Víte, že „logo s žábou“ se stalo nejrozšířenější hoaxem letošního jara?

Ani jsem to nezaregistroval. MOŽNÁ

1. mám dobře nastavené antispamové filtry
2. dobře diferencované e-maily (třeba v některých „pro veřejnost“ tyhle zpávy jsou, ale nečetl jsem je)
3. NEBO mám prostě své příslovečné ŠTĚSTÍ 🙂

Tak či onak – pošuků je plný internet, stejně jako celý svět. S tím žiji celý život a tak nějak jsem zvyklý. Jen mi je líto lidí, kteří uvěří na „přístroje na FREGVENCE a jejich schopnosti analyzovat chem. složení“. Ale jen TROCHU, protože blbci mi nevadí jen potud, pokud škodí jen sami sobě. 🙂

Jednou, někdy začátkem roku ten mail přišel.
Posílají to pitomci, kteří si chtějí něco dokazovat.

Právě teď to tady šíříš ty. Proč bych si měl o tobě něco myslet?

Když to tak čtu, ten e-mail jakože varování, tak jsem velice rád, že nemám žádný český e-mailový klient. 😅

Abychom si rozuměli naprosto pregnantně, mi takoví lidé nijak nevadí, já jenom nemám potřebu s nimi ztrácet čas, protože jsou z úplně jiného světa; vysvětlím:

Status praesens: Otevře se krabice s čokoládovými bonbóny, jeden rozbalíš, čichneš k němu, páchne nevábně.

Kterak řeší situaci „lidé stejní jako my, jenom lepší“: „Hurá akce“: prošmejdí obal, najde „znamení satanovo“, o kterém psali „přátelé informovaní od vesmírných lidí“ a bonbóny vyhodí do koše. Jenže „mu to nedá“, taky „ráno moudřejší večera“ – že jo – tak vytáhne bonbóny, i s obalem, z koše, odnese „za kámoškou“, co vlastní „přístroj na frekvence BICOM“, a ta v tom, tím Hebelem, odhalí herbicidy, měď, oxid grafenu a ještě cosi, co nevím, co to je (já nejsem dobrý lučebník 🤷🏽‍♀️) a hledat se mi to nechce.

Kterak bych situaci řešil já: I. Proč by mi někdo nosil čokoládové bonbóny, když ví, že to nežeru? II. Kdyby někdo donesl čokoládové bonbóny, tak si to sežere sám, jako já si vezmu – jeden, dva, a když to bude ošklivě páchnout tak se to vyhodí, a já něco uvařím, nebo tak něco: problém vyřešen, harmonie obnovena. Bez obalů študýrování, bez „přístroje na frekvence BICOM“ a jiných, podobných, kokotin. 😎

Zajímavé je, že já nemám s hmyzem na talíři sebemenší problém. Jo, psí nebo kočičí maso by vadilo, nebo medvědy nežeru (obecně šelmy, prosím, vynechat), třeba, ale hmyz nevadí. Beztak, už „od krále Klacka“, je spousta barviv, nebo pojiv, na hmyzí basis (kdo máte rádi lentilky, nebo tu jejich západní variantu – já na sladké fakt nejsem, nepamatuju si, jak se to jmenuje, ale na krámě to je – no tak to „tvrdý nahoře“ je z hmyzu, odjakživa, nejde to jinak vyrobit), no a treba mouční červi, pokud se uloží hezky na stelivo do chladu, aby řádně vytrávili (červa nevykucháš!), tak je to docela chutné, zdravé a laciné jídlo. 😎

No, já nemám s hmyzem na talíři sebemenší problém a vysoce průmyslově zpracovaného žrádla sežeru zanedbatelné minimum. Prostě můj nákup je, většinou, kus masa, pytlík cibule, svazek česneku, dva sáčky chilli, dva pytlíky rejže, dva svazky zelené cibule, no a pak, třeba, dva druhy rajčat, nějaké to koření, co dochází, „květina“ koriandru a / nebo bazalky, atp.

A lidé, co mají problém s hmyzem, vadnou energií v žrádle, a vlastně že ještě vůbec žijí, jako, že si to ještě nehodili, tak žerou takové sračky. 🙄🙃

Tak si ty bonbóny, když jsem „Tomík posera“, vyrobím sám, ne? 🙄

Ne, to není o nějakých hoaxech a dezinformacích, to je „na pasece se pase bílý kůň, jakou má barvu? Bílý. Správně, Maňas, bílý!“ 🤦🏽‍♀️🤦🏽‍♀️🤦🏽‍♀️

Neboli jinak: člověk, který chce věřit, nechce vědět. Tak věří kdejaké cypině, no. Protože věří, že věřit potřebuje.