sám s oblibou tvrdím, že jsem reinkarnát Johannese Keplera, ale nemyslím to moc vážně. Možná „něco mezi nebem a zemí“ existuje, ale na duchy a duše nevěřím.

Někdy mám pocit, jako by mi někdo radil, tak je možné, že je ve mně něčí duch. Jsou situace, které odporují logice, proč se stane zrovna to, co se stane.

Ano na duchy,věřím jak si lze,vysvětlit například,ten dokument na zoomu o duchách.

Ano

Neverím, ja len prechádzam stáročiami a tisícročiami v oboch smeroch, už od dávnych čias, keď človek objavil čaro kameňa ako nástroja, do dnešných čias. Na ukážku 2 úryvky reinkarnácie do minulosti:

1.reinkarnácia:
„Jano má pocit, akoby tu už bol, akoby tu čosi prežil.
Cíti v sebe, ako ktosi, čosi z neho chce von… "Mám 13 rokov“ začína nahlas prežívať príbeh Hradu, príbeh Malej hradnej pani… zrazu prechádza do hlasu a života Malej pani…"

2. reinkarnácia:
„Predieram sa prudkým dažďom ku hviezdičke na obzore, svetielku v diaľke. Snáď ma tam prijmú, aspoň, kým búrka neprejde. Kým premočený, až pod kožu, stanem pod strechou, na samote aj svetielko zhaslo. Všade tma a ticho, ani vtáčika letáčika nie je vidieť, zver nepočuť. Asi je už opustená. Nevadí, zložím sa pod strechou. Pomaly sa prepadám do tmy…
Cítim pach verných vlkov, vnáram prsty do ich srsti. Rachot neprestáva. Otváram oči…
Slnko zavrelo svoje oči. Z neba záplavy vôd tečú. Luna zbledla. Stíchli bubny, zmĺkli trúbky, vybuchlo ticho.
Čo je? Čo sa stalo? Pred nami čaká boj o život a slobodu. O budúcnosť!
Svorka mojich vlkov stojí okolo mňa. Vodcu držím pevne za srsť.
Ja, Čarodej od Veľkej rieky, stojím na čele vojska proti nepriateľovi, proti rímskemu cisárovi. Légie má nastúpené vo vyrovnaných šíkoch, štíty a zbrane sa im lesknú dravou chtivosťou našej krvi…“

Možno mi neveríte, ale obidve majú základ v skutočnosti. Prvá sa udiala v zrúcaninách hradu a druhá na samote ďaleko od ľudí.