Avatar uživatele
Kepler

Ví někdo, co je smyslem života?

Jedna odpověď se nabízí:
„Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a při tom si zpívat.“ — Charles Bukowski americký básník a spisovatel 1920 – 1994
https://citaty.net/
Jak to chápete? Předávat život a vědění potomkům? Nebo si jen užívat a zapomenout?

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? hapiky, aliendrone, Gonfaloniér před 1461 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
mosoj

To nemá se smyslem života nic společného. To je tvůj nesmysl. Co je smyslem života, člověk zjistí, až bude vědět co je smyslem vesmíru.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
hapiky

To je otázka, kterou si lidé kladou od doby, kdy si začali uvědomovat sami sebe.
Myslím , že najdeme odpověď až se dovíme, jak to bylo na počátku věků.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Rokio

Smyslem života je být šťastný.

Podle mě smysl života spočívá v založení rodiny (předání svého genu), studiu a kariéře a vytváření hodnot.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kelt

Smyslem života je dávat. Nemusí to být hmotné věci, peníze, ale dát svůj čas jinému a postarat se, aby na nás nezapomněl. Tím nemyslím, že někoho zmlátíme, někomu zlomíme ruku, nebo nějakou ženu dostaneme do jiného stavu. Někdy stačí někomu úsměv, někdy pár rad, vychovat děti, apod.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aliendrone

Jo, tak tímhle se trápilo MNOHO lidí (včetně mě) s více či méně zajímavými závěry. Někdo utíká do metafyziky a náboženství, jiný inklinuje k nihilismu, další k víbůhčemu, přičemž ani při největší snaze se nelze rozhodnout/dát za pravdu komukoliv z řešitelů (vždy najdu nějaké „ale“). :)

Víš k čemu jsem dospěl já? Celý problém je v sémantice otázky (jo, napomohl mi k tomu Russell a Wittgenstein). Nemůžeš odpovědět najednou (takto pojatá otázka NEMÁ smysl, i když ji očividně můžeš položit), jednoduše proto, že v sobě skrývá vlastně DVĚ otázky. Jakmile je od sebe oddělíš a položíš si je JEDNOTLIVĚ, přijdeš na to, že řešení je vlastně úplně JEDNODUCHOUČKÉ.

  1. Pokud jde o odpověď na otázku v metafyzickém smyslu (však víš, „život, vesmír a vůbec“), NEMÁ smysl si otázku pokládat. Souvisí to s problematikou nejjednodušší možné simulace (definici co to je si najdi). Dnes již víme, že nejjednodušší možná simulace VESMÍRU je sám vesmír. NIC MENŠÍHO nesplní kritéria na simulaci kladená. Cokoliv jednoduššího, jakákoliv jeho část (podmnožina chceš-li), než sám CELÝ vesmír by neodpovídalo skutečnosti, jakkoliv by se jí mohlo více či méně blížit. Ergo pro lidský mozek je navzdory vší jeho dokonalosti a vyspělosti ZHOLA VYLOUČENO problematiku obsáhnout, natož činit nějaké závěry. Přirozeným důsledkem je, že NEMÁ SMYSL se snažit v tomto kontextu na otázku odpovědět, protože VŽDY tvá odpověď bude NESPRÁVNÁ.
  2. Smysl života JEDNOTLIVCE (v kontextu smrtelného jedince) je taktéž jednoduchý a sám si odpovídáš. ANO, je to právě to „šoustání“, přesněji řečeno cílem je předat své genetické informace co nejširšímu okruhu potomstva. Tedy zplodit maximum dětí a co nejlépe zajistit, aby ony mohly dále pokračovat v tomtéž.

Jak vidíš, není to žádná „atomvěda“, i když ji mnozí z toho dělají. Stačí jen tak málo, pouhé oddělení 2 ne zcela souvisejících věcí. A na to jsem přišel sám (no, dalo mi to DOST práce ;) :D :D) a to proto, že jsem tak krásný, úžasný a skvělý atd. aliendrone! Tedy DOUFÁM, že na to nepřišel nikdo přede mnou, jsem totiž mimo jiné známý „znovuobjevitel“ par excellence! ;) :D :D

A NE, projednou se odlakomím a nevyžaduji žádné autorské poplatky či práva! Myslím, že jsou to poznatky natolik závažné, že by měly být dostupné zdarma a každému. Jednoduše proto, že KAŽDÉMU můžou život učinit TROCHU jednodušším. ;) :D :D

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
RyuzakiKate

No, Bukowskiho za nějakýho velikána literatury teda nepovažuju, spíš na mě působí jako klasickej ochlasta, co hází rozumy ve čtyři ráno na matraci u sebe v kamrlíku, kde neplatí elektřinu :)

Pro mě to je nějak… Schopnost vidět světlo i ve tmě, uchovat si v sobě dětské nadšení a zvídavost, umět to předat a případně po sobě zanechat pozitivní otisk, ať už viditelný, nebo v mysli pozůstalých. Pravdou je, že si smrt připouštím nerada a pokaždé mě popadne úzkost. Snažím si v mysli uchovávat svou podobu a odrazy mysli v zrcadle v průběhu let, píšu si to, co nechci zapomenout.
Největší naplnění cítím s lidmi, se kterými nevázne řeč, při intimních chvílích a během prozkoumávání přírody, nejlépe o samotě nebo s někým, který je podobný nadšenec do „zelené biologie“ :)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Gonfaloniér

Bukowski je za mě osobně literární odpad. Avšak nesmírně populární, spíš než myšlekami a poutavým psaním svými vulgaritami, něčemu, co někteří nazývají humorem a takzvanými „vtipnými pointami.“ (Četl jsem od něj čtyři knihy – čtyři proto, abych mu nekřivdil, ale stačilo, víc už nedám. Nemám rád ani klasické bohémsko-pochmurné spisovatele a básniky – zvlášť, když se snaží o parodie, zesměšnění, básnické vylíčení, jak vidí život (a to mám historickou literaturu nejraději, ale pro tyhle „bohémy“ jako jediné nemám slabost). A Bukowski je ještě jiný level, působí na mě jako vulgární a negativistický bezdomovec-opilec nebo hospodký povaleč, který se rozhodl, že se dá na dráhu spisovatelskou.

Podle mě není odpověď na smysl života nijak složitá. Lidi to zbytečně komplikují a hledají nějaké fantsmagorie. Smyslem života je sám život – jeho zachování (rozmnožování) a prožívání. Tohle neplatí jen pro lidi, ale pro život všeobecně. Je to přece jasné už jen z biologického hlediska, Nejsilnější pudy a potřeby jedince: páření a přijímání potravy (živin=života). Pak taky samozřejmě pud sebazýchovy, spánek. Všechny doslova založené na zachování života – svého vlastního a předání svých genů – vytvoření nového života. Nejvýmluvněji hovoří pud SEBEZÁCHOVY, fungující přímo na principu zachování života za jakoukoli cenu, útěk nebo boj, strach z nebezpečí, přecházení nebezpečí, přirozená instinktivní „kalkulace“, jak přežít.
Tedy vlastně odpověď je nasnadě. Vše se točí kolem sexu. Pud, který nás ovládá a často (nevědomě) i naše životní rozhodnutí, ale i ty méně důležitá. Freud, Jung,… důležitost sexu je zhlediska psychologie, biologie a života samého zřejmá. Ovládá náš život, účelem je plození (i když se provozuje hlavně jen kvůli těm „příjemným pocitům“ s ním spojeným. Ale ty příjemný pocity jsou tam právě proto, že se jedná o rozmnožování/plo­zení – i když to lidem nedochází. Je to njepříjemnější činnost právě proto, že vede k plození potomků a zachování života. Doslvoa nejsilnější touha > rozmnožit se, i když to někteří vykládají jen jako touha po sexu samém, tak to není. Je to touha předat své geny – ze strany mužů/samců a ze strany žen/samic je přijmou a posjit se svými. Zkrátka vytvořit nový život ze sebe samého – z vlastního života. Příroda či Bůh nebo bohové to vymysleli fikaně). Lidi, zvířata nebo jakákoli forma života. To je fuk. Život existuje jen, aby se udržel (jako jedinec) – přežil a mohl tak spojením s jiným životem (jiným jedincem) vytvořit život nový a tak pořád dokola. Založené jen na zachování.
Jakoteže existuje život, jak vlastně vůbec vznikl ? Těžko říct, k tomu jsme ještě nedošli (odpověď na tuto otázku však není odpovědí na to, co je smyslem života, i když to tak mnozí berou). Zkrátka existuje a jeho úkolem/účelem (tedy i smyslem) je pře/žít. Tedy být, existovat, zachovat se.
Smyslem vesmíru jako celku (živého i neživého) je taky samotná existence.

Co se týká lidí, tak ti můžou mít smysl života každý jiný (krom toho základního = zachování života). A to jaký úděl budou v lidské společnosti a celkově ve světě zastávat. Společensky/ka­riétně, rodině. Pro každého může být smyslem něco jiného. Jednoduše to v čem vidí nejvyšší smysl. Co si myslí, že jeho životu dává smysl a byl by proto ochotný ho i obětovat (tedy částečně překonává i základní smysl života = jeho zachování). To může být určitá osoba, rodina, práce, vize, atd..
Obdobnou odpovědí na to, co je smyslem života je podle mě ctižádost. Nebo lépe řečeno ta ctižádost člověka ten smysl ukazuje. Každý může bý jinak a v něčem jiném ctižádostivý (ale každý je ctižádostivý). Já bych za ctižádost označil každou lidskou touho – větší i menší, biologickou (pudovou, tedy i pohlavní pud sj.) i myšlenkovou (idee, tzn. přání, sny, cíle). Touha po něčem a dosahování těch věcí/úspěchu. To je to prožívání života. A ten symsl.

Upravil/a: Gonfaloniér

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Je to složitá otázka. Jde o to, aby člověk nějak zjistil, či se mu život vyvíjí správným směrem, nebo cestou. Myslím si, že každý je tady pro někoho, komu může v pravý čas pomoct, nebo ho usměrnit, či poradit. Někdy to může udělat i nevědomky.
Hodně lidem se v současné době obrací život naruby, ztratili práci, zkrachovala jim firma, ztratili iluze a musí hledat nový smysl života, musí hledat něco, od čeho se mohou odrazit. Každý jsme jiný a každý má asi i jiný smysl života. Může to být rodina, práce a kariéra, ale jsou i lidé, plní nenávisti, kteří vidí smysl života v ubližování druhým.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Rilika25

Příspěvek smazán administrátorem.

před 1144 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Gonfaloniér

aliendrone, double like, i nominace – kdybych mohl. Kvalitní odpověď. ;)
Naprostý souhlas. Teď mi došlo, že jsem víceméně napsal to, co ty, jen trochu složitěji (díky mým vyjadřovacím schopnostem, které si přímo užívají složité popisování), :DDD

před 1461 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Gonfaloniér

Rokio má samozřejmě taky pravdu, krom toho o předání genu, tak taky být šťastný. A co člověka udělá šťastným? – předávání genů. :DDD Ale jako vážně, navíc to souvisí i s tím, co jsem psal už ve své odpovědi, že v případě lidí (kteří se nezakládají jen na pudech a instinktech jako zvířata, ale i na racionálnu/chápání) je důležitá ta ctižádost a její naplňování. A to člvoěka činí šťastným a dává jeho životu smysl (jak už jsem psal, každý může být jinak ctižádostivý a smysl vidět v něčem jiném). Od té přírodní „ctižádosti,“ kterou mají i zvířata i lidé se neliší. Je to jen vyšší forma života (lidi=teligen­tnější), takže má i rozvinutější smysl života, ale jeho postata je stejná. Pro lidi se ambice/ctižádost rozumí hlavně úspěch nebo společenský úspěch, to se ale od těch přírodních tužeb a jejich dosahování líší jen tím, že jsou na vyšší (racionální) úrovni. A to hlavně taky proto, že lidi a jejich život je velmi závislý a propletený na společnosti a spolupráci. Společnost je taky život, společenství života.
Tak proto jsem psal už ve své odpovědí, že za ctižádost považuji úplně každou touhu (a její naplňování) – jen některé nižší (až primtivnější jako pudy) a jiné vyšší – vlastní pouze lidem. I když ctižádost ěnkterých jedinců i ta „vyšší“ se od těch nižších tužeb moc neliší. Někteří totiž od života tolik nechtějí – ani od sebe, od jiných atd.
Do své odpovědi už jsem to raději takto blíže nerozepisoval, protože už tak je obsáhlá, i když popisuje vcelku jednoduchou odpověď. Ve ksutečnosti se vše veliké zakládá na jednoduchosti, proto i taková „veliká“ otázka, musí mít jednoduché vysvětlení. (I když v mém podání to tak moc nevypadá :D).

Zapomněl jsem do své odpovědi ještě přidat jeden citát, který mi utkvěl v hlavě a který s tím souvisí. „Muž bez synů, je mužem bez budoucnosti." Respektive každý nehledě na pohlaví a na jakékoli potomky. Potomci jsou totiž to jediné (z nás = našeho života). co tu po nás skutečně zbyde. Po každém tu samozřejmě může něco zbýt, po nějakých velikánech, kteří něco vybudovali – sposuta věcí/odkazů, od umělců jejich díla atd. Ale není to (fyzická) část jejich samých a to, co tu skutečně zanecháme, jsou pouze děti (opět paltí pro všechny formy života).

před 1461 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Kepler

Mosoj: smysl vesmíru je mi u prdele, protože tady prostě je. Letící granát taky nemá smysl. No a vidíš, i takový Rokio podal smyluplnější odpověď, než ty.

před 1461 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek