Více viz.doplňující otázky, neboť text je z důvodů složitosti problému velmi dlouhý.

1. Děláš jako kdyby byla svatba to nejdůležitější na světě, jako kdyby to bez ní nešlo.
2. Připadá mi že co řeknou rodiče je pro tebe svatý

Když se povzneseš nad tenhle církevní přežitek, na to divadýlko pro lidi, a nebo se alespoň odhodláš žít svůj vlastní život a né život podle představ svojí matky, problém se vyřeší. Vždycky sem si myslel že naše rodina je ujetá ale oproti tý vaší máme ještě co dohánět. Řešíte doma naprostý kraviny, a co má proboha škola společnýho se svatbou? Vzchop se a přestaň být loutkou svých rodičů.

PS: Přítelkyně vypadá jako rozumnej člověk, že se odstěhovala, žít v takovýhe rodině, taky bych měl sociální fóbie.

Nic neodkládej a zachovej se jako chlap! Vezměte se třeba sami dva, ale kdy chcete vy. Opravdu potřebujete okázalou veselici?
Jakmile matce vyhovíš, příprav se na to, že to nebude poslední chvíle, kdy vám komanduje vztah. Stává se z jí onen pověstný, nenáviděný typ tchýně, která ráda řídí všechno a všechny. Jestli máš přítelkyni opravdu rád, bude tvou povinností jako manžela se o ni postarat. Jak čtu, nic před tebou nezatajuje, její psychické problémy znáš. To, že možná nebude moci sehnat práci – to není jen její věc, taková je doba a to samé se může stát i tobě – a bude i na ní, aby jako manželka pomohla tobě. O tom manželství je – ne o vypočítavosti, o níž už dopředu hovoří tvoje matka (možná má sama špatnou zkušenost). Chápu, že máti chce pro syna to nejlepší, ale forma jakou to dělá, svědčí jen o tom, jak je majetnická a citově nepřístupná. To, že je navíc vulgární už ani nemá cenu komentovat. Tím jen dává najevo, že se bojí, že ji neposlechneš. Ke sprostotě se vždycky uchylují nejistí slaboši.
S přítelkyní budeš žít ty, musíš jí být oporou, protože jiné rozhodnutí než 22. březen by znamenalo to, že když se jako bačkora podvolíš, riskuješ do budoucna daleko více hádek. Která partnerka by snesla, aby chlapeček stál vždy a ve všem za maminkou (nemyslím v rozumných věcech, ale v záměrně vyvolávaných konfliktech), která ho bude vydírat a mít za onuci. Mám za to, že matka „šéfuje“ i taťuldu a asi na to budete doma zvyklí, co?
Radím ti, jakmile se nevzepřeš – i když se musíš připravit na to, že máti bude tropit scény – (jak už to u těchto zlých hysterek bývá – ale nakonec jí nezbude nic jiného, než tvé rozhodnutí přijmout), budeš mít problémy a nešťastné manželství. OK, možná stejně nevyjde – nikdo nevidí do budoucnosti, ale rozhodně jsi už ve věku, kdy bys měl o svém životě rozhodovat sám. Jestli ti jde o prachy, které ti matka „slibuje"a ne o lásku, to je pak jiná. Musíš se rozhodnout, nelitovat a žít s tím, co jsi sám chtěl.
Rozumím ti, že tě taková situace ničí, ale uvědom si, že to není tvoje chyba. Ty rozpory vyvolává tvoje matka (zní to drsně, ale smrt dědečka jí teď ještě "nahrála“, tak se příprav na to, že ji kdykoli a ráda „použije“), jestli jí ustoupíš, budeš litovat. Tomu věř.
(Někdy se stává, že zlou tchýni obměkčí první vnouče. Bohužel znám i takové případy, kdy je to pak ještě horší.)

Být tebou, postavila bych se na stranu své přítelkyně. Koneckonců je to tvůj život a jestli se chceš ženit v březnu, tak se ožeň. Rodiče do toho nemají co pindat… to se od nich necháš celý život mentorovat?
Já se osobně nedivím tvé přítelkyni, že se odstěhovala – taky bych nechtěla zůstat s takovým mamínkem. Důležité je, aby termín vyhovoval vám dvěma.
Když ustoupíš rodičům s termínem svatby, tak to bude pořád pokračovat – budou ti diktovat, kde máte bydlet, kdy si máte pořídit děti.
Ukaž rodučům, že jsi dospělý chlap, který si o svém životě rozhoduje sám za sebe.
A neboj se, že by na svatbu nepřišli, oni přijdou a rádi.

tak úplně nevím, jaké ženy okolo tebe jsou, ale nemáš to jednoduché. Zkus si ze všeho nejdřív promluvit s přítelkyní. Řekni, že jí máš rád, že si ji opravdu chceš vzít a chceš s ní strávit život, taky chceš rozhodovat spolu s ní o vaší budoucnosti a chceš vliv svojí matky minimalizovat. Přistupuj k tomu v klidu, mírně, pomalu, … člověka, který křičí a stojí si plně za svým nikdo nevyslyší. Pozornost upoutáš klidem a jistotou. Přítelkyně by měla pochopit, co prožíváš, dohodněte společnou strategii, jak zvládnout vaše znepřátelené maminky. Pokud se její matka nabídla k pomoci s přípravami, přijmi to. Ona si to užije, vám dvěma to ubere starosti. Přítelkyni se pokus přimět k tomu, aby alespoň uvažovala nad svatbou až po studiích. Pokud necouvne, nevadí, ještě stále si ji chceš vzít. Nejtěžší bude diplomaticky jednat s tvojí matkou. Ta je očividně tvrdohlavá a vznětlivá osoba, která chce, aby bylo po jejím. Alespoň jsem to tak pochopila. Zkus jí po dobrém vysvětlit, jaké máte důvody ke svatbě a jak moc si přeješ, aby se jí alespoň účastnila, jak moc to pro tebe znamená. Nezapomeň podotknout, že jí budeš mít vždycky rád a nic na tom nemění to, že budeš ženatý. To určitě bude chtít slyšet.. a pokud nebude komunikovat a chtít se přizpůsobit, tak jí prostě jen pozvi a doufej, že přijde.. Jak to vypadá tak u tvých rodičů má hlavní slovo maminka. Pokud ta se „zabejčí“ promluv alespoň s tátou, pozvi ho, řekni, že ho na svojí svatbě chceš a ať vezme matku s sebou. Pak už jen doufej, že se objeví :) … Co na to víc říct? …

Panečku, to je dlouhá otázka! Podívejte, my vám můžeme radit, ale stejně se nakonec rozhodnete podle sebe… Abych řekl pravdu, takové ty rodiny, jak jsou všichni hrozně bezprostřední a všechno řeknou, co je napadne, – furt se hádají, úplně nesnáším. A ještě to odůvodňují takovými slovy jako sebeúctou nebo jak jste to psal… Jsou sakra rodina, tak ať drží pohromadě. prostě vynuťte debatu, kde budete hlavní pacifikátor, a za každou cenu udržíte debatu v klidu a na intelektuální úrovni, protože to je to, co potřebujete. Zhodnoťte sám, kdo je pro vás nejdůležitější, a podle toho se rozhodněte.

No, pokud jsem tvojí mizerné češtině rozuměl správně, tak to vypadá, že ses dostal mezi dva mlýnské kameny. Těžko tady z toho, byť sáhodlouhého, textu můžu pochopit vše, vše se dozvědět, aby se z toho dal udělat objektivní závěr. Pokud ho ale po mně chceš, tak pokud tě ta ženská staví do situace: „Buď bude svatba 22.3.2013, jinak se rozejdu.“ a zároveň se odstěhovala. Tak to asi moc nefunguje a těžko do budoucna fungovat bude. Navíc, jak se zdá, to bude pěkný pošuk vč. té její famílie. Já bych byl na tvém místě hodně opatrný a spíše bych vyčkával. Taktéž bych si dal velkýho majzla, abych ji nepřivedl do jiného stavu. Můžeš si pěkně zasmolit. Jaký je vlastně ten důvod, že tak trvá na tom termínu?